Sananim - Drogová poradna 

Solpadol

Christine

Dobrý den,
chci se zeptat, jestli po měsíci každodenního užívání léku Solpadol, což je kombinace paracetamolu a kodeinu mohu být na těchto lékách závislá? Dostala jsem je na pohotovosti kvůli silné bolesti zad, protože jsem se už sotva hnula, motala se mi hlava, chtělo se mi stále zvracet a záda mě úplně pálila, chvílemi jsem brečela bolestí. Nezmínila jsem se ale doktorce, že nemohu brát léky, které mohou způsobovat závislost, což je samozřejmě moje chyba. V minulosti jsem užívala celkem ve velkém pervitin, kokain, lexaurin a dost jsem pila. Několikrát jsem se předávkovala, rozjela se mi toxická psychóza. Snažím se skoro 10 měsíců abstinovat, odstěhovala jsem se dokonce do Anglie, abych neměla tak snadný přístup k drogám, ale ničemu to nepomohlo. 3 měsíce jsem byla čistá, vytrpěla jsem si to všechno sama doma, což bylo chvílemi vážně strašné, že jsem si dokonce myslela, že umřu a chtěla si volat záchranku. Měla jsem halucinace, strašné horečky, zimnice, klepala jsem se, motala se mi hlava, nemohla jsem se udržet na nohou, dokonce se ani zvednout z postele, takže jsem se párkrát pomočila do postele. Nejhorší ale byla silná bolest na hrudi, kvůli které jsem se úplně svíjela, bušilo mi srdce jako o závod a nemohla jsem dýchat, myslela jsem, že to nevydržím. Nespala jsem tenkrát snad 11 dní, jak mi bylo zle. Bála jsem se tmy, a měla stihy. Nepamatuju si z těch dnů skoro nic, jen matně, jak mi bylo. Přistihla jsem se třeba, že už je večer a já nevím, co bylo posledních 12 hodin. Poslední půl rok, co jsem brala pervitin aktivně jsem to dost přeháněla. Dělala jsem si dlouhé jízdy, kdy jsem nespala třeba 10 dní, nejedla, skoro nepila, pak jsem si dala den maximálně dva oraz a zase dokola. Zhubla jsem 26kg, začala mít problémy s ledvinami, a psychicky jsem na tom byla opravdu zle. Nemohu ani říct, kolik jsem denně tak brala, protože jsem nesnesla představu, že brzy nebudu mít, a tak si kupovala vždy několik gramů najednou, takže jsem měla zásoby a absolutně žádný přehled kolik toho užívám. Dávala jsem si čáru za čárou, jako se to dělá u kokainu, akorát já takhle brala pervitin. Tehdy jsem nemusela řešit peníze, protože jsem šlapala, a měla dost peněz. Nezvládala jsem ale psychicky svou práci, a "léčila" své deprese a myšlenky na smrt právě drogama nebo alkoholem. Dostala jsem se až do fáze, kdy jsem byla často mimo, nebyla schopná dát dohromady souvislou větu, odpovídala z cesty, nemohla jsem udržet pozornost a špatně se orientovala v tom, co je vlastně za den. Obrovské výpadky paměti. Tehdy nade mnou kde kdo brečel a prosil mě, ať se jdu léčit, ale já nechtěla, a místo toho brala ještě víc. Moje poslední letní jízda byla, když jsem si po 6 dnech šňupání dala injekčně, velmi malou dávku, ale nezvládla jsem ji. Jakmile jsem začala povolovat škrtidlo, dostala jsem záchvat kašle, a tak se mi motala hlava, že to jsem nikdy nezažila. Nemohla jsem několik minut mluvit ani se hýbat. Kamarádka vyšilovala, a já se zhruba po 20 minutách probrala a začala se strašně smát. Potom jsem fungovala normálně asi 2-3 hodiny, ale byla jsem strašně zaseklá, a neměla chuť nic dělat. Kamarádka odešla a nechala mě doma samotnou. Já si potom 2 dny vůbec nepamatuji, jen vím, že jsem všem psala na messengeru zprávy, co nedávaly smysl. 