Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Zkouška pervitinu
jonas
Dobrý den,
už několik let zvažuji vyzkoušet amfetamin nebo metamfetamin. Rád experimentuji a zkouším nové věci, zkušenost mám tedy ale jen s marihuanou a mdma. Dokážu si stanovit pravidla, která v užívání těchto drog dodržuji. Marihuanu si dám třeba jednou do měsíce během nedělního večera, když se chci uvolnit u dobrého filmu...mdma max jednou za půl roku na nějaké hudební akci.
Jde o to, že mnoho známých ujíždí na pervitinu a rád bych vlastně vyzkoušel, co to obnáší. Je pravdou, že někteří z nich, kteří pervitin zkusili opravdu velmi brzy (před 18. rokem života), jsou nyní opravdu velmi závislí, prodělali nespočetkrát detox, tox. psychózu, přesto pervitin užívají a jsou takřka nepoužitelní, jen se soustředí na to, jak si drogu opatřit. Už jen proto si říkám, že bych měl mít na věc nadhled a poučit se tak, abych si závislost nevypěstoval.
Pokud bych si dal jednorázově opravdu malou dávku, o které vím, že je bez nějaké přísměsi, je to velké riziko z pohledu zdraví i vzniku závislosti?
Také bych spíše preferoval pouze amfetamin, kde jsem se dočetl, že je efekt drogy stejný, ale kratší a pomalejší nástup. Navíc jde v podstatě o látku, která se podává v lécích, proto by to nemělo být tak rizikové. Je to pravda?
Také bych rád zkusil například LSD, ale z toho mám trochu respekt, a dávám tomu určitě třeba ještě několik let času, podobně jako tomu bylo u pervitinu.
Děkuji za případné rady.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Jonasi,
díky za dotaz i za důvěru.
V textu jsem našla v zásadě dvě otázky:
1. Pokud bych si dal jednorázově opravdu malou dávku, o které vím, že je bez nějaké přísměsi, je to velké riziko z pohledu zdraví i vzniku závislosti?
Pokud jde o závislost, ta je jasně definovanou lékařskou diagnozou, ke které se propracovat nějakou dobu trvá. Nicméně většina lidí začíná právě tak, jak píšete vy - zvědavost, touha a plán jednorázově, nebo nějak občasně a kontrolovaně užívat. Takže pokud jde o závislost, je to jeden z řady prvních kroků, které vás k závislosti mohou dovézt. Po užití často člověk zažije příval energie, je hovorný, společenský, ztrácí zábrany, je sebevědomý, sebejistý, vtipný, empatický, výkonný, v menších dávkách i méně chybující, prostě se cítí trochu jako superhrdina ... pro okolí může být velmi okouzlujícím a akčním bavičem. Zopakovat si takový zážitek je samosebou velmi lákavé. Kor když po odeznění účinku přijde propad - srovnání je o to bolestnější a touha se vrátit do stavu pod vlivem o to větší. Je to prostě v porovnání s radostí a euforií z nočního výstupu na Sněžku a čekání na svítání velmi rychlá a laciná cesta, jak se cítit skvěle. Minimálně v počátečním období užívání, které u někoho trvá i řadu měsíců a let.
Pokud jde o zdraví, je rizikem každé užití, tedy i jednorázové užití malé dávky. První užití je specifické v tom, že nevíte, co čekat, je tam riziko paniky spuštěné účinkem, badtripu atd. Nikdy dopředu nevíte, jak vaše tělo na látku zareaguje, někteří lidé mají nezjištěné potíže oběhového systému, alergie, v rodinné anamnéze psychické potíže (deprese, úzkosti, schizofrenie, sebevraždy, alkoholismus) apod., a každým užitím zvyšují šanci, že se jim potíže rozjedou.
Velikost dávky se těžko hlídá - záleží na čistotě, ale výsledný zážitek souvisí i s vaším vnitřním nastavení, aktuálním zdravotním stavem (počínající viroza, odpočatost, stres, nálada, události) atd. Žádné znalosti vám nezaručí, že se nic nestane, byť je pochopitelně dobré, je dopředu mít. Rizika jsou tu vždycky, samosebou s velikostí dávky rostou, ale i malá dávka může spustit potíže, které vás budou dlouhodobě trápit.
2. Je-li pravda, že je amfetamin v čisté podobě méně rizikový než metamfetamin?
Při srovnávání se vždycky člověk pouští tak trochu na tenký led. Znovu se vracím k tomu, že nikdy dopředu nevíte, co se stane. U prvního užití je člověk často opatrnější, zážitek může být při menší dávce takový nijaký ... ale na reálný prožitek má vliv i očekávání toho, co se bude dít. Spoustu lidí ani nanicovatá zkušenost s prvním alkoholem od dalšího užití neodvrátí, naopak posílí jejich přesvědčení, že jsou tak trochu imunní a mohou si dovolit užít víc. Samosebou je lepší užít menší množství čisté látky, než horu příměsí. Srovnání účinku uvedených dvou látek se pak odvíjí od očekávání, čistoty, užitého množství, obsahu účinné látky, způsobu užití. Obecněji: eliminační poločas, tj. doba, za kterou se látka eliminuje, je u obou látek v řádu hodin (metamphetamin 5-30 hodin, amphetamin 7-34 hodin podle typu amp. a v závislosti na ph), doba účinku je rovněž v řádu hodin (u orálního užití amphetaminu záleží i na typu uvolňování 3-6 a nebo 8-12 hodin, metamphetamin 10-20 hodin). Nástup účinku souvisí ale mimo jiné například i se způsobem užití. Obecně - ani menší dávka, ani sebečistější droga, vám nezaručí bezpečí.
V užívání drog vždycky jedete nakonec na vlastní triko. Jste to primárně vy, kdo se bude potýkat s následky. A je určitě dobře, zjistit si dopředu co nejvíce informací. Ale možná také není od věci porozumnět svojí vlastní zvědavosti, co je skutečně za onou touhou riskovat svoje psychické i fyzické zdraví.
Spousta lidí se vám i po letech užívání přizná, že dřív, než se do experimentů pustili, něco jim v životě chybělo - měli nízké sebevědomí, chtěli někam zapadnout, mít přátele, užívat si život, mít v něm nějaké dobrodružství nebo svým způsobem romantiku, něco intenzivního "opravdového" zažít, chybělo jim v životě riskování, akce, adrenalin, srovnávali se s kamarády pod vlivem, kteří samosebou vypadali na začátku užívání jako supermani, neměli kuráž navazovat vztahy, trápilo je něco doma, ve škole, nebyli si jisti svou sexuální orientací nebo měli nějaké psychické potíže (deprese, úzkosti, nespavost nebo naopak letargie a spavost, problémy se soustředěním apod.). Po letech užívání, kdy ztratili důvěru svých blízkých, ublížili spoustě lidem, ale ze všeho nejvíce sami sobě (vykašlali se na školu, práci, vztahy, koníčky, zdraví), se jen pomalu a těžko staví na vlastní nohy a hledají smysl svého života prostřednictvím terapie. Nebylo by jednodušší porozumět té touze dneska? Sebrat odvahu a oslovit třeba i nějakého terapeuta?
Ať už se rozhodnete jakkoli, dávejte na sebe pozor!
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
