fb

Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz

Zadejte dotaz

Prohledejte jiľ zodpovězené

Nevíte, jak se zeptat

Strach ze zavislosti

Kristiane

Zdravím,
Drogy vlastně neberu a vždy jsem z nich měla strach, tedy ze závislosti na nich, protože jsem měla skreslenou představu o tom jak funguji. Dnes mi je 28, a před rokem jsem začala experimenty s drogami. A však nikdy jsem žádnou látku nevzala za účelem změny stavu vědomi, ale spis pro zábavu. Krom opiatu se to celkem střídá - mdma, kokain, LSD, pervitin. Vždy si ten stav užijí, ale u mdma a LSD si sama v hlavě řeknu co je povolené a co je zakázané, ne ve stresu ale tak nejako jako kdybych si dělala svůj todo list - ujasnim si sama se sebou proč drogu beru. A však u kokainu a pervitinu místo paranoidní nálady a D, mám velkou vážnou debatu sama se sebou, kterou vědu i v případě nadměrného pití alkoholu. Dělám si rekapitulaci kdy naposledy a jestli už to není moc co se tyče frekvenci. Nechci definovat to jako strach, že budu závislá, ale spis takový respekt . Sama sobě připomínám, že se muže stát průšvih a chci sama sebe ujistit, že teď je to ještě v pořádku. Látky mi nechybí, nikdy jsem žádnou z těchto drog nekoupila a už se i stalo, že jsem dokonce na party odmítla se zdrogovat i když jsem zůstala jediná. I když mám v peněžence třeba kokain, klidně vydržel i měsíc tam a samotné ne, ale jen v partě. Ani mi nenapadlo si to dat sama.
Proč píšu Vám. Chci jen sebe ujistit, ze to muže zůstat maximálně takto. Napr kokain jsem měla poprvé v roce 2016 a vůbec mi po 3mesicich pravidelného užívání nechyběl do minulého roku, kdy kolegové mne přizvali a já jsem neviděla v jednorazovem povyražení problém. Teď je to jiné, jak je covid, není úplně čím se zabavit a bohužel drogy se rozmohly a je toho nějak moc, takže bych ráda věděla, jestli s tím mate zkušenost a jestli dělám to správně. Vím, že nejlepší je nebrat, ale to by se muselo říct i o alkoholu a nikotinu :)
Díky Krista

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, Kristine,

 

díky za otevřenost a důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.

 

Jestli tomu rozumím dobře, tak sem k nám na poradnu píšete z toho důvodu, že máte sama za sebe pochyby, že to, jakým způsobem s drogami nakládáte, je ještě v pořádku. Neumím si moc jinak vysvětlit, proč byste jinak psala, kdybyste byla skálopevně přesvědčená, že je vše ok. Možná byste ráda slyšela, co jsou ty ještě udržitelné hranice, které jsou v pořádku a co už začíná být za hranou. Je to tak? V tom vás však zklamu. Nic takového neexistuje - vyjma té jedná hranice, kterou zmiňujete - prostě neužívat.

 

Hodnocení toho, co je a co není v pořádku, mi nenáleží. Jen vy sama můžete přijít na to, co je skutečně pravda a co si spíš přejete, nebo dokonce nalháváte. Pokud jde o závislost, jsou sice stanovená nějaká kriteria, ale jsou pro vás v tuhle chvíli důležitá? Není spíš podstatné to, jak situaci vnímáte vy sama? Z dotazu mám celkově pocit, a uvědomuji si, že jde jen o můj pocit/dojem, mohu se snadno mýlit, že se pohybujete na oné tenké hraně, možná i trochu za ní, kdy byste mohla sklouznout do něčeho, co se vám nelíbí. Dotaz začínáte slovy "drogy vlastně neberu", ale zmiňujete jich pak pěknou řádku. Nepíšete o ničem jako je práce, koníčky, studium, záliby, přátelé, rodina, co vás naplňuje, kdy se cítíte šťastná, co teď prožíváte. Neznám širší souvislosti situace, ve které se respekt a neužívání drog změnilo v experimentování. To, že před užitím nebo po užítí s pocitem pokory a respektu uvažujete o tom, kde jsou ty hranice, jaké jsou důvody k užití, které jsou ty "ještě správné", zní hodně obecně. Nepíšete nic o tom, jaké ty hranice jsou ... co sama vnímáte jako v pořádku, jak si užívání zdůvodňujete, jestli někdy tyto hranice a pravidla měníte. Nejste konkrétní ani v tom, jak často vlastně užíváte.

 

Říkáte, že neužíváte pro změnu vědomí, ale pro zábavu, což mi nedává moc smysl. Drogy - ať už ty, co zmiňujete, nebo třeba právě alkohol, prostě vnímání mění. Ale stejně tak i prožívání, chování, myšlení.

 

Známek toho, že je na tom člověk ještě relativně dobře, je více - jednou z nich je třeba to, že neužíváte sama, ale s přáteli. Další je samosebou i frekvence - čím častější a intenzivnější užívání, tím větší riziko. Stejně tak jsou bezpečnější a méně bezpečné způsoby aplikace, nebezpečnější je drogy kombinovat atd. Ale jsou i věci, které se jen těžko zachytávají - třeba moment, kdy bude těžší a těžší nabídku odmítnout, kdy se představa zábavy spojí tak nějak s drogami a bez drog to nebude ono, kdy přestanete vnímat jako zábavu střízlivý stav, situace, kdy odložíte jiné záliby, jiné možnosti, jiné přátele, povinnosti, rodinu, pro ty, které nebo kteří se pojí s drogami. Přeci jenom je ten pocit zábavy a štěstí na droza k získání velmi snadno, rychle a relatvině lacino ... A věřte tomu, že většina uživatelů, si podobným stádiem prošla - užívali občas, né dokázali odmítnout, měli dny, kdy užít nechtěli ... ale nenápadne se to proměňovalo ... a ještě dlouho měli pocit, že mohou kdykoli přestat, kdyby chtěli (ale žádný důvod vlastně nebyl dost dobrý).

 

Napadá mě, jestli není právě tohle téma, o kterém byste ráda mluvila s někým, kdo vás nebude soudit, nebude vám radit? Pochopit víc sama sebe, důvody, co vás k experimentům táhne, co vám to dává, co bere (pokud něco) ... Pokud by vás to zajímalo, můžete se obrátit na kontaktní centrum - v tuhle chvíli ideálně zavolat a domluvit si schůzku. Služby center jsou poskytovány zdarma a diskrétně. Co vy na to?

 

Budu ráda, když má napíšete, jestli vás nějaká část odpovědi oslovila.

S pozdravem,

Gabriela Minařík.

Zpět

Veškeré materiály a texty na stránkách této poradny včetně zodpovězených dotazů jsou majetkem SANANIM z.u..
Jejich kopírování a jakékoli další využití je možné výhradně se souhlasem SANANIM z.u..
Creative Commons Licence Creative Commons Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko