Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Můžu dát svou dceru na léčení bez jejího svolení?
xxxxxxxxxxxx
Dobrý den. Řešíme teď velký problém s dcerou. Donedávna to byla celkem hodna holka. Samozřejmě sem tam nějaká ta vylomenina ale nic co by nezazivali jiní rodiče se svými dětmi. Dcera vyrůstala u otce jelikož já nebyla zrovna to čemu se říká dokonalá matka a v jejich čtyřech letech jsem propadla závislosti na pervitinu že ktere jsem se dostávala dlouhé roky stejně jako můj nynější přítel. Podařilo se nám to až když jsme oba odešli z města kde jsme celý život žili a zacli jsme úplně od zacatku. Konkrétně jsme oba z Karviné a nyní bydlíme a pracujeme v praze něco přes pět let. Ja se s dcerou dlouho vídat nesměla jelikoz jako závislá ksem mela problém s placením výživného a otec dcery pochopitelne byl proti tomu abych se s dcerou vidala. I tak se nám to občas podařilo když jsem zrovna prisla v normálním stavu k mé matce tak setkání vždy nějak zařídila. Poté co jsem se odstěhovala, našla si praci ve které jsem již čtyři roky, zařídila v praze vlastní bydlení, splatila veškeré dlužné výživné a zacla platit pravidelně se konečně otec dcery nechal přemluvit a mohla jsem opet dceru vídat oficiálně a ne potaji a jen na pár hodin. Zacla za mnou jezdit na každé prázdniny a volaly jsme si snad každý den.Jelikoz je dcerin otec alkoholik tak už odmalička od nej dcera slychavala ze její matka je fetacka a proto se nevidaji, tak nemělo smysl nijak dceři lhat a vse jsem ji otevřené priznala a byla ji vděčná že i přesto vše na me nezanevrela a byla se mnou ráda. Musím ještě říct že otec má ještě dvě dcery z prvního manželství a ta mladší se již od svých ctrnacti také potýká sw závislosti na pervitinu ale narozdil ode mě se jí tento život líbí a nemá potřebu ho měnit, a byla s dcerou jako její sestra hodně v kontaktu i proto že když bylo nejhůř mela vždy u táty jistotu kde se na pár dní zabydlet a odpočinout si. Proto co dcera věděla o me a to co videla odmala na sestře způsobila že si vytvořila k drogám přirozený odpor a stavěla se k této otázce vždy negativně. Coz jsem vnímala jako velké plus a říkala si spíš ze bude ráda holdovat alkoholu co ee týče experimentů v pubertě. S otcem jsem komunikovala od te doby o všech problémech a snazila jsem se opět podílet na zásadních vecec v jejím živote, což její otec uvítal protoze se staral perfektně a zakládal si na tom aby měla vždy všet, takže po materiální strance holka nikdy nestradala ba naopak mela vždy vše na co si pomyslela a když to nešlo hned tak později to stejne dostala, vzdy meli doma navareno, uklizeno a dcera chodila vždy hezky a čisté oblékání, takze v tomto směru opravdu obdivuji a vazim si toho jak to celé roky zvládal i při své lásce k alkoholu a hlavně na to byl sám jelikož si od našeho rozchodu nikoho nenašel a zil jen s dcerou, jedinou věc ale nikdy nedokazal bylo projevit city. Neuměl pohladit pochválit, obejmout nebo si o problémech promluvit. Coz dospívající dívky potrebuji. Bohuzel dcera v necelých patnácti letech experimentovala trochu vic po sexuální stránce se svým přítelem a tak se nechtěně dostala do jiného stavu což se resilo vzhledem k jejímu věku soudně a tahla se celá záležitost vic jak půl roku, počínaje interrupci konce soudním procesem jelikož přítel dcery byl mladší než ona a ještě k tomu byl rom. Otec to nedokazal strávit a od té doby mezi nimi vznikla velká propast a doma byla neustale napjatá situace. Otec zacal pít vic nez normálně a už si nerozuměli. Docházelo u nich často k hadkam kde otec dceři nadával hodně sprosté a nazýval ji lehkou holkou apod. Dokonce ji i prý parkrat zbil. Dcera v té době již zacla studovat prvním ročníkem na střední škole, kde se jí nelíbilo a po dvou měsících přistoupila na jinou kde znala pár spolužáků již že základky. S přítelem se chvili po celé záležitosti rozešla a věnovala se studiu aspoň jsme si to všichni mysleli. Na vánoce u mě byla na prázdniny a už se mi zdála nějaká jiná. Taková uzavřenéjsi a nevím jak to popsat. Pak přišlo vysvědčení z pololetí kde propadala z šesti předmětů a z ostatních mela samé ctyrky. Nebyla nikdy vynikající student ale tohle byl hodně velký propad. Už se mnou nevolal každý den jen tak jednou za měsíc což mi nakonec má matka její babicka vysvětlila tím že si dcera našla kluka a je hodně zamilovana.
Pak ale přišel telefon od jejího otce že dceru vyhodil a ze ji už doma nechce protoze chodí za školu, lze a je drzá. Na jeho obranu jsem si jednou vyslechla jejich rozhovor když otec schválně nechal zaply telefon abych si poslechla jak s ním mluví a opravdu to byla hrůza. Coz mi potvrdila i babicka. Po tomto incidentu sla dcera byslet k me matce, ale Dcera se hodne změnila a jedine co jí zajímalo byl ten její nový přítel který byl starší. Tak jsem zacla pattat a jelikož mám stále staré známé v Karviné tak jsem zjistila že ten její přítel je syn člověka se kterým jsem jako závislá hodně obchodovala a hodně kamaradila, což byla věc za kterou kluk nemohl jelikož rodiče si člověk nevybírá, nebyt toho ze chlapec se nejspis ve svém otci shlédl a šel v jeho stopách. Takže jsem si vse dala dohromady a byla si jista tim ze dcera zacla brát drogy. Babička u které dcera zacla bydlet tomu nechtela věřit a její otec zprvu taky ne a podle jeho slov pokud ano tak už jí nechce ani vidět.po měsíci me bombardovat telefony jak otec tak babicka abych si dceru vzala do prahy prptoze už začíná být situace vážná a dcera je nezvladatelna. Dcera se ale do prahy odstěhovat nechtela což bylo víc než jasně, nikoho tady neznala a navíc byla zamilovaná. Nakonec ale otec dal dceři na vybranou buď půjdeš k mamce do Prahy anebo tě nechám dát do dětského domova. Byl rozhodnutý jít na ospod a oznámit že výchovu dcery nezvládá a stejne je na tom má matka a vse tam vypovědět. Tak nakonec dcera přijela za mnou do prahy. Hned když jsem dceru viděla se mi potvrdilo podezření a nakonec mi to potvrdila i její sestra která to zjistila a nevěděla komu to říct a věděla že se mnou o tom může mluvit otevřené a poradit se co delat a proto s ní i přijela. Obě víme co závislost na pervitinu obnáší a co s lidmi udělá a jak moc to člověka změní a naruší celý život. Snazila jsem se několikrát s dcerou o tom mluvit a ujistovala ji ze kdyz se mi přizná tak se jí nic nestane a stále ji budu mít ráda a ze se nemusí bát. Dcera ovšem stále zapirala. Po jejím přestěhování se ke mě bylo porad co zařizovat, školu, doktory upravit být atd. Kdyz me dcera poprosila po čase jestli by mohla jet k babičce na víkend tak jsem souhlasila a neviděla na tom nic spatneho. Bohuzel se z víkendu vrátila v hroznem stavu a na těžkém dojezdu. Samozřejmě hodně drahý telefon který dostala k vánocům nemela a tvrdila že ho ztratila ale vzápětí chvíli na to našla jiný sice starší ale fungující. Ja pak zjistila že u babičky byla jen pro věci a tvrdila ji ze je tam jen na otočku a jede zpět do Prahy. Me ale zas tvrdila když jsem jí tenkrát volala ze babicka zrovna spí jelikož pravuje jen noční směny a tak jsem s ní nemluvila a nenapadlo me ze byvj si to měla ověřovat, protože jsem ještě neměla zkušenost s tím že by kdy dcera lhala. Snazila jsem se dceři vypadat za to ze mi lhala ale vzdy zavla argumentovat nějakými vymluvami ktere vůbec nedavaly