Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Otrava a vše možné
Nikyy255
Dobry den,musím se zeptat někoho profes. Je mi zle 3dny nebo 4dny jsem moc jela pohádala se s rodiči a vyhodili mě z domu snědla jsem asi 200leku všeho druhu nervy,tlak,na prostatu a vsecko Další jden jsem nemohla ani chodit.na sílu jsem dosla dom z Tama mě vyhazovali Ale tata Mě po ráno do hlavy nechal doma s tým že mě jako už dnes zaveze k lékaři a pak půjdu na léčení nejhorší na tom je že naši si chcou vzít maleho do péče.co mám dělat?
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, Nikyy,
jsem ráda, že jste si na nás v tak těžké chvíli vzpomněla. Bohužel vám však takhle na dálku nedovedu poradit. Přeci jenom toho vím hodně málo. A z toho mála, co vím, mne bohužel jiná varianta, než se dát psychicky po pořádku (třeba při pobytu na detoxu, nebo v nějakém chráněném prostředí), nenapadá.
Z předchozích dotazů vím, že na tom nejste dobře - ne jen pokud jde o braní drog a strach, že přijdete o syna, ale i pokud jde o vaše psychické zdraví - opakovaně zmiňujete obsedantně kompulzivní poruchu, deprese, myšlenky na sebevraždu. Nyní mluvíte o tom, že jste užila mnoho léků a otec se rozhodl vás vzít do léčebny. Takže někam nastupujete? Ono to totiž zní jako pokus o sebevraždu, jako volání o pomoc, jako útěk od problémů, jak vzdávání se, jako že vlastně nevíte, kudy kam. A v takové chvíli může být pobyt v léčebně celkem na místě.
Netuším, v jakém stavu dotaz píšete. Možná jste ještě stále pod vlivem léků. Z dotazu vnímám ze všeho nejvíc silné emoce - hlavně strach. A byť chápu, že spoustu věcí nechcete - nechcete do blázince, nechcete přijít o péči o syna, nechcete být vyhozená na ulici, nechce užívat, nechcete mít psychické problémy - všechny tyto věci se bez ohledu na vás v tuto chvíli dějí.
V jednom z dotazů jste psala, že se závislostí bojujete už 8 let. Zmiňujete, že jste byla letos v léčbě a dokázala pak 6 měsíců abstinovat. Jestli jste vydržela 6 měsíců neužívat, pak nemohla být ona léčba úplně k ničemu.
Netuším, jestli jste docházela na nějaké doléčování nebo pravidelné kontroly. Po tolika letech užívání, je vždy dobré si zajistit nějakou pomoc a podporu i po léčbě právě pro to, že se může i po delší době něco zvrtnout. Stalo se, takže co dál? Určitě by bylo fajn přijít na to, co by vám pomohlo, co byste potřebovala, abyste se cítila lépe a zvládala běžný život bez drog s větší lehkostí. Ale ve stavu, v jaké jste nyní, to nejspíš není možné. Z těch několika dotazů to vypadá, že se situace postupně zhoršuje. A určitě by pomohlo mít nějaký čas a prostor se zastavit a dát psychicky trochu do pořádku a pohody. V tomto stavu přeci není možné se dobře postarat o sebe samotnou, natož o svého syna. Možná je tedy na místě pokorně přijmout, co otec nabízí a využít to sama pro sebe, jak jen to nejlépe půjde. Co vy na to? Syn bude vaším synem, ať ho má v péči kdokoli. Vy o něj vždy můžete začít bojovat. Ale na to musíte být v pořádku! Takže co zabojovat nejprve sama za sebe? Připustit si, že potřebuji pomoc a postarat se o sebe? Možná v této chvíli právě léčebna nebo komunita nemusí být tak špatný nápad. A jestli máte s nějakou konkrétní léčebnou špatnou zkušenost, zkuste jinou. Třeba Kosmonosy nebo Plzeň. Co říkáte? Máte někoho, kdo vám s vyřízením může pomoci? Rodiče?
S přáním hodně sil,
Gabriela Minařík.
Zpět
