Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Možnosti/zpověď
Bezceňák
Dobrý den,
četl jsem si spoustu již zodpovezenych dotazu, ale žádný mě neuspokojil. Vlastně ani nevím jaký ten můj dotaz je. Každopádně bych to uvedl tak, ze 13let Kouřim cigarety, marihuananu (10let každý den), alkohol samozřejmě také od útlého věku. Cca 10let užívám střídavě různé substance ( lsd, psylocibine, MDMA, mefedron, kokain, pervitin, extáze, ketamin, amfetamin, DMT, LSA). Samozřejmě, že pervitin je hlavní substance mnou aplikovaná. Ostatní serepetičky jsem měl rád, a aplikoval jsem jich také opravdu hodně. Dříve jsem neměl absolutní problém fungovat v běžném životě. Tzn. Škola/Práce/Párty/Sporty/Společnost a celková komunikativnost ve společnosti. Prvních pár let jsem šňupal, jenže to už dál nešlo. Kvůli neustálým zánětům mandlí a nosohltanu jsem se rozhodl přejít na nitrožilní aplikaci. Ta trvala přibližně 2 a půl roku. Ze dne, na den jsem se rozhodl vyzkoušet abstinovat. (Moje přítelkyně byla stihomanka a samozřejmě její problémy přenášela na mojí osobnost. Tahle etapa života byla nejhorší možná volba , jelikož i já mám předpoklady k schyzofrenii.. tudíž s každým příchozím stavem přišla také toxicka psychoza.)
Vysazení pervitinu nebyl problém, jen jsem opustil okruh ,, smažek''. Začal se bavit s lidmi ze škol, které jsem dříve navštěvoval. Všechno bylo super. Říkal jsem si, jak jsem to zvládnul a byl na sebe hrdý. Tahle paráda vydržela 11měsíců. Když jsem to vydržel předtím, vydržím to zas, řekl jsem si a na narozeniny jsem po téměř roce aplikoval nitrožilně gram za odpoledne. A to byl nejspíš finální spouštěč mé ,,psychozy''. Zažil jsem si naprosto nepopsatelné zážitky. Od klasických pocitů sledováni, az po pokusy o vraždu, či odchytu a využiti jako otroka. Po těchhle nepopsatelnych zážitcích jsem začal pociťovat navaly stresu, az strachu, či úzkosti při normálním čistém stavu mozku. Najednou jsem při konfrontacích úplně tratil sebejistotu. Dokonce i v situacích, kdy jsem si neprosto jistý,tak snad ani nevěřím sám sobě a raději se stáhnu do ústraní. A takhle to šlo jak v profesním životě, tak v osobním životě rychle z kopce. Přišel jsem o spoustu věcí, lidí, ale to nejhorší je sebeúcta a víra v samasebe. Tak jsem zase začal střídavě na všemožných substancích (šňupáním pouze) fungovat. Jenže už to nešlo, pocity jakobych se pokaždé ve společnosti více lidí pomočil, pokadil nebo jinak znehodnotil mojí osobnost. ( Nikdy se to nestalo, ale ten pocit mám každý den cca 5let. Totálně jsem citově otupěl. Protože kddo by měl rád někoho, kdo ,, smrdí, pomocuje se, posrava se'' tedy aspoň ja to tak vnímám. I když vím, ze se to nikdy nestalo. Zkoušel jsem všemožné prášky, ale nejlepší byl alkohol. Ten pokaždé vyhnal tyhle myšlenky a udělal mě zas aspon ze 70% zase mé staré já. Ovšem to zase vedlo kontraproduktivně k větší uvolněnosti ostychu a strachu z pervitinu. Stala se ztoho rutina, jit ven opít se a sehnat pervitin. Hned jak jsem dosahl úrovně opilosti větší než byla potřeba k zahození ostychu přišla jasná a striktní touha po stavu najetosti. Tak jsem šel a udělal to. Každá jedna cesta domů je jako ulička hamby, kvůli již zminovane stíze z nekontrolovatelneho vyprazdňování, ke kteremu vsak nedojde. (Jenže ja cítím vlhkost, smrad i když to tak není.) Omlouvám se, ze se tady tak vykecavam o jasné poruše osobnosti. I ja vím, ze jde o paranoidní schizofrenii dokonce mam pocit, ze s nastupem demence a ztráty lidských potřeb. Ale chtěl bych zkusit nějakou alternativu a dát se opět dohromady. Striktní abstinence a samoléčitelstvi už pomalu vzdávám. Děkuji, pokud si to někdo přečetl celé a doufám, ze jste se pobavili nad bezcennou existencí jednoho dříve fajn kluka.
Odpověděl: Jiří Tupý
Zdravíme Vás.
V úvodu dotazu píšete, že vlastně ani nevíte, jak by měl znít Váš dotaz. Je pravda, že se neptáte přímo, ale z celého textu vystupuje do popředí několik důležitých motivů, z nichž každý by si zasloužil zvláštní pozornost. Popisujete svou drogovou anamnézu, která je relativně obsáhlá - užíváte dlouhou dobu poměrně hodně různých návykových látek, z nichž vypichujete pervitin jako drogu číslo jedna. K tomu však dodáváte, že 10 let denně kouříte marihuanu, pravidelně užíváte také alkohol - ten je v poslední době také jedním ze spouštěčů k tomu, že si dáte pervitin.
Popisujete své pokusy o abstinenci a cesty, kterými jste se dostal zpět k užívání. Již to, že se Vám podařilo 11 měsíců abstinovat od pervitinu, je chvályhodné. Následoval však sebeklam, který je u uživatelů drog poměrně častý - "když jsem to zvládl tak dlouho, teď si jednou dám a vše bude v pořádku..." Stalo se Vám však to, co se stane drtivé většině lidí v podobné situaci, tedy spadl jste do toho znovu a propadl se postupně ještě hlouběji. Zde by mě zajímaly i další souvislosti. Jak se Vám podařilo po tak dlouhé době ze dne na den skončit s užíváním pervitinu? Co Vám pomohlo? Abstinoval jste v té době i od ostatních drog včetně alkoholu? Měl jste možnost své rozhodnutí a následnou abstinenci s někým konzultovat? Samotná abstinence totiž není to stejné jako léčba závislosti, která jde hlouběji pod povrch a v ideálním případě vytváří v člověku stabilní základ pro spokojený život bez drog. Abstinenci nikdy nechápeme jako cíl, ale pouze jako jeden z předpokladů ke spokojenému životu.
Dále popisujete to, co je pro dlouhodobé uživatele návykových látek bohužel také typické. Zpočátku jste si drogy užíval, dokázal jste dobře fungovat ve všech oblastech života. Droga Vám nijak nepřekážela, vše jste zvládal. Postupem let jste se však dopracoval do stavu, kdy drogu potřebujete k tomu, abyste zmírnil nepříjemné psychické stavy. Dostáváte se tak do bludného kruhu - nedovedete žít bez drog, ale s nimi také ne.
Popisujete psychické potíže, které mají bezesporu úzkou souvislost s užíváním drog - ať už budeme drogy ve Vašem příběhu považovat za spouštěče oněch stavů nebo jako něco, co ty stavy zhoršuje a prohlubuje. Pohybujete se ve spirále směřující dolů. Kvůli drogám jste přišel nejen o mnoho vztahů i věcí, ale zejména o víru v sebe sama a o sebeúctu. Odpusťte, pokud se Vám bude následující výrok zdát příliš tvrdý, ale z toho co píšete, se mi zdá, že nežijete, ale přežíváte. Musí být obrovsky vyčerpávající žít život, jaký popisujete.
Můžeme Vaši zprávu vnímat jako volání o pomoc? Ozývá se to Vaše pravé a zdravé já, které se krčí utiskované někde v koutku? Stál byste o kontakty na odborníky, kteří by s Vámi mohli krůček po krůčku hledat cestu ven z toho bludiště, ve kterém se už tak dlouho pohybujete? Z našeho pohledu byste si jistě zasloužil odbornou péči - těžko nyní říci, zda spíše ambulantní nebo pobytovou formou, zda by součástí Vaší léčby měla být i psychofarmakoterapie, ale zcela jednoznačně byste si zasloužil péči terapeuta/adiktologa/psychologa - tedy tereapii zaměřenou nejen na Vaše návykové chování, ale šířeji terapii zaměřenou na Váš život jako celek. Zdá se nám moudré, že jste napsal. Ve Vaší situaci by se snad každý ztrácel. Naše osobnost a psychická kapacita je vybavená určitou odolností, schopností zvládat stres a zátěž. Pokud však dlouhodobě zažíváme stres a zátěž, které neumíme konstruktivně řešit a zvládat, naše osobnost se ztrácí sama v sobě a ve všeobjímajícím chaosu - pak je na místě obrátit se na odborníky pro pomoc.
Nevím, zda Vás naše odpověď alespoň zčásti uspokojila. Klidně ještě napiště, jsme tu pro Vás. Pokud byste stál o kontakty na výše zmíněné odborníky ve Vašem okolí, stačí napsat, kde bydlíte. Sám píšete, že onoho "samoléčitelství" už bylo až dost.
Za Drogovou poradnu, Jiří Tupý
Zpět
