Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
inspirace pro uživatele drog a dotaz
kokainista
Dobrý den všem,
chtěl bych jen zde pro všechny, kteří čtou tyto dotazy atd, napsat pár vět. Protože by to možná mohlo někomu pomoci získat nový náhled na svou situaci.
Můj příběh je takový, že je mi 25 let, od 18 let podnikám a řekl bych, že na první pohled podle dnešní společnosti splňuji všechny atributy úspěšného a schopného člověka. Vydělávám cca 150.000kč/měsíčně, od 19 let hned co jsem udělal maturitu na gymplu jsem začal bydlet sám s partnerkou v nájmu. V 21 letech jsem kupoval první byt na hypotéku. Dnes stavím dům, mám pěkné auto. Nicméně začal jsem před necelým rokem chodit na terapii, kterou doporučuji úplně každému člověku, kterého občas něco trápí ( cokoli ). Díky terapii jsem líp poznal sám sebe a pochopil proč mám tendenci dělat některé věci. Když mi bylo 10 let mý rodiče se rozvedli, což jsem těžce nesl zejména kvůli tomu, že jsem po rozvodu bydlel ve starém domě před rekonstrukcí s matkou a otčímem, kteří se neustále hádali a bylo tam emočně velmi nestabilní prostředí pro dítě do toho mě nutili pracoat na tom baráku. Jako dítě jsem byl několikanásobný mistr ČR ve skákání do vody a vždy jsem měl rád sport. V 16 letech jsme začal kouřit trávu, která mi pomáhala přežít to, jak je svět nespravedlivej ( války, korupce, systém ) a taky ty hádky doma. Zároveň mi chyběl otec, protože jsem ho po rozvodu málo vídal a málo se o mě a o ségru zajímal. Jinými slovy tráva mi pomáhala odpojit se sám od sebe a svých pocitů a úzkostných myšlenek. Samozřejmě mi hulení rodiče zakazovali atd, jednou mě kvůli tomu vyhodili na nocz baráku, protože jsem kouřil z okna v pokoji, nebo mi udělali psycho že mě vezou do pasťáku, ale moc nechápali proč to dělám a hulil jsem skoro každej den už během gymplu. To jak se ke mě chovali nebylo vůbec dobrý pro vývoj člověka. V 19 letech mi tráva přestala dělat dobře a začala mi dělat spíš negativní stavy. Tak jsem začal o víkendech pít a to tak že hodně, abych se pořádně vypnul a nic necejtil a zahnal ten rozvod a minulost a to, že nemám úplně nejlepší vztahy v rodině. Zároveň to byla i zábava, stejně jako tráva. Pak jsem v 21 letech měl poprvý koks a taky semtam extázi. Víkendový mejdany začaly bejt hodně velký, že se pilo v pátek, v sobotu po minimu spánku se pokračovalo a šňupali jsme jak splašený vysavače v neděli relax a v pondělí do práce. Takto to šlo do mých 23 let celkem bez problémů a bez kocovin. Potom jsem ale začal mít po mejdanech psychický kocoviny ikdyž jsem kalil třeba jen 2x do měsíce. Nebyl pro mě problém měsíc nebo měsíc a půl nekalit a žít jinak zdravě a sportovat a pracovat, ale vždy jednou cca za měsíc jsem měl potřebu se opít a zkoksovat. A pak si to vyčítal, protože jsem začal mít v kocovině klasický depky. Zejména ten nekvalitní spánek udělá s lidskou náladou a emocema fakt hodně + odbourávání chlastu a koksu z těla. Toto mi začalo vadit a zároveň mi i vadilo to, že od svých 16 let jsem vpodstatě nebyl střízlivej dýl jak měsíc a půl. Do toho jsem měl i 2 nestabilní vztahy, partnerky měly hraniční poruchu osobnosti atd, protože i já sám jsem byl v tý době nevyrovnanej tak jsem přitahoval nevyrovnaný holky do svýho života. Co chci říct hlavně je to, že podle mě kdokoli je na něčem závislej, tak to není úplně tou látkou, ale je to tím, že tomu člověku něco chybí, nebo si tim něco léčí, nebo je pro něj těžký akceptovat realitu nebo sám sebe. Třeba jste také zažili nějaký traumata, nebo vás něco sere atd, tak všem uživatelům, kteří mají pocit, že už nepařej pro zábavu, ale proto aby na něco zapomněli nebo aby "upustili páru", nebo aby se cejtili líp a normálně, tak doporučuji najděte si terapeuta, nebo kouče, se kterým budete moci upřímně mluvit úplně o všem, dá se díky tomu zjistit spousta věcí a přehodnotit svůj život. Nutno podotknout, že celou tu dobu až do teď jsem zvládal fungovat, sportovat, pracovat relaxovat i kalit, jen jsem nebyl úplně šťastnej a žil dost extrémy. Takže teď díky terapii začínám objevovat jak lze pracovat se svou hlavou