Sananim - Drogová poradna 

Děkuji za váš zájem...

R.N.

Celé to začalo s odchodem otce od rodiny. Otec se v synovi jen viděl, rozuměl si s ním nejlépe a měli spolu svá „chlapská tajemství“ Potom se ale otec, poté, co se musel vzdát svého poměrně lukrativního,pracovního místa, pro své problémy s alkoholem a, umocněné předávkovávání tranqilizéry, ( podle „manželského“ psychologa ho k tomu přivedla „péče“ jeho matky, která mu třeba v pracovní době volala do firmy, že jako hodný syn by jí mněl třeba pomoct přestěhovat známé, nebo dovézt materiál na opravu jejich domu, samozřejmně, nad rámec pracovních povinností, tedy zadarmo, aby se mohla chlubit, jak velkorysá je ke své rodině….to bylo tenkrát, po prvních záplavách…a pak se její požadavky sále stupňovaly, a když nebylo po jejím, pomlouvala, bez stydění, naši rodinu, až se jí od úst prášilo…a její syn, můj manžel, ji přesto tak miloval, snad ještě více než mně…) značně zmněnil. Začal si na zbytek rodiny dovolovat, jako na Bůh ví koho, a selhyla i komunikace s jeho rodinou, zejména matkou, která prohlásila doslova „ukradli jste mi syna“ ( když jsme se jí zeptali, jestli by nemohla využít svou autoritu k ozdravení komunikace v naší rodině, možná proto, že jsme se tenkrát brali v době studií a matka mého exmanžela s ním měla své dlouhodobé plány.) Potom jí můj manžel začal věřit více než mně, začal se opíjet a vyvolávat hádky kvůli údajným nevěrám, až nás to přivedlo k rozvodu pro nepřekonatelný odpor… Děti zůstaly mně.Byt také. Bratr ( mých dětí , pro mě můj syn) ale také otce miloval více než zbytek rodiny, přesto, že v poslední době ho otec taky v opilosti mlátil, asi proto, že otec ho často brával mezi své známé, prý aby ho lépe připravil na povolání, a do hospody a učil ho třeba hrát karty ( ale asi mu nenaléval, nebýval opilý)…. a projevilo se to u něj těžkou depresí, prý psychózou, ze které se léčil, ale bohužel, bez úspěchu. Synova závislost začala nenápadně, první co se stalo a čeho jsme si všimli, byla třídní důtka za záškoláctví. Ale protože byl vlastně nemocný, mnohé se mu promíjelo. I to, že několikrát opakoval ročník. Jistě, samozřejmě že jsme se mnohokrát pokoušeli na syna nějak zatlačit, ale on chtěl tátu a nás nebral vážně. Potom jeho léčba ( nevzpomenu si na názvy preparátů, vím jen, že po jednom z nich mu tuhly svaly a po jiném trpíval prý jakýmisi pocity zbytečnosti života a mněl v očích prázdno a nezájem, ale ty ostatní mu asi, podle jeho chování, pomáhaly) jaksi plynule přešla k používání pololegálních léků, které ale běžně získáte (dodnes) na inzerát.( něco s guaranem, skopominem a akryflavinem, nebo tak nějak, jestli se nepletu, byly to takové plastové lahvičky se staniolem navrchu po 300 takových eliptických tabletách, co mněly barvu jako křepelčí vejce, název si nevzpomenu.) Doktoři to ale zřejmně nezaregistrovali. Potom jeho léčba skončila….A na konci jedněch prázdnin jsme mu našli v trenýrkách přilepenou stříkačku se zbytkem krve a nažloutlé tekutiny. On tvrdil že je to insulín po kamarádce a zpočátku jsme mu to věřili. Pak si začal do bytu vodit takovýho divnýho, asi třicetiletýho, co smrděl od toluenu a cigaret. Tvrdil, že je to prý bratr od školníka, ale pak jsme zjistili, že si od něho kupuje drogu a píchá si ji. Nalezenou zásobu drogy jsme mu tenkrát spláchli do záchodu, on slíbil, že toho nechá….Nenechal toho a pak se to opakovalo se stále více pochybynými přáteli, teď je asi na deseti. Chodí si sem jako do holubníku a občas i „vysmýčí“ ledničku… Asi před rokem to ale vypadalo, že už toho definitivně nechá. Seznámil se totiž s pomněrně slušnou holkou a asi 10 mněsíců nebral.Požádal nás o převod části bytu, že se chystá založit rodinu, svatba už byla domluvená, až oba ukončí studia, jeho podíl činí asi 900 000. Potom se spolu začali hádat a vrátil se ke svým narkomanům a k řvavé hudební produkci. V podstatě nás má v hrsti, svého podílu na bytu se nevzdá, nájem ale platit nebude,a kdybychom začali celou věc řešit soudní cestou bylo nám naznačeno, že budeme obviněni ze spolupachatelství a hrozí nám asi 4 roky… ( pravděpodobně by jsme dopadli stejně, kdyby jsme to řešili, dokud byl nezletilý, za činy svých dětí v naší zemi odpovídají rodiče... Takže koho by zavřeli?) Minimálně ale ztráta důvěry a tím i zamněstnání. A co by to asi znamenalo pro mé další děti, které navštěvují školu? Asi dětský domov a doživotní ostudu. To je mu ale jedno, říct se mu nic nesmí, jinak začne „bláznit“. A zákonní zástupci jeho ( i nezletilých ) „přátel“ jsou k nezastižení. Nedávno byl také , prý pro nedostatek důkazů, z vazby propuštěn jeho „dodavatel“, který se netají tím, jak rád by zase viděl své peníze, které prý syn dluží, prý když mu „odprodáme“ zbývající část bytu….tak bratra neudá, jako dospělý by za to syn tentokrát mohl dostat prý i 10 let.. Když ne, tak na nás prý pošle bandu ukrajinců. To asi nemyslí vážně, ale nevíme. Otec se samozřejmně nehlásí, jeho matka prý netuší, kde by mohl být a se zločinci se prý nehodlá bavit, „ zaškatulkovala“ si nás jako někoho, kdo jí „ukradl syna“….. Možná že je to všechno opravdu moje výchovná chyba, jak říká, já nevím, nevím………. Přece „perník“ nemůže mít takovou sílu aby udělal z člověka trosku…. Když už mně asi nepomůžete, na renomovaného právníka nemám a jen tak zatratit syna, na to nemám sílu… snad můj příběh aspoň poslouží těm, kteří na tom ještě nejsou tak špatně, a mají podobné rodinné problémy, aby je varoval…..

Zpět