Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Jak zase začít?
Mia
Dobrý den, moc děkuji, za vaší práci. Nemám se komu svěřit a nechat si to pro sebe nejde.
Je mi 25 let.
Několik let užívám různé drogy, na konci minulého roku mě přivedl kokain zpátky k pervitinu, který jsem 5 let neměla. Po několika užití jsem se dostala do fáze, ve které jsem nikdy dřív nebyla - denní užívání, neschopnost ani týdenní abstinence a neustále jsem myslela na "jehlu", kterou jsem do té doby nikdy nezkusila. Nešťastná jsem roky, ale musím přiznat, že až tahle recidiva mě poslala na totální psychické dno. To trvalo necelý půl rok, pak jsem se rozhodla přestat, protože jsem věděla, že to bude buď jehla nebo konec. Na druhý pokus se mi to dobře dařilo, abstinovala jsem skoro dva měsíce, chodila jsem na motivační skupiny a čekala mě ambulantní léčba. Kromě závislostí na drogy trpím sebepoškozováním (to začalo někdy s rozjezdem recidivy), které se mi třetí týden abstinence strašně zhoršilo. Už to mně sebralo motivaci a pak se stalo několik událostí a já spadla opět na dno. Dala jsem asi 3 mejdany, začala pít, pak speed a různé léky a nakonec opět pervitin. O sebepoškozování ani nemluvím, pár dní to vypadá, že je to dobrý a pak přijde blackout. Jizvy už mám skoro všude. Věc, která mě v hloubi duše děsí je, že při třetím relapsu jsem pervitin skutečně užila injekčně a to se od té doby opakovalo už asi 7x (během 3 týdnu, co jsem přestala se snahou se léčit). Ani mi to nejde, když to zkouším sama bez pomoci mám modřinu a rozpichanou ruku, kterou schovávam dlouhým rukávem. Skoro nikdo z mých přátel to neví, většina z nich ani pervitin nebere a já se stydím jim to říct.
Cítím, že s tím stále chci a dokážu přestat. Už druhý týden sama sebe nutim jít na motivačku, ale je mi hrozně trapně. Snažili se mi tam pomoct a já se zase propadla někam dolů a ani jsem se neozvala. Přijde mi šílený tam nakráčet s takovou novinkou. Není nějaká linka, kam mohu zavolat a promluvit si o tom? Nebo myslíte, že mám prostě přijít na motivační skupinu a říct to?
Jaký postup mi poradíte?
Předem říkám, že se necítím na hospitalizaci. Čekal by mě pavilon drogových závislosti a psychických poruch. Lékařka i mé okolí mě do toho tlačili a já myslím, že to byl jeden z hlavních důvodu, proč jsem skončila s léčbou. Nikdo se mě neptá na to co bych chtěla já. Nevím, co dělat, ale vím, že tohle bude cesta jen do většího pekla...
Předem moc děkuji za jakékoliv rady..
Odpověděl: Anna Novotná
Dobrý den, Mio,
moc díky za dotaz a za Vaši otevřenost.
Z Vašeho dotazu je znát, že Vás Vaše situace opravdu trápí a že byste ji ráda změnila! Ta chuť po změně je fajn start!
Ráda bych Vám vyvrátila Vaše obavy z toho dorazit znovu na motivační skupinu. Dle toho, co píšete, se Vám podařilo najít místo, kam jste byla schopna pravidelně docházet a plánovat další kroky. To je moc fajn. Pracovníci motivační skupiny jsou opravdu zvyklí na to to, že klient zakopne a plány prostě nedopadnou. Nikoho neodsuzují, jsou tu pro to, aby i po těchto škobrtnutích nabídli pomoc a podporu tomu, kdo si o ní přijde říci. Myslím, že je naopak dobré, že Vás již znají, znají Váš příběh a mohou se bavit i o tom, proč to nevyšlo, co je třeba udělat jinak, aby Vám bylo lépe. Klidně můžete do zařízení, kam jste na motivační skupinu chodila, nejdříve zavolat a s jejich parcovníky si promluvit, uvidíte, že Vaše obavy nejsou na místě.
Volat na poradenskou linku by Vám možná ulevilo na chvíli, ale stejně byste byla odkázána na další služby, které by s Vámi Vaši situaci mohly řešit hlouběji a plánovat další kroky.
Proto nebojte a zkuste se na motivační skupinu vrátit, věřím, že uslyšíte i slova podpory!
Držím Vám palce, ať je brzy lépe!
Za Drogovou poradnu
Anna Novotná
Zpět
