Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
porada
Sušenka
Pane doktore Minaříku, nejdříve děkuji za Vaši odpověď k mému dotazu pod kodem 429609. Nemohu se vymanit ze stálého přemýšlení o synovi, proč začal, jak se k tomu dostal, jestli jsem něco zavinila já, jak mu pomoci. Víte, když s drogou začnou ze zvědavosti 15ti leté děti, tak si myslím, žeje to ze zvědavosti. Proč ale začne s drogou dospělý ženatý muž, který má dobrou práci (taxikařil svým vozem o který samozřejmě už přišel), svůj byt a podle mého normální život. Já jsem rozvedená od synových 6ti let, dceři byly 4 roky. Od té doby žije s námi ve společné domácnosti můj přítel, který se vždy k synovi nechoval úplně hezky. Někdy dostal syn i výprask. Teď mne napadají takové myšlenky, jestli jsem něco nezavinila. Hlavně mi prosím napište, jak mohu já synovi pomoci. Určitě se asi ještě ozvu, protože se neumím s takovou skutečností vypořádat. Přeji hezký víkend
Odpověděl: Jakub Minařík
No, myslím, že dávat si vinu za to, že syn začal ve 30 letech brát drogy je poněkud přehnané. A pak, dělala jste co jste mohla. Předpokládám, že jste se syna snažila vychovat dle svého nejlepšího svědomí. Víc jste udělat nemohla. Zkuste si to uvědomit takhle, protože pocity viny vám v pomoci moc nepomohou, spíše naopak. A pak před drogama není chráněn člověk ani ve 30ti. Navíc syn byl taxikář, ti někdy užívají drogy, aby mohli v noci jezdit a nebyli ospalí. Myslím, že syn věděl co činí a vybral si to i s tím rizikem, že to nedobře skončí. Jedinné co můžete udělat je to, co jsem psal minule a trpělivě čekat. Syn se musí ke změně rozhodnout sám. A jediný způsob, jak se k tomu může rozhodnout je, když mu užívání drog přinese nějaké obtíže, které prostě nebude moci překousnout. Pak svoje chování změní. P.s. A výprask dostávají všechny děti, když to přeženou. Ani já nejsem vyjímka.
Zpět