Sananim - Drogová poradna 

Jak se dostat ze dna!??

Karin

Dobrý den, posledních 14 dní jsme s přítelem po dvouměsíční abstinenci sklouzli zpátky k užívání pervitinu. Je pravda že jsem to velmi přeháněla. Drogu mi přítel aplikuje nitrožilně a skoro každý den 2x. Po 2 nebo třech dnech vždy když jsem odpadla jsem se vyspala na cca 12 hodin. Skoro vůbec jsem nejedla a zhubla jsem 7 kg. Svědili mě nohy a pořád jsem měla potřebu je škrabat, mám je samej strup. A taky už se mi už nestíhají regenerovat žíly, takže mě přítel musí napíchnout někdy i třikrát než se trefí do žíly. Tím pádem je mám fakt ve strašným stavu. Měla jsem strašné dojezdy, psychika prostě takový nápor absolutně nezvládala, nejde ani popsat jak moc strašně jsem se cítila. Všichni kolem...kamarádi se kterýma jsme se setkávali...byli jsme přímo u zdroje a já šla prostě strašně do extrému. Ze soboty na neděli jsem si ale konečně odpočinula, spala jsem asi 16 hodin. Pak jsme se jeli projet s našima kamarádama...pro drogy. Byla jsem odpočatá a ráno jsem se i najedla. Bohužel se stalo že se to nějak nepovedlo a přítel mi to střelil nějak špatně. Neměla jsem žádný nájezd a udělala se mi bulka. Tak jsme jeli znovu za kámosema na byt pro další a tentokrát bylo všechno v pohodě. Zůstali jsme u nich přez noc, pak jsme se šli ráno projít a zase se nastrelit. Rozkašlala jsem se, ale nejdřív se všechno zdálo dobrý. Skvělý, usmívala jsem se a kamarádi si mezitím chystali pro sebe. Najednou ten stav ale začal být až moc, říkala jsem že se asi pozvracím. Nejdřív mě nebrali vážně, ale pak mi začala padat hlava. Pot ze mě stříkal proudem. Měla jsem strašnou potřebu si lehnout a spát. Všichni se o mě začali bát a zabránili mi v tom abych si lehla na zem. Donesli mě na postel, to jsem už nereagovala. Slyšela jsem je, ale nebyla jsem schopná mluvit. Chtěla jsem hrozně spát. Vím že všichni byli nervózni, úplně vyděšení a já si přála jen spát. Byla jsem malátna, jakoby utlumená. Zavírali se mi oči. Neskutečný hukot v hlavě. Pak mě dali pod studenou sprchu, po chvíli se mi začalo dělat lépe a pak jsem se doklopýtala zpátky do pokoje. Celý to netrvalo déle než 15 minut a pak jsem se dala do normálu. Ani jsem se necítila moc sjetá. V pohode jsem uklízela byt a četla si. Asi po pěti hodinách jsme jeli pryč a po cestě se mi hrozně špatně dejchalo a bušilo mi srdce. Když jsem si sedla tak se to uklidnilo. Teď když to píšu se mi zdá logické že tělo bylo vyčerpané a už nemá kde brát. Vím že takhle na dálku je těžké to posoudit o co přesně se mohlo jednat, ale zajímalo by mě jestli jde spíš o dočasné vyčerpání organismu nebo může jít o určitý orgán a měla bych to řešit nebo předpokládat trvalé problémy i do budoucna. Jeden kamarád říkal že se mu to stalo jednou taky a trvalo to 40 minut, prý je to ledvinama. Cítím že takhle to dál nejde a musím se dát dohromady, opustit přítele se kterým se navzájem stahujeme a celkově změnit prostředí, najít si práci a žít normální hezký život bez drog. Můžete mi doporučit kde v začátku hledat pomoc? Na léčení by mě vzali nejdřív za 30 dni. Mám strašné výčitky a budu se muset vrátit k mámě. Bojím se že to nezvládnu a vždy se k tomuhle vrátím. Do káčka občas zajdu vyměnit jehly a pokecat, ale obávám se že mi to nestačí. Je nějaká komunita, startovací byt, cokoliv .. ? Nejradši bych se k mámě už vůbec nevracela, chci ji dokázat že se zvládnu postavit na vlastní nohy a hlavně nechci aby mě viděla v tomto stavu. Vypadám opravdu strašně, během dvou týdnů jsem se změnila na trosku. Není nic horšího než stále dokola ji zklamavat a vždy videt tu bolest v jejich ocich. Zkoušela jsem práci s ubytováním, ale nevydržela jsem v té fabrice na noční směny ani týden a hlavně ubytovna byla plná lákadel. Další věc je jak si najít kamarády mimo toxi svět, já se vlastně o ničem jiným už ani nebavím, tak o čem se s nimi bavit a hlavně kde na takové lidi narazit. Co dělat když mě přepadne ta strašná touha dát si. Jak zaplnit svůj život, jak to udělat aby mě ten život bavit i když budu čistá a celkově jak mám teď postupovat. Potřebuju to začít řešit co nejdřív, jinak se brzy buď zabiju nebo zblázním. Ale jsem bezradná a nevím jak dál. Doma mě čeká strašný peklo, já jim tak strašně moc nechci ublížit, moje máma je jediná osoba co tu pro mě byla vždy a moc jí miluju. Proto ten návrat pořád odkladam a zkouším najít jiná řešení a nenacházím. Teď jsem u kamarádky na bytě a určitě znám pár lidí kteří by mě taky nechali u sebe bydlet, ale všechno to jsou nepředvídatelný feťáci. Už mě tohle nebaví, strašně moc mě to nebaví. Jsem v začarovaném kruhu. Přítel je na mě poslední dobou agresivní, psychicky i fyzicky a někdy z něho mám strach, ale on má peníze, jsem na něm závislá a bez něho nemám vůbec nic, ani na jídlo a prostě vůbec nic. Je mi 18 let a právě teď se nacházím ve Františkových Lázních a střídavě v Chebu, ale bydlím v Prostějově. Ale abych se vyléčila jsem schopná dojet kamkoliv v čr. Prosím poraďte mi kde hledat pomoc

Zpět