Sananim - Drogová poradna 

Jak dál?

koci

A nejhorsi na tom všem je, že člověk si začíná uvědomovat, že je v pasti. Sám si to začíná připouštět, ale pokračuje dál v té cestě, která vede do záhuby. Už se z toho nikdy nevymotáme... Nedokážem bez něj zažít pocity štěstí, lásky, svobody.... Bez něj už to prostě nejde. Máš to pořád v sobě a cítíš, že už to nikdy nebude takové jako dřív. Tak proč jsme to zkoušeli? Abychom se dostali do tohodle srabu? Nikdo z nás nechce umřít, ale ani žít takhle. Všichni si říkáme, že zatím je to v pohodě, jenže ono už to v pohodě dávno není... Nedokážem se bavit o ničem jiném. Naše zážitky jsou jenom ty na drogách a jak jsem je sháněli. Jinak nic. Prázdno. to, co je bez drog, pro nás není zážitek.. Všechno skončilo v jedné chvíli, kdy jsme si poprvé smotali bankovku a sfrkli tu bílou čáru. Myselli jsme si,že je to začátek,ale je to úplně naopak. Končíme!! Všichni jsme už odvaření. Nidko nemá šanci. Vždycky nám bude něco chybět. Mysleli jsme, že zažijeme pár hezkých chvilek na pedru,ale teď prožíváme spousty hnusných okamžiků bez něj. Chceme být svobodní a tím jsme si to asi zkazili. Nikdo nemůže pochopit, jak to doopravdy s náma je, jenom my. Už v tom začínáme pěkně lítat... A nechci vidět, kam až odletíme. Možná se už nikdy nevrátíme zpět. A proč jsme si to tak odsrali? Chtěli jsme být jiní. Vyjímeční. A teď jsme! Jsem úlně jinde než ostatní. A co z toho? Deprimující stavy. Pocity úzkosti a hnusu. Nevím, kam to povede dál a radši to ani vědět nechci. Mám strach ze všeho kolem a přitom je mi všechno jedno. Už fakt nevím... Jenom ať všechno dobře dopadne a já jsem zase šťastná.. Nechi žit ve vzpomínkách, jak mi bylo tenkrát fajn, ale chci hledět do budoucnosti a říct si, že jednou určitě šťastná budu, ale nevím kdy. A to je na tom to nejhorší. Snad zítra, snad za pár měsíců..let... Kdo ví. Jednou to musí přijít, kdy se zlomí nějaký bod a všechno bude zase v nejlepším pořádku...

Zpět