Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, 

děkuji vám za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Díky.

Hned na začátek - nejsme poradna, která by lidem radila, jak podvézt testy u svého lékaře. Na internetu najdete dost rad tohoto typu. Ale po zkušenostech z praxe (pravidelně v některých zařízeních naše klienty testujeme) bych na ně příliš nespoléhala. Doktor ani rodiče nejsou hloupí, evidentně moc dobře ví, že se něco děje a rádi by celou věc pochopili. Dost možná se navenek hlavně zlobí, ale uvnitř jsou nejspíš vystrašení, bojí se o vás, připadají si bezmocní a zoufalí, hledají, kde udělali chybu.

Je velmi pravděpodobné, že i kdyby se vám podařilo testy obejít, nebo byly výsledky testů negativní, stejně se tím situace doma nevyřeší. Rodiče budou mít dál podezření, že je něco v nepořádku, dál budou přemýšlet o tom, jestli jste je nějak nepodvedl.

Lékař by vám i rodičům měl být schopen jasně říct, jaké testy vám bude dělat. Pervitin je látka, která je průkazná v moči i krvi řádově po dobu hodin až několika dní. Ale jak to bude přesně ve vašem případě nemohu z řady důvodů odhadnout. Jde ne jen o to, o jaký test se jedná (z čeho se dělá, jeho kvalitu, zaměření a citlivost), ale i o to, jak na tom jste zdravotně vy sám, jak rychle vám funguje metabolismus, a v neposlední řadě je pro výsledek testu rozhodující i samotná látka, kterou jste užil ... né vše, co se tváří jako pervitin, je skutečně pervitin, výjimkou nejsou příměsi a další látky, které mohou výsledek testu zkreslit nebo ovlivnit oběma směry. Lékař by vám měl dokázat říct, jak dlouhou dobu zpětně je schopen test zmapovat. Rodiče proto budou vědět, že test jim říká s jistotou něco pouze o tom, jak jste na tom v tuto chvíli, pár hodin až dní zpátky, nikoli o tom, co jste dělal v pátek před víkendem. 

Co bude v případě positivních nebo negativních výsledků následovat vám takhle na dálku nedokážu říct. Hlavní je, na čem se domluví lékař s rodiči. Sám se na to ale můžete zeptat jednak rodičů, druhak až budete v ordinaci.

Jde o vás, vaše zdraví, váš život. A ačkoli je pravda, že v 16 letech záleží i na rozhodnutí rodičů, už nejste malé dítě, které jde jednoduše někam zavřít a prosadit si svou. Když budete doopravdy chtít, vždycky si dokážete zařídit věci po svém.

Píšete, že intenzivně experimentuje s drogami poslední 2 měsíce. Takhle rychlý rozjezd většinou znamená, že droga člověku nasedla na něco, co mu v životě chybí, nebo naopak přebývá, s čím si neví rady. Pervitin dává lidem pocit energie, většího sebevědomí, pocit, že nějak zapadají, všechno zvládnou a dokážou, cítí se skvěle, mocně, opojně ... a když experimentování nabere tuhle rychlost v takhle nízkém věku, často to souvisí s tím, že je člověk ztracený nebo nespokojený v normálním životě. Někdy to takhle bývá u nějakých traumat, stresu, kdo ví ... budu moc ráda, když se ozvete znovu a napíšete víc. 

Vy už teď zcela evidentně ztrácíte kontrolu nad užíváním, jinak byste si asi dokázal dát pozor a neužil teď o víkendu, když víte, že vás čekají testy ve čtvrtek. Hodně jste zhubnul, rodiče si toho logicky všimli. A určitě i okolí ... užívání tedy není něco, co byste vlastně až tak moc tajil. Logicky mě proto napadá, že se něco děje, něco se stalo, něco není v pořádku ... experimentování s drogami k dnešnímu dospívání patří, ale to, co popisujete, působí dojmem utržení ze řetězu. Přemýšlím proto o tom, jestli byste nestál o možnost si o svojí situaci promluvit ... existují linky, kam můžete zavolat a svěřit se, v Praze ale i jinde existují nízkoprahové kluby pro mládež, nebo by bylo možné oslovit rodiče s žádostí o terapeutickou podporu, kde byste si mohl sám zkusit věci ujasnit, pochopit, co se to vlastně děje a proč se takhle chováte. Co myslíte? Dávalo by vám něco takového smysl? Nebo jste spíš ve fázi ... nechte mě všichni být, mě je teď dobře, dejte mi pokoj a nemotejte se mi do toho, to je moje věc?

Jste mladý, velmi mladý. Experimentuje s drogami. Rozjíždíte se nebezpečně rychle. Je pravděpodobné, že něco není v pořádku. Zdraví - psychické i to fyzické - máte jen jedno. A kdyby to jen trochu šlo, ráda bych se přimluvila za to, abyste se zkusil zastavit, našel si pomoc a podporu a aspoň se zkusil někomu svěřit, zkusil si s někým promluvit. Nemáte moc co ztratit, nebo? Šel byste do toho? Najdete v sobě odvahu zkusit tuhle situaci trochu víc prozkoumat? Pokud byste o něco takového stál, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, poslala bych kontakty. 

V neposlední řadě ... pokud se rozhodnete dál užívat ... snažte se držet alespoň základních pravidel bezpečnosti. Neužívejte více věcí současně, neužívejte více dní v kuse, doplňujte tekutiny a živiny, vitamíny. Odpočívejte a dejte si čas na regeneraci. Tělo v tomhle věku vydrží hodně, ale taky ho můžete o to víc a rychle zhuntovat. Zkuste nedovolit, abyste přišel o školu, kamarády, kteří neberou, o koníčky, plňte si svoje povinnosti. Snažte se tyhle věci udržet a neztratit ... teď vám mohou připadat podružné, ale časem i ta počáteční euforie z užívání vyprchá a je fajn mít na čem dál stavět. 

Ať už se rozhodnete pro cokoli, budu ráda, když se znovu ozvete.

S pozdravem a přáním, abyste našel kuráž někomu se svěřit a říct si o pomoc,

Gabriela Minařík.