smysl a ja to po chvíli vzdala. Vyhrozovala jsem ji i ze ji udrlam testy na drogy ale ona stále popírá a přiznám se že jsem ji nakonec potajnu prohlídla její konverzace a čekalo Mr nemile čtení kde jsem zjistila že je presvedvena o tom jak ji nebude nikdo nic diktovat a když se jí nebude něco líbit tak odejde pryč a ze me má omotanou kolem prstů. Samozřejmě telefon se našel v Karvinske zastavarne kde ho zastavila a koupila si jiný za par korun a co je horší zjistila jsem ze její největší zálibou se staly automaty na internetu. Celá její historie jsou jen stránky kde se sází a hrají automaty. Vim ze je zbytečné s ní o cemkoli v této chvíli mluvit a myslí si ze má vše pod kontrolou. I já si tohle kdysi myslela. A navíc zatím nezná tu stinou stránku závislosti, je teď ve fázi kdy ji to prostě ještě něco dává a v kombinaci s jejím věkem kdy se snaží vzdorovat si nevím rady jak tuhle situaci řešit a jedine co mě napadlo je dát jí na léčení. Nevím ale jestli můžu. Mám za to ze pokud je stále nezletila tak o tomto rozhoduje její zákonný zástupce nebo se pletu a když dcera odmítne tak ja s tím nic nenadelam.? A druhý dotaz má nějakou šanci se z toho dostat nebo co myslíte? Děkuji
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den,
a děkuji vám za vaši otevřenost a odvahu popsat takhle podrobně příběh svůj, svého partnerství i rodičovství. Mám potřebu vás za popsání situace ocenit a podtrhnout, že přemýšlíte v souvislostech, vnímáte řadu svých rolí a snažíte se nahlížet na potíže dcery ve velké šířce a s pochopením. Zároveň je také vidět, že vám na dceři záleží. Chcete jí být oporou. Ale taky uvažujete o tom, že je potřeba jí nastavit nějaké jasné hranice. Situace se za poslední dobu vyhrotila a došla jste do bodu, kdy uvažujete o tom, že by se dcera měla jít léčit. Jestli to chápu dobře, není dceři ještě 18 let a proto by bylo možné dostat jí do léčby i proti její vůli. Nicméně asi sama víte, jak to s nedobrovolnou léčbou funguje. Je potřeba počítat s tím, že pokud se motivace dcery nepromění a neuvidí v léčbě smysl, nebude léčba úspěšná, dcera se bude zlobit a léčbu vám vyčítat. I proto je dobré zvážit pro a proti, a mít plán. Netuším, jak jste na tom v tuto chvíli s možností takové rozhodnutí udělat - je dcera ve vaší péči, máte rodičovská práva a můžete o hospitalizaci rozhodnout?
Než abychom si zde spolu dopisovaly, dávalo by mi smysl, pokud byste si zašla o celé situaci promluvit osobně, např. do naší Poradny pro rodinu ... nikdo vás tam za vaši minulost ani současnou situaci nebude soudit, vyslechnou vás, pomůžou vám zorientovat se v možnostech léčby pro dceru, zároveň byste tam mohla zajít i s ní. Služby poradny jsou poskytovány diskrétně a zdarma. Stačí zavolat a objednat se.
V tuto chvíli je to ode mne vše. Budu ráda, když mi dáte vědět, jak jste se rozhodla, nebo se ozvete s tím, jak se situace vyvíjí.
S přáním hodně sil a trpělivosti,
Gabriela Minařík.
Zpět