Sananim - Drogová poradna 

Pervitin mi zničil tuhle část života

Okurka

Dobrý den,

je mi 23 let a tento rok někde na začátku léta jsem začala užívat pervitin(šňupáním). Můj přítel, kterého jsem poznala v květnu tohoto roku ho užívá už více jak 5 let ( tuším že asi 6,7 let)-kouří pervitin na alobalu.Měla jsem na to vždy úplně opovrhující názor, ale když s tím přišel on+ hloupá domněnka že je to fajn na sex tak jsem to prostě zkusila. Poté jakoby mě praštil někdo do hlavy, jsem si myslela a obhajovala pervitin, že vlastně není tak špatný.
Mám fyzicky náročnou práci (GASTRO) kde se hodně naběhám a tudíž mi to přislo strašně fajn. Jako osoba sama o sobě už jsem dost energetická, hyperaktivní, usměvavá a psychicky silná. A do toho ještě pervitin, který mi samozřejmě sebevědomí i energii zvednul. Celé léto jsme na tom jeli s přítelem v práci i doma. Byla jsem dost emočně otupělá.
Samozřejmě se kvůli pervitinu i často hádáme a ty hádky eskalují až k nepřetržitému řvaní, u přítele často až do mánie a šílenství. Samozřejmě já i on máme typické příznaky podrážděnosti, podezřívavosti, ale přítel je na tom značně hůř.. (nechápu ho už kolikrát ani já)
Po létě jsem si začla věci uvědomovat, v některých momentech si řikám “však tuhle podráždenost, stíhu nebo cokoliv jiného mi dělá ten perník” .
Tím že ho šňupu (bolí mě to) mi to přijde odporný. Každý den ho beru s odporem a vyloženě se na to musim připravit a vydechnout si když si ho dávám, protože si představuji tu bolest v nose.
Přítel je na tom hůř po psychické stránce, ale já nejspíš po fyzické. Nic nejím. Užívám ho každý den ( nevím ani odhadem kolik g, ale pokouším se dávku v každém případě nezvyšovat) vážím 48kg BMI 21,33. Za 3 měsíce cca 14kg dole. Idealní váha by to byla, kdybych zdravě jedla a cvičila. Jak se píše tak to i je, že mi na týden stačí jeden rohlík. Cítím a i vidím na svém těle že to není zdravou stravou a cvičením, ale tím že se ničím. Často cítím po ránu křeče v břiše, je mi na zvracení, jakoby vám někdo ždímal žaludek. Při dlouhém týdnu kdy jsem v práci o víkendu (pa,so,ne) 14 hodin na nohou jsem schopná naspat 5-8 hodin za celý víkend, někdy ani to ne. Málo jsem vždy pila ikdyž jsem nebyla závislá, ale jak málo piji když jsem na tom, nemůžu ani popsat! (rty i jazyk mám úplně vysušené, opravdu strašné, ale když jsem v tom stavu tak nechci pít, nevím prostě vím že je to špatně ale jakoby mi moje tělo řikalo že nechci pít že mi po tom bude ještě hůř)
Kouřím i marihuanu (asi od svých 18 let, pravidelně každý den, dříve mi diagnostikovali depresi a úzkost, namísto léků které ze mě dělali okurku jsem si přisvojila marihuanu a opravdu jsem byla naprosto v pořádku, jen škoda že jsem se rozhodla pro tohle svinstvo)

Vidím jak mě pervitin ničí, jak po něm moje tělo i psychika chátrá.

S přítelem jsme několikrát řekli že už konec, ale asi to znáte u závislých, že to moc neznamená a můj přítel má už druhý den jiný názor a já jsem dost ovlivnitelná.
Tentokrát, jelikož on přišel i o zdroje, nebo když už tak se k tomu dostane celkem obtížnou cestou( neboli k těm lidem) tak jsem to přebrala já, a já to tahám domu.
Můj přítel, jak už má s tím řádku let zažito tak vidím a i slyším v jeho střízlivosti jak to nechce dělat, ale bohužel je na tom závislý. Tak jsem byla já ta která to zastavila. Jenže když jsem pak měla jít do práce zjistila jsem že to není možný. To jak mě bolelo celé tělo, cítila jsem každý sval, ruce a nohy jsem měla pocit a asi to tak i bylo opuchle, baňaté, to je k nepopsání..Dezorientovaná, skrze oči jsem viděla můj obraz rozmazaný, sekaný, zpomalený.. jo taková dobrá sjetost, ale jen v případě že bych seděla doma a nic nedělala. T
ak přišlo na to že jsem si pro to chodila bez vědomí mého přítele, který samozřejmě když na to přišel tak poprask, řev, no šílené typické chování feťáka ( s prominutím) bušení a dupání s tím že on chce taky.
Takže jsme v tom znovu s tím že já více, protože mám tu možnost ho od toho trochu ušetřit. Mrzí mě že on to stále vnímá tak že já mu to dělám naschvál, že já potřebuju mít víc, někdy mi to přijde až úsměvné, protože já to nechci a strašně ráda bych si řikala že to tak není ale jako by to moje tělo potřebovalo aby fungovalo. Je mi po tom opravdu fyzicky lépe, ale přijde mi že psychicky hůř. Neberu to ani před přítelem, musím osamotě, nechci aby mě tak viděl, aby se koukal na to jak to šňupu. Poslední dobou se mi několikrát stane i to že na tu lajnu koukám asi 5 minut a začnu brečet..
Prostě jsem se dostala do takovýho začarovanýho kruhu, ze kterýho nevyjdu pokud nebudu moct být bez práce zavřená doma a jen spát aspoň tak měsíc.
Když je přítel v práci, tak nesáhnu ani na pervitin ani na marihuanu, až do doby než má přijet, takže já potřebuju uklidit, uvařit mu něco k jídlu, nebo cokoliv dělat, pak si dám a to s brekem jen kvůli tomu abych vstala a chtělo se mi něco dělat.
Kdybych uměla vstoupit do minulosti a viděla bych se jak to rvu do frňáku, plácla bych se přes něj. Kdybych věděla ( nebo spíš dolova cítila) co to člověku dělá, v životě bych se toho nedotkla. Je strašná škoda že nejaké věci lusknutím prstu nezmizí ze světa protože tohle by byla ta první věc, tak která stáhne v životě tolik mladých a suprových lidí..

Takže moje otázka vlastně není otázka, jen bych chtěla číst od odborníka, co si myslí že bych v tomto případě měla dělat, jaké kroky podstupovat a co by mohlo následovat, rizika mé životosprávy a podpořit že se to jednou povede..


Děkuji Vám za čas strávený u čtení mého stručného příběhu s pervitinem!

Zpět