Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Alkohol- sestra
Lucka
Dobrý den, už jednou jste mi tu moc pomohli, i když trochu z jiného soudku, tak se na Vás s dovolením obracím znovu.
Jde o sestru, která má evidentně problém s alkoholem. Bude jí 48 let, zhruba před 14ti lety se rozvedla a přestěhovala k novému příteli do domu i s dvěma svými dětmi. Starší dcera je již odstěhovaná a mladší je 20, stále žije s nimi společně v domě, i když tam není tak často. Sestry přítel také vždy rád pil, před asi dvěma lety měl vodu na plicích a šlo mu takřka o život, poté přestal pít i kouřit, ale nyní už se to zase dostalo do starých kolejí. Mojí sestru evidentně trápí spoustu psychických věcí ( o některých víme, něco tušíme- obtěžování v mládí od bratránka, který se v 33letech upil, žádný sexuální život, téměř žádný společenský život- po přestěhování život jen práce, obchod, domů za zdí, úmrtí otce v dětství, pocit, že jí nikdo nechápe a nemá rád), o kterých v podstatě nemluví, jen velmi výjimečně a to po požití alkoholu. Bratr, který je věkově mezi námi, bydlí daleko, takže nemůže zas tak pomoci a my se všichni trápíme, jak sestře pomoci. Když s ní o všem mluvíme za střízliva, ujišťuje nás, že je vše pod kontrolou a spoustu věcí nechce řešit, uzavírá se do sebe. Když už je ovíněná, tak se rozpláče a chce politovat. Maminka už to s ní také zkoušela řešit, že máme o ní strach, že má kontakt na psycholožku a že jí chceme ve všem pomoci a podpořit jí, ale vždy to vypadá na dobré cestě a skončí to zase stejně. Když se napije, často nám volá, ale mlčí nebo na vše arogantně a podrážděně reaguje. Mám pocit, že pokud si to nepřizná a nebude chtít ona sama něco řešit, nepůjde nic. Máme o ní strach, už bere i nějaké léky na játra. Pracuje ale v práci, kde má k alkoholu přístup, nepije ho tam, ale hned po příchodu domů a to jí stačí opravdu už jen sklenka vína a "brblá" a je jak kdyby vypila sud. O víkendu pije třeba celý den, večer, ráno se vyzvrací někdy a znovu. Většinou pije jen víno, ale když už "jí" má, je jí jedno co. Prosím jak ještě bychom mohli postupovat, co je nejvhodnější "těmto" lidem říkat, jak je co nejlépe přesvědčit, že už je opravdu čas to řešit a není to "pod kontrolou". Máme o ní strach. Moc děkuji za odpověď. Lucka
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Lucko,
a děkuji za důvěru i za upřímnost, se kterou se na naši poradnu obracíte.
Máte naprostou pravdu - pokud sestra nebude chtít něco změnit a sama si problém nepřipustí, není moc šance cokoli změnit. Nicméně přesto můžete se sestrou komunikovat tak, abyste jí pomohla si potíže uvědomit. Ideální je mluvit o svých vlastních emocích, podobně, jako zde v dotazu. Říkáte, že o ni máte strach, že je vám líto, když jí takhle vidíte a máte vztek, že s tím nic nedělá, že chápete, že neměla život jednoduchý, že byste jí ale ráda pomohla, sama cítíte bezmoc, protože rozhodnutí je na ní. Stejně tak můžete mluvit o tom, co se děje a čeho si všímáte - co možná nejvíce konkrétně: např. vím, že piješ alkohol, včera jsi mi volala a mlčela, jindy jsi útočná, třeba tehdy a tehdy atd. Děláš to tak několikrát za týden. Nevím, jestli si to pak pamatuješ. Říkáš to a to. Vybaví se ti to? Vím, že někdy ráno zvracíš a pak piješ i druhý den. Nejspíš jsi nešťastná, nechtěla bys to zkusit změnit? Existují možnosti, jako je terapie, léky, aby se ti v tuhle chvíli ulevilo atd. Chtěla bys někam doprovodit? Rozhodně ale nečekejte po takovém rozhovoru zázrak, chce to čas a trpělivost, ale i důslednost.
Vy sama se ale nezapomeňte postarat sama o sebe. Nedovolte, aby sestřina závislost na alkoholu ničila i vás. Jsou-li vám její telefonáty nepříjemné, nemusíte je vždy zvedat, dejte si v tom nějaké hranice (třeba časové?). A zvažte, jestli si sama nezajít promluvit do poradny o tom, co se děje. Ono už jen tím, že člověk někomu svěří všechno, co cítí, se mu uleví ... ani ta bezmoc najednou není tak veliká. Často také zahlédne, že se sám točí s dotyčným, kdo má problém, v kruhu. A může z něj díky tomu pomalu vystoupit třeba tím, že si nastaví hranice, že jasně pojmenuje, co se děje apod. Co vy na to? Dávala by vám návštěva poradny smysl? Pokud ano, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, pošlu kontakty.
Budu ráda, když napíšete, jestli vám nějaká část odpovědi dávala smysl, nebo ozvete, jak se situace vyvíjí.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
