Sananim - Drogová poradna 

Pervitin a ADHD

Myška

Dobrý den, můj dotaz může znít zvláštně. Před půl rokem jsem v lehké mánii tak trochu z nepozornosti (nedošlo mi, že methamfetamin je pervitin, který by tehdy do mě nikdo nedostal), naštěstí s celkem rozumným člověkem, takže úvodní dávka 5mg, a pak postupně po cca 15min na dávku asi 40mg. Jenže došlo k paradoxní reakci, z hypersexualniho původního nastavení jsem s partnerem nadšeně řešila matematiku, biochemii a meteorologii. Dokonce pak odezněla i mánie, několik dní jsem víceméně prospala, ale cítila jsem se spokojeně, a poté se již žádný nový výkyv nekonal. Díky partnerovi jsem si vzpomněla na svoje ADHD (ve zprávách, které jsem měla doma z pobytu na psychiatrii v pubertě se dalo vyčíst, že si nebyli jisti zdali to jsou spíše příznaky BAP, nebo ADHD, takže jsem doktorům věřila). Podařilo se mi vzpomenout si, že existují ještě dvě jiné zprávy a sehnat je. Zpráva z dětské neurologie s již uvedenou diagnózou ADHD v závěru v mých 17 a dokonce zprávu z pedagogicko psychologické poradny z psychologického vyšetření, kde výsledky některých vyšetření, anamnéza i hodnocení chování podporovali diagnózu LMD, byla mi i doporučena integrace, ale nakonec tehdejší dětská neuroložka mi diagnózu neuznala.
Teď nynější (možný) problém. Pervitin jsem užívala půl roku cca 2-3x v měsíci vždy tak, aby celková dávka v rámci jedné akce nepřesáhla 70mg přičemž byla rozdělena do 2-3 dávek s časovým odstupem několika hodin (stylem tableta s prodlouženým uvolňováním). Obsahem našich akcí byly hovory o problémech z minulosti a z dětství, vybavnost z paměti fungovala lépe než normálně, a také jsem byla konečně schopná i cítit adekvátní emoce k nim (v psychoterapii jsem toho nebyla schopna 2 roky) a mohla jsem cítit intenzivní smutek, což pro mě bylo krásné po téměř roce na lekach, kdy to možné nebylo. Další oblíbenou činností byly diskuze o odborných tématech, nejvíce z oboru neurověd.
Také jsme se scházeli s partnerovymi kamarády (většina ADHD) takže stimulancia se staly našimi pomocníky. Je velmi zvláštní, že v prosinci mi nečinilo žádný problém mít 14 dní úplnou pauzu, akorát trochu roztěkanost, ale žádné projevy typu spánek několik dní, vyjídání lednice ani horší nálady se nekonaly. V lednu těch akcí bylo více, nicméně se mi podařilo uskutečnit několik velmi dlouho odkladanych důležitých věcí, zlepšit svoji sebeorganizaci, která přetrvávala i několik dní, kdy jsem již nebyla pod vlivem. Bohužel jsem odmítla si dávat nosem méně kvalitní pervitin, který mi byl příliš nepříjemný a užila ho ve formě kapsle, nicméně toto byl okamžik, kdy to můj mozek přestal vnímat jako drogu, ale jako prostředek, který mu fakt pomáhá a jelikož vypadá jako lék, tak na tom není nic špatného. Bohužel mám obavy zdali toto přepnutí nemůže znamenat počátek velkého problému. Již se mi stalo, že v momentě zoufalství (potřebovala jsem se nutně soustředit na řešení jednoho problému a bohužel strategie pustit si vhodnou hudbu do sluchátek tentokrát nefungovala dostatečně) se objevilo nutkání si kapsli dát. Nedala jsem si, ale místo řešení problémů jsem střídavě četla krátké úseky v odborné literatuře, chodila po pokoji, nebo ležela v posteli, ale u ničeho jsem dlouho nevydržela a byla jsem na sebe naštvaná, že jsem to takhle pokazila (naši zábavu). Přemýšlím zdali tyto projevy brát jako abstinenční příznaky, nebo syndrom z vysazení, jelikož při vynechání léku, který abstinenční příznaky nezpůsobuje je to pro mě horší. Interakce svých léků a methamfetaminu mám ověřené na drugs.com podle interakcí Desoxynu a je to v pořádku. Hlavní dotaz, jaký by byl přijatelný způsob řešení? Jediné čím si jsem opravdu jistá, že v kapsli již nikdy. Plus ještě bych měla dotaz zdali se jeví riziko závislosti vyšší či nižší oproti běžným uživatelům, kteří to mají jen pro zábavu? Děkuji za odpověď

Zpět