Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, Mr.X.,

díky za dotaz i za důvěru. Jestli tomu dobře rozumím, o vašem užívání pervitinu a množství pití alkoholu a o tom, že to celé vnímáte jako problém, ví jen pár vámi vyvolených, dost možná není nikdo, kdo by věděl vše, co jste napsal do tohoto dotazu. Je to tak?

Závislost je z medicínského hlediska celkem jasně definovaná deagnoza, na kterou byste možná ani "nedosáhl" - určitě ne u pervitinu, u pití piva ale možná ano. Přesně by to však ukázalo až vyšetření lékařem, resp. psychiartem. Navštívil jste někdy někoho z tohoto oboru - psychiarie, psychologie, terapie, závislost?

Co mi přijde na vašem dotazu nejpodstatnější je, že jste se současnou situací nespokojený! A to je to hlavní, nebo se pletu?! Vadí vám, že nedokážete říct pervitinu ne, i to, že postupně roste vaše denní spotřeba piv. Je to tak? Uvědomujete si navíc, že začínáte pít hned po ránu, ještě před jídlem. Sám zmiňujete i rodinnou zátěž - otec, který se upil, a sám vás před závislostí varoval. Na jednu stranu tedy celkem racionálně a s odstupem popisujete, co se děje a co vám vadí, na druhou stranu je vám trochu záhadou, proč to celé vlastně děláte, jak je možné, že se vám to nedaří ovládnout vůlí. Nezmiňujete se o tom, co je to vlastně za situace, kdy si dáte pervitin, jak se pak cítíte, ani co se děje předi či po, ať už jde o perivin nebo pití/nepití piva v práci. Netuším nic z vaší osobní nebo zdravotní anamnézy, nevím, jak trávíte čas, jaké máte koníčky, přátele, práci, s čím jste a nejste spokojený, co vás trápí nebo baví a naplňuje, nevím, jaké máte zázemí atd.

Každý z nás jsme jiný, a tedy i naše potřeby a přístupy k řešení se liší. Váš kamarád absolvoval léčbu a fungovalo mu pití vody, zpřetrhání kontaktů - nejspíš to pro něj bylo důležité hlavně na začátku, než se mu podařilo vymanit ze skupiny uživatelů a fungovat mimo léčbu bez drog. Trochu předpokládám, že kamarád užíval denně minimálně několik měsíců, nebo se pletu? Léčba je z mého pohledu hlavně o tom, že si najdete svou vlastní cestu, jak situaci řešit a zvládat, resp. jak se vyrovnat sám se sebou, jak se naučit o sebe starat a uspokojovat své potřeby tak, abyste neměl potřebu užívat drogy.

Užívání drog často nasedá na to, co nám v životě chybí, nebo přebývá - Co je to za situace, kdy mám na perivitin chuť? Co se děje pár dní před tím a co po tom? Co se mnou dělá představa, že bych užití odložil? Jak se cítím, když nemohu užít? Co by se muselo stát, abych to odložit dokázal? Co mě na pervitinu přitahuje a baví? Čím bych to mohl nahradit? Kde jinde bych to mohl zažít?

Podobné otázky můžete použít i na pití piva ... a další: Jak to vlastně mám se zvládáním stresu? Jak odpočívám? Co mě baví? Co mi dělá dobře? Co je mi nepříjemné a jak se starám, aby to skončilo? Baví mě moje práce? Umím si nastavit hranice a starat se o sebe? Jsem spokojený ve svém vztahu? Říkám si o to, co potřebuju? Co se děje, když to nedostanu?

To všechno jsou otázky, se kterými se většina lidí během léčby setká a hledá na ně své vlastní odpovědi. Né každý z nás se do léčby dostane, né každý potřebujete tak chráněné prostředí bez drog. Část z nás si podobné otázky nemá čas v běžném životě pokládat, jsou ale tací - a zdá se mi, že patříte spíše mezi ty - kteří si je kladou, nebo kolem nich nějakým způsobem krouží. Odpovědi pak mohou hledat právě v terapii.  Sama ji vnímám jako dobrodružnou cestu, která může být někdy i trochu strastiplná, rozhodně však objevná a z mojí zkušenosti stojí za to. Pokud by vám byla právě tato varianta blízká, nebo jste ji chtěla alespoň vyzkoušet, pak se můžete porozhlédnout po psychoterapeutovi/psychoterapeutce - hledejte někoho s doloženým vzděláním (psychoterapeutický výcvik), kdo vám přijde sympatický. A nebo hledejte nějaké zážitkové semináře zaměřené na sebeobjevování a sebepoznávání. Co vy na to? Kdybyste chtěl kontakty na terapii (zejméma Praha, ale klidně i jinde), napište své možnosti a dostupná města, pokusila bych se vám někoho doporučit.

Poslední věc, která mne napadá pro případ, že byste do terapie nechtěl jít, je, že s ohledem na to, co píšete, by nejspíš skutečně bylo dobré si dávat pozor na míru, se kterou užíváte nebo děláte de facto cokoli - ať už je to experimentování s perivitinem, pití piva, nebo běhání. Jedna z teorií závislosti mluví i o dědičnosti a pokud se tedy otec upil, bylo by dobré mít se na pozoru a rozhodně ubrat s tím pivem aspoň na čtvrtinu (j. 1-2 piva max.) a třeba se i zapojit do akce "suchej únor" a tím tradici pití v práci přerušit.

Snad tedy alespoň takto. Netuším, jestli vám byla nějaká část odpovědi blízká a budu ráda za zpětnou vazbu.

Přeji vše dobré v novém roce. 

S pozdravem,

Gabriela Minařík.