Sananim - Drogová poradna 

Psychostimulancia, psychoanaleptika, psychomimetika, psychomotorická stimulancia

Charakteristika skupiny a mechanismus účinku

Psychostimulancia jsou skupinou látek se silným budivým efektem na CNS a celý organismus. Nejznámější stimulans - kofein - je obsažen v kávě a čaji. Nelegální psychostimulancia jsou zastoupena amfetaminy, u nás hlavně pervitinem (metamfetamin). Méně často se jako stimulans objevuje kokain nebo z něj vyráběný crack. Některé látky skupiny mají efekt různě modifikovaný. Například MDMA (extáze) je typická taneční droga, která má v menších dávkách především entaktogenní efekt (tj. vyvolávající potřebu tělesného dotyku), ve vyšších dávkách funguje jako psychostimulans.
Mechanismus působení spočívá v ovlivnění spojů mezi nervovými buňkami, přenosu informace z jednoho neuronu na druhý. Psychostimulancia zvyšují koncentraci mediátoru1 ve štěrbině mezi neurony. Mechanismy, které zvyšují koncentraci ve štěrbině, jsou různé a specifické pro každou z látek. Opakované užití aktivuje adaptační mechanismy, které jsou podkladem rozvoje tolerance a závislosti.

Účinky žádoucí a nežádoucí
Látky této skupiny zvyšují bdělost, urychlují myšlení, zvyšují nabídku asociací a výbavnost paměti. Zkracují spánek a zahánějí únavu, vyvolávají euforii a velmi příjemný pocit duševní i tělesné síly a energie. Celková stimulace organismu je doprovázena fylogeneticky starou fyziologickou reakcí, která má za úkol jedince chránit před nebezpečím - stoupá krevní tlak a tepová frekvence, mění se distribuce krve z vnitřních orgánů ve prospěch kosterního svalstva a stoupá svalového napětí, dýchací cesty se rozšiřují a prohlubuje se dech, rozšíří se zornice. Psychostimulancia také snižují chuť k jídlu, typickým doprovodným jevem jejich užívání je zhubnutí.
Po odeznění účinku látky se dostavuje "dojezd", stav podobný kocovině. Dominuje celkové vyčerpání, únava, bolest kloubů. Po dlouhodobějším užívání přetrvávají obtíže několik dní. U MDMA se typicky objevuje pokles nálady několik dní po užití, při víkendovém užívání se objevuje typicky uprostřed týdne, tento jev souvisí s poklesem hladiny nervového přenašeče serotoninu, jehož hladiny Extáze ovlivňuje. Psychostimulační látky působí anxiogenně - vyvolávají tedy úzkost, umocňují trému a i jejich jednorázové užití může vyvolat dramaticky vypadající záchvat panické poruchy.
Dlouhodobé užívání vysokých dávek vede k rozvoji psychotické poruchy, která obvykle po vysazení odeznívá, obvykle bez dalších následků.

Intoxikace, tj. stav následující po užití látky
Rychlost nástupu účinku po užití látky závisí mechanismu aplikace a rychlosti průniku látky do mozku. Hloubka intoxikace pak závisí na dávce a síle látky. Odeznění účinku souvisí s rychlostí eliminace látky. Nejrychleji nastupuje efekt u injekčního způsobu aplikace. Účinek je relativně dlouhý u metamfetaminu (4-8 hodin), krátký u kokainu (1 hodina). Po odeznění účinku se dostavuje stav únavy a vyčerpání, někdy i s lehčími depresivními symptomy. Stav obvykle odezní poměrně rychle, někdy však přetrvává i několik dní.
V malých dávkách se efekt vyznačuje nástupem tělesné i duševní pohody, pocitem svěžesti, zlepšeným soustředěním, schopností podat vyšší výkon, pokud je užití krátkodobé, i v nezměněné kvalitě. Takovéto malé dávky nemusejí být na uživateli patrné.
Středně vysoké dávky s sebou nesou zvýšenou hovornost, neklid a několik hodin spolehlivě potlačují spánek. Bývá zřetelné roztažení zornic, puls je rychlý, užití bývá nepřehlédnutelné. Uživatel mívá subjektivní pocit, že je nejsilnější, nejrychlejší, nejkrásnější, neodolatelný... a obvykle se dle tohoto pocitu také chová; neintoxikované okolí stav po chvíli obvykle hodnotí jako nesnesitelný. Schopnost koncentrace bývá vysoká, obvykle až patologicky - projevem jsou tzv. záseky, kdy se intoxikovaný není schopen odtrhnout od činnosti, kterou právě vykonává. Velmi vysoké dávky se projevují značným neklidem, zmateností, zvýšenou hovorností, slovní projev však ztrácí srozumitelnost, intoxikovaný přeskakuje z jednoho tématu na druhé. Bdělost přetrvává po mnoho hodin. Jeho chování je na první pohled odlišné od běžné normy. Může se objevit psychotická porucha nebo hypertenzní krize - krevní tlak stoupá až ke kritické hranici, kdy může dojít k poškození cév, krvácení do orgánů či zhroucení krevního oběhu.

