Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Bojím se
lucy
Děkuji Vám p.doktore za Vaši velmi rychlou odpověd a i čas který jste ztratil hledáním mých předešlých příspěvků.Včera jsem vše nemohla v klidu dopsat,protože jak jsem již dříve zmínila nemá o mém problému nikdo ani tušení a když se rodina vrátila domů, musela jsem psaní ukončit stím že si z toho co jsem v rychlosti napsala asi příliš nevyberete.Dovolte mi tedy pokud možno stučně popsat můj příběh,jak se odehrál znovu.Před třemi lety se náhodnými krádežemi u nás v bytě přišlo na to že můj starší syn propadl drogám.Má práce,starost o obživu rodiny,(manžel á ID) strach z úpadku mého obchodu to vše ale i spoustu jiných věcí,mě úplně zaslepilo takže jsem nic mimořádného na jeho chování introverta nepostřehla.Celou věc doznal,nepopíral nic a odešel z domu.Společně s manželem jsme vyhledali pomoc zdejšího K-centra kde se nám společně se synem věnovala p.doktorka.Na příští domluvenou konzultaci na kterou se měl dostavit sám již nepřišel,s tím že s nikým a vůbec ne tam nebude nic co se této problematiky týká rozebírat.Bydlel kde se dalo ,po sklepích,na ulici,kradl nejen jiným ale i v okruhu našich nejbližších.Všechny věci co známím ukradl jsem vyrovnala a začala jednat.Podařilo se mi ho najít ve velmi zbídačeném stavu v nemocnici.Tohle společné setkání mělo mít účel apelu na jeho svědomí a na jeho další život.Přesto jsem se z toho když jsem ho viděla na kapačkách málem zhroutila sama.V té chvíli mi proběhl zpět celý můj i jeho život a rány které nám zasadiljsem začala přičítat sobě,nedostatku komunikace se svým již dospělým 18-letým synem.Byl vyhublý a stejně smutný jako já.Slíbil mi že začne jinak ,že nebude krást a půjde pracovat.Když jsem odcházela cítila jsem jak velkou vinu na této situaci nesu i já a najednou se mi už vůbec nechtělo žít. Doma mě však čekal můj muž a mladší syn.Vkabelce jsem sebou měla dostatečnou zásobu léků,stačily by na to všecho skončit.Sedla jsem si a začala je do sebe ládovat.Asi po třech se mi ulevilo a ze zatáčky se objevilo naše auto.Manžel mě plačící posadil do auta a já jsem svůj čin už neměla sílu uskutečnit,jednak jsem byla jako opilá,prostě najednou neschopna ničeho. Tím jsem však poznala že to mohu řešit i tímto způsobem . Netušila jsem že se propadám do kruhu který se podobá kolotoči.Přivedlo mě k tomu totální zoufalství.Manžel o synovi nechce slyšet,nesmí nás ani navštěvovat a kdybych ještě já přiznala co je se mnou vím jistě že by to byl totální konec nejen mezi námi ale nenechal by si to pro sebe a asi by se za mě i styděl.Dozvěděli by se to úplně všichni i mé zákaznice proto si žádnou úst. léčbu nemohu dovolit.
Odpověděl: Jakub Minařík
Chápu. Myslím, že se situace dá zvládnout, ale myslím, že budete muset vyhledat psychiatra. Bylo by vhodné, aby vám předepsal jiné léky, které závislostní potenciál nemají a to, co užíváte, jste postupně vysadila. Podle mého názoru trpíte depresivní poruchou a ta prostě sama nezmizí. Jinak nadále platí to co jsem nabízel. Pokud nemůžete vyhledat psychiatra u vás tak je to možné v Praze. Existují i služby které fungují v pozdějších hodinách, ale ty jsou často placené. Většina problémů se dá řešit a řešení jsou obyčejně mnohem jednodušší, než se na první pohled zdá. :-)
Zpět