14 dní jsem se z toho dostávala, bylo mi strašně zle a měla jsem strach si dát znovu, i kdyby malou čáru. Všechno jsem vyhodila, a chtěla úplně přestat. Bylo to těžké, ale tenkrát byl strach silnější než já. Poprvé jsem dokázala někomu říct, ne děkuji, nedám si. Vytrpěla jsem si to, ty strašné halucinace a stihy, a odletěla do Anglie. 3 měsíce jsem byla čistá, pak jsem si tady začala ulítávat na hašiši, po kterým jsem měla taky hrozný stavy, nemohla jsem mluvit, chodit, a druhý den si nic nepamatovala. Stejně jsem ale hulila dál, po měsíci mi to přítel zakázal, a já si vydupala, že chci teda aspoň kokain, když nemůžu hulit. Jednou do měsíce si od té doby dám, udělám si takovou 2 denní jízdu, kdy vyšňupu xx gramů, a pak několik dní zase trpím. Tady mají o hodně silnější kokain, nakopává mě stejně jako v ČR pervitin. Nic takového jsem u nás nezažila. Ulítávám si na všem, co mě hodí do nějakého stavu. Zkoušela jsem třeba aspoň čichat poopers, a teď měsíc v kuse brala ten solpadol. Brala jsem ho, jak jsem chtěla, i když mě nic nebolelo, třeba jen na špatnou náladu. Někdy jeden prášek za den, někdy třeba 8. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem si vzala léky, šla do práce a v metru se mi udělalo zle. Měla jsem pocit na omdlení, strašně jsem se potila, otirala jsem si čůrky potu z obličeje. Potom už jsem myslela, že to nevydržím ani do další stanice, a všechno viděla úplně rozmazaně, nemohla jsem se ani chytnout madla nade mnou, trefit se. Pustil mě nějaký pán sednout, a udělalo se mi líp. Zase mě chytla panika a strach ty leky brát, ale po 2-3 dnech jsem je vesele brala dal. Byla jsem po nich veselá, nic mě nebolelo, nic nebyl problém. Večer se mi po nich krásně spalo. Jenže už další léky nemám, jsou na předpis, a nevím, kde bych vzala další. Takže jsem bez nich skoro týden. 3 dny jsem z toho měla svou kokainovou jízdu, kdy jsem dohromady měla asi 8g kokainu, a něco málo vypila. Na dojezdu jsem byla zase paranoidní, myslela jsem si, že mi chce přítel ublížit, a dělala scény, že chci další kokain, a když mi řekl přítel ne, tak jsem ho fyzicky napadala a křičela na něj. Teď je to 4 den, co jsem nic neměla, stále je mi zle, hlavně fyzicky. Mám pocit, že nemám dostatek, chce se mi zvracet, jednou jsem zvracela, bolí mě břicho, hlavně žaludek a mám strašný průjem. Předtím jsem měla zácpy, teď průjem. Může to být po tom solpadolu, že jsem ho vysadila? Dodávám, že za těch 10 měsíců, co se snažím nebrat, měla jsem toho oproti dřívějšku minimum, jak dřív za jeden týden. Snažím se fungovat bez drog, z pervitinu mám stále strach. Ale občas si prostě dám, aspoň ten kokain a teď ty prášky. Nepiju už vůbec. Můj stav se od léta zlepšil o milion procent, přibrala jsem asi 15kg, normálně pracuju (na hotelu jako pokojská) a toužím po normálním životě i vztahu. Mám ale pocit, že toho nejsem schopná kvůli své závislosti. Často mám sny o drogách, silné bažení, a pocit, že to nevydržím. Drží mě to několik dní, dokážu být až zlá, a nebo brečet a prosit. Velký problém vidím i v tom, že mám poslední měsíce chuť zkusit heroin. Přestal mě úplně zajímat pervitin, láká mě zkusit něco jinýho. Odbornou pomoc jsem vyhledala, jak v UK tak v ČR, 2.5.19, včera jsem měla nastoupit do Červeného dvora na léčení. 14 dní před jsem to zrušila a zůstala v Anglii. Nevím, co dál, nechci do léčebny. Říkám si, že když jsem to největší peklo zvládla sama, a dneska jsem na tom relativně dobře, že bych to mohla zvládnout. Co teď ale? Nemám vážně problém i s těmi léky?

Zpět