Dlouhodobé užívání
Užívání psychostimulancií je provázeno rizikem vzniku psychické závislosti; tělesná závislost se nerozvíjí. Závislost jako onemocnění se vyznačuje především ztrátou kontroly nad užíváním a neschopností tuto kontrolu ovlivnit "silnou vůlí", nebo ji ovlivnit jen velmi omezeně. Pro diagnózu závislosti je třeba více příznaků, které zahrnují například omezování sociálních kontaktů a dříve oblíbených aktivit, které nesouvisejí s užíváním drogy; užívání, i když je uživateli jasné, že vede k poškození tělesnému nebo duševnímu; průkaz tolerance a užívání látky pro potlačení odvykacích příznaků. Pokud má být stanovena diagnóza závislosti musejí se příznaky vyskytovat po delší časové období (měsíce až rok) a v počtu alespoň tří jasně prokazatelných.
Zvládnutí psychické složky závislosti je obvykle složitější a často vyžaduje dlouhodobou odvykací léčbu. Na rozvoji a udržení závislosti se podílí více mechanismů. Jedním z nich je neuroadaptace, tedy změny organismu směřující k udržení homeostázy2 při trvalém přísunu drogy, a senzitizace, tj. zvýšená odpověď na drogu, která byla dlouhodobě užívána. Platí tedy, že ztráta kontroly nad užíváním přetrvává dlouhodobě, případně trvale. Rovněž jednorázové užití látky po dlouhodobé abstinenci s sebou často nese riziko znovuvzplanutí užívání.
Drogová kariéra závislého uživatele psychostimulačních látek bývá charakterizovaná začátkem s občasným užíváním obvykle o víkendech, které postupně nabývá na frekvenci, přičemž roste i velikost užívaných dávek. U dospívajících bylo často možné vidět typický začátek na různých tanečních "party", následovaný rozvojem užívání v tzv. jízdách, tj. několikadenní opakované užití vždy, když účinek předchozí dávky vyprchá. V následující fázi se rozvíjí pravidelné užívání s frekvencí minimálně několikrát týdně doprovázené postupným zhoršováním stavu a selháváním v oblastech běžného života a normálního sociálního fungování. Denní užívání je málo obvyklé. Nechutenství, tedy anorektický efekt, je příčinou astenického vzhledu, který je pro uživatele stimulačních látek typický.
Někteří uživatelé psychostimulancií drogu užívají dlouhodobě, aniž by došlo rozvoji závislosti a sociální degradaci; jejich užívání má podobné charakteristiky jako konzumentské užívání alkoholu.

Odvykání
Abstinenční syndrom nebo lépe odvykací stav (jde o syndrom spojený s odvykáním, nikoliv abstinencí) nastává u dlouhodobých uživatelů po náhlém vysazení látky. Odvykací stav souvisí s narušením homeostázy a se změnou směřující k nastavení nové stabilní rovnováhy. Jeho hlavní příznaky jsou zrcadlové k efektu látek. Povznesená nálada a nadbytek energie jsou vystřídány stavem vystupňované únavy. Hlavní symptomy jsou únava a úbytek energie, obvykle provázené depresivním stavem různé hloubky; tíže depresivního syndromu může vést až k sebevražednému jednání. Únava po několika dnech odeznívá a objevuje se silná touha po dalším užití, která přetrvává. Psychické obtíže postupně slábnou, ale mohou přetrvávat týdny i měsíce.

Rizika spojená s užíváním

Poměrně častou komplikací užívání psychostimulancií je toxická psychóza. Rozvíjí se obvykle v souvislosti s déletrvajícím užíváním, které je charakterizované relativně vysokou frekvencí - obvykle denní nebo obdenní - a užíváním dostatečně vysokých dávek. Psychotická porucha se obvykle projevuje pocity pronásledování a ohrožení, dalším častým obrazem je pocit hmyzích larev v podkoží. Na svůj stav má postižený poměrně dlouhou dobu náhled, avšak postupně ho ztrácí. Porucha se prohlubuje, bludné konstrukce nabírají na bizarnosti a on současně pozbývá schopnost korigovat vnímání světa svou dosavadní zkušeností. Psychóza je nebezpečná vlivem na chování a duševní zdraví. Psychotický jedinec se může pod vlivem bludů dopustit násilného jednání vůči okolí nebo sobě a po čase může dojít k přetrvávajícímu poškození psychiky. Psychostimulancia také mohou u disponovaných jedinců spustit psychotický proces, který pak vyžaduje doživotní psychiatrickou péči.

Kardiovaskulární systém je při intoxikaci psychostimulancii zatížen na nejvyšší míru, organismus je po celou dobu účinku připraven na vrcholový výkon, výkon však nepodává. Dochází k poškození cévního systému, zvyšuje se riziko, že dojde k cévní mozkové příhodě, infarktu myokardu...
Stimulační efekt bývá doprovázen neurotoxicitou k různým systémům CNS. Např. pro MDMA je typická neurotoxicita k systému, který používá jako mediátor serotonin, metamfetamin poškozuje nervová zakončení mediátoru dopaminu. Poškození neuronů je morfologické, při abstinenci se upravuje, avšak při psychologických testech přetrvává i přes úpravu stavu.

Hypertenzní krize: Postižený si obvykle stěžuje na silnou bolest hlavy, která bývá doprovázena nevolností a někdy i zvracením - vždy vyžaduje intervenci lékaře. Diagnostika vyžaduje přístroj pro měření krevního tlaku. Pro úpravu krevního tlaku jsou potřeba speciální farmaka, která jsou dostupná pouze na lékařský předpis a jejich požití vyžaduje určitou erudici.

Epileptický paroxysmus: Obvykle si jej povšimneme, pokud se objeví ve formě generalizovaného záchvatu křečí. Záchvat obvykle odezní asi během 1 minuty a je třeba se postarat, aby se během něj postižený nezranil - odstraníme tedy předměty z jeho blízkosti. Pokoušet se křečujícímu otevřít ústa, vsunout mu něco mezi čelisti, aby si nepokousal jazyk, se nedoporučuje. Obvykle dojde k pokousání zachránce, nebo vyražení chrupu pacienta. Lékařská intervence je nezbytná, mohou se objevit další záchvaty, přecházet jeden v druhý - a postižený se zadusí.