Sananim - Drogová poradna 

Pokračování

Misa

Před rokem jsem psala tento vzkaz:
Chci se hlavně pochlubit 😁 a vlastně i dokázat, že to jde (snad na furt?) Přítel 16 let nitrožilní uživatel (s výjimkami téměř každý den), já 5 let užívání (z toho 2 roky nitrožilně)... Přítel se již rok a pul drží, že jen 1x za 3/4 měsíce a jen to kouří dva dny a já neměla už rok a půl nic (ani prda z alobalu 💪), otěhotněla jsem a rozhodla se, navíc bych se cítíla jako opravdu špatná matka a vyčítala bych si to. Nejspíš už k tomu, dát si, nebude čas, chuť ani příležitost, takže snad už si nikdy nedám (pomalu se s tímto faktem smiřuji). Přítel snad sdílí doopravdy stejný názor- uvidíme, ale já mám jasno. Své dítě miluji-doopravdy a víc než cokoliv jiného. Chci tímto jen dokázat, že bez jakékoliv pomoci (léčebny apod.), ze dne na den, přestat jde- i když je to těžké a psychika první měsíce v prdeli.

A NYNÍ SE CHCI PODĚLIT O DALŠÍ VÝVOJ (A POCHLUBIT, NEMÁM TO KOMU ŘÍCT, KDO BY TEN ÚSPĚCH POCHOPIL)
Takže dnes to již bude 10 měsíců, co můj partner neměl nic- absolutně nic! (Nejsem naivní, kouknu a vidím, poznám na něm každy odlišný pohyb oka klidně 😁), konečně došel do fáze, kdy si připouští, že už je velká možnost, že si nikdy nedá... Je schopný se o tom všem semnou více otevřené bavit, protože nyní jsme "na stejné vlně". Já už dnes vím, že především nemám na drogy a podobný nesmysly čas, potřebuju tu být plnohodnotnou matkou a i člověkem jako takovým, který za něčím směřuje. Mám teď opačný "problém", že když mi někdo řekne ať si dám pivo, tak si loknu a hned jak to cítím v hlavě, tak nemůžu dál ani, styděla bych se před dcerou a mám potřebu neustále mít vše pod kontrolou... Každopádně strašnou radost mám z vývoje situace u partnera- nyní je od toho natolik odprostěný, že je schopný vidět reálně, že život, a především rodinný, nejde žít spolu s drogami (i kdyby jen občas- nikdy! Pro dítě absolutní chaos, co se děje najednou- z vlastní dětské zkušenosti vím). Věnuje se malé, kterou absolutně miluje, chodí poctivě do práce, kde stále povyšuje, řeší další věci a vlastně je z něj dost schopnej muž... Tak přeju ostatním, aby se nevzdávali a hlavně zabojovali, protože čas běží a až budete starší síl bude ubývat... S drogami je možná snazší život přežít, ale nezijete!! (Omlouvám se za sloh a možná občasné zmatenou skladbu vět, jsem zas plná emocí z toho, že nakonec jsme šťastná fungující rodina- my dva!! Kdy ostatní mávli rukou, "to skončí strašně"- tak doufám, že to nezakriknu a udržíme směr)
Nashledanou 🙂

Zpět