a je to supr. Momentálně jsem si dal osobní výzvu že 3 měsíce nebudu kalit Už mám za sebou 2 měsíce, takže jsem překonal rekord za posledních 10 let :-D. Takže jestli vás něco trápí a máte kvůli tomu tendenci si od toho odpočinout tím, že se jdete hodně opít, nebo vystřelit něčim na mars, doporučuju najděte si terapeuta a hledejte příčiny vašeho jednání, pak vše líp pochopíte a bude se vám líp žít samotnýmu se sebou. Můj dotaz na závěr: Není to tak, že spousta lidí si prostě drogama něco léčí ? Že jim je třeba smutno kvůli nějakejm vztahům, nebo kvůli tomu jak je svět postavený na penězích a tak dále ? Já momentálně pracuji na tom, abych si cíleně plánoval mejdany jakožto cílenou zábavu a né abych se vypnul a nastavuji si hranice aby to bylo jen tak často, aby to pro mě bylo příjemné a jinak mě to neovlivňovalo život. Také si chci vybírat jen kvalitní hudební akce, které stojí za to a jsou třeba na nějakym skvělym místě. Děkuji všem co toto dočetli, děkuji za případnou odpověď a snad toto třeba také někomu pomůže a něco si díky tomu uvědomí. Zkuste si dát třeba jen měsíc nebo dva pauzu a uvidíte že se budete cítit líp. Děkuji. Pěkný den.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, kokainisto,
a díky za názor a osobní zkušenost, kterou jste se rozhodl sdílet prostřednictvím stránek naší poradny. Kéž by se našel někdo, koho by vaše zkušenost oslovila a rozhodl se vás následovat.
Osobně souhlasím s vaším názorem, že většina závislostí je hlavně na začátku o tom, že člověku něco chybí, přebývá, něco hledá, od něčeho utíká, něco neumí, z něčeho je nešťastný, neví si s něčím sám rady apod.
U nás nejvíce užívaný model závislosti je model bio-psycho-socio-spirituální, a z tohoto pohledu může být problém nejvíce markantní v některé oblasti.Z toho samého ddůvodu je adiktologie velmi multidisciplinární obor - počínaje medicínou, přes farmakologii, psychologii, sociologii, filosofii a náboženství až k právu. Velmi často se dnes mluví o duálních diagnózách, komorbidirách, kdy se vyskytují současně dvě nebo i více diagnóz a jen velmi těžko se rozklíčovává, co bylo počátkem potíží.
Někdy trauma potíže spustí a člověk hledá úlevu/únik v drogách, jindy užívání pomohla tak trochu náhoda, která ale velmi dobře a logicky nasedla na neléčený psychický stav daný třebas nízkými hladinami látek v mozku apod.. Jak sám píšete - snažit se porozumět tomu, co dělám a proč, pokoušet se hledat nové cesty, jak v určitých situacích reagovat a rozšířit tak svůj repertoár reakcí a pochopení, naučit se odpočívat, mít se rád a přijmout chyby svoje i druhých, svou minulost ... ať už díky couchingu, terapii nebo jiným sebepoznávacím metodám, je skvělá cesta. A nemusíme teď mluvit jen o závislostech na drogách, stejně tak by mohla prospět i těm, kteří se přejídají nebo se nestarají o své zdraví, těm, kteří propadli adrenalinovým sportům tak, že riskují život, těm, kteří pro práci nevidí rodinu, kamarády a přišli o koníčku, těm , kteří si nechávají ve vztazích ubližovat nebo naopak ubližují.
Ale ani terapie není cesta pro každého. Né každý je na tom tak dobře, aby mohl z terapie profitovat (například lidé, kteří jsou v hlubokých depresích, akutní psychoze, nebo žijí na ulici a nemají žádné zázemí, nebo ti, kteří vyrostli v jiných podmínkách a nejsou zvyklý a ani dost dobře schopní reflektovat, co prožívají apod.). Né každý je ochotný, připravený, schopný a vidí smysl v povídání si o sobě a svých pocitech, prožívání, minulosti a problémech. Né každý se chce ke své minulosti vracet a hledat v ní smysl. Né každý se chce dívat sám na/do sebe. Pro ty, kterým individuální terapie s ambulantní docházkou nevyvuje, jsou tu i jiné formy pomoci - třeba skupinová terapie, intenzivní ambulantní program, detox a pobytová léčba, do různé míry kombinované například s farmakoterapií (léky, včetně substituce), fytoterapií (bylinky), arteterapií (tvorba), dramaterapií, ergoterapií (práce) nebo třeba i čtením bible (biblioterapie).
Ještě jednou díky za otevřenost a upřímnost s jakou sdílíte svůj příběh.
S přáním všeho dobrého,
Gabriela Minařík.
Zpět