Sananim - Drogová poradna 

Potřebuji odbornou pomoc?

Chloe

Dobrý den, tři roky zpět jsem měla první zkušenost s drogami, tenkrát jedinou, dokud jsem se neseznámila s mým nynějším přítelem. S ním jsem propadla kokainu na několik měsíců a poté jsme začali užívat pervitin. Přítel je o 10 let starší a má s drogami větší zkušenosti než já. Tenkrát zamilovaná jsem neměla problém sdílet s partnerem cokoliv, jakýkoliv nápad. Během celého dlouhého roku, kdy jsme pravidelně až skoro denně propadali pervitinu, jsem nedokázala normálně fungovat. Měli jsme to zpočátku jako zábavu, hlavně pro lepší sexuální prožitek, až se z toho stala těžká závislost a ani jeden jsme si to nechtěli připustit. Vztah nám ničily šílené hádky a obrovská agrese až to vygradovalo v násilí. Málem jsme přišli o život, ztratili jsme rodinu, práci a bydlení. Dluhy kam jsme se podívali. Tato zlá zkušenost nám otevřela oči a my jsme přestali ze dne na den. Přítelovi se to daří, nicméně drogovou závislost vyměnil za alkoholovou, takže to výhra není. Již je to přes rok, kdy jsme měli poslední společnou zkušenost. Společnou říkám proto, že já jsem se několikrát za ten rok ocitla v situaci, kdy mi bylo nabídnuto a já jsem tomu propadla. Nebylo to pokaždé, ale převažovala má slabá vůle. Ne o všech “omylech” jsem přítelovi řekla, nechtěla jsem ho opět zklamat, jelikož se snažil za nás oba a nebýt jeho obrovské vnitřní síly a motivace, já osobně vím na 100%, že bych to bez jeho pomoci nezvládla. Pravidelně co měsíc do toho spadnu a už to nejsou nečekané situace, ale s rozmyslem. Nechápu své chování, vždyť mám práci, bydlení, zbavila jsem se většiny dluhů a ten rok byl opravdu pro mě velice psychicky náročný. Dlouho poté jsem měla těžké deprese jako následek dlouhodobého užívání. Podařilo se nám napravit skoro vše co jsem za ten rok pokazila i ztratila. Nemělo by toto být pro mě dostatečně velké ponaučení, že jsem se mohla jednou pro vždy z toho dostat a já to takto kazím? Mám strach, že jsem opět v problémech. Přítel odjede na víkend k rodičům a jakoby zmizela nademnou ta “ochranná ruka” a já si dělám poruším náš slib. Teď už je to ve fázi, kdy si drogu vezmu sama, už to není týmové s mými přáteli. Doma to tajím, je to pro mě velmi těžké a přiznání nepřichází v úvahu. Budu moc vděčná, pokud přečtete celý tenhle zoufalý sloh a vezmu si k srdci vše, co napíšete. Potřebuji vědět, jak je to vážné nebo jestli nemám vyhledat odbornou pomoc. Je mi 27 let, nechci skončit zase špatně, protože bych se nikomu nesvěřila a tak to celé zbytečně podcenila...Mám obavy, že to bez přítele nezvládnu, má neskutečnou vůli, kterou já nemám. Moc se pro nás snaží, abychom žili zase normální život. Nechci už nic kazit a ničit naší důvěru. Mohu vůbec omlouvat své chování? Každý člověk se s tím srovnává přeci jinak dlouho. Je to normální a nebo jsem už na odbornou pomoc? Děkuji za Váš čas. CH.

Zpět