Sananim - Drogová poradna 

Bývalý uživatel

Alexandra

Dobrý den. S manželem jsme spolu tři roky, když vstupoval do vztahu se mnou, byl uživatelem pervitinu, celkem za 36 let života aktivně pervitin užíval asi 10 let s přestávkami. Zcela určitě přestal brát, myslím, že měl velkou motivaci - možnost začít úplně nový život v rodině vzal jako příležitost s drogami skoncovat. Na začátku jsme měli dohodu, že v případě jakéhokoliv mého podezření, že by mohl snad drogu znovu užívat, smím ho namátkově testovat, pro svůj klid. Po narození dítěte, což je zvýšená zátěž jak na psychiku, tak i na fyzickou stránku, se mi začal zdát divný. Víceméně jevil všechny příznaky toho, že zase užívá, nejedl, hubnul, byl podrážděný nebo naopak extrémně doma pomáhal a pak odpadl, doslova by jen spal. Na můj dotaz, zda opět nebere, se na mě obořil, nazval mě paranoidní, reagoval až výbušně a zle. Když jsem ho chtěla otestovat a odvolávala jsem se na naši dohodu, řekl, že pokud mu test vyjde negativní, odejde ode mě, jelikož nehodlá setrvávat ve vztahu, kde není důvěra. Já jsem nakonec nabyla dojmu, že mu křivdím, sama jsem z důvodu úplného vyčerpání psychického i fyzického skončila u terapeuta, jelikož můj pocit z něj se rozcházel s tím, co mi tvrdil. A já samozřejmě měla strach z testu, který by byl negativní a z toho, že nás manžel opustí, proto jsem mu test neudělala, nikdy jsem neměla odvahu. Nakonec jsem ze zoufalství vzala z jeho peněženky občanský průkaz a kartu a po olíznutí jsem cítila hořkou chuť, pervitin (jako bývalá uživatelka - v pubertě) si myslím, že je to nezaměnitelná chuť. Abych se přesvědčila, že mu nekřivdím, koupila jsem si test na přítomnost amfetaminu v moči, z karet jsem vatovou štětičkou setřela okraje, vymočila jsem se, štětičku jsem namočila do své (čisté) moči a tekutinu ze štětičky jsem aplikovala na test. Už celá tato procedura dokazuje, jak moc zoufalá jsem a jak moc ponižující celá situace je. Test vyšel pozitivní. Manželovi jsem nic neřekla, zabalila jsem test a dopis, kde jsem mu vše popsala a odvezla ho na noční směnu do práce s tím, že jsem mu řekla, ať už se z práce nevrací, že ví sám moc dobře, že doma být nemůže, jelikož je toto soužití neúnosné nejen pro nás, dospělé, ale i moje a naše společné děti. Odjela jsem a okamžitě mi volal, sprostě mu nadával, co si to dovoluji, že jsem tak ubohá, že jsem mu - cituji: "pochcala občanku" a na můj dotaz jak si vysvětluje, že je test pozitivní mi řekl, že u toho nebyl a že je dost možné, že jsem si to vymyslela, protože jsem paranoidní. Vysvětlila jsem mu své pohnutky, že mám strach ho otestovat normálně, jelikož mě pro mě zcela nepochopitelně vydírá tím, že kdyby test byl negativní, tak nás opustí. Byla jsem rozhodnutá ho už domů nevzít, jelikož jeho postoj k drogám je minimálně zvláštní, já bych jako bývalý uživatel pro klid svůj i jeho podstoupila testování kdykoliv. Po čtyřech dnech se mi ozval, jeli jsme si o všem promluvit na neutrální půdu, já mu sdělila i to, že chápu, že si třeba na chvíli "ulítnul", že vše se dá řešit a u když to netoleruji a tolerovat nebudu, připustím, že i to se může stát. On vše vyvrátil, nakonec se vrátil domů a rok fungoval. Po roce se situace opakuje, jeho výbuchy vzteku jsou již k nevydržení, křičí na mě kvůli každé hlouposti, pořád by jen spal, na mě je veškerá pečeť o domácnost, o děti, nákupy, všechno. Když hlídá děti, je to v poloze ležmo, telefonem v ruce a když děti něco chtějí, odvětí jim řevem. To je asi to nejhorší. Drogy bere výhradně v práci, je tam obklopen aktivními uživateli. Jak mám situaci řešit? Jsem zoufalá, vyčerpaná, bolí mě, že to nevidí a že svůj vztek na své selhání obrací proti nám všem. Vím, že je to neúnosné a vím, že jiná cesta než test i po hrozbou toho, že odejde,asi není. Tohle si nikdo nemůže dovolit a jestli pro něj funkční rodina, zázemí, inteligentní žena a zdravé miminko nejsou dostatečný motiv, aby sebe přestal ničit, musím mu dát prostor pro to, aby to zvládnul sám bez nás. Nevím jak to celé navléknout, abych především ochránila svou už tak hodně podlomenou psychiku, psychiku dětí a abych mu dala najevo, že ho neopustíme, protože recidiva bohužel u dlouholetých uživatelů bývá, ale že to musí začít řešit. Omlouvám se za velmi dlouhou otázku, ale už vážně nevím jak dál. Děkuji.

Zpět