Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, Jarko,

jsem ráda, že píšete.

Situace, kterou popisujete, je těžká. Dívat se na vlastní dítě, které se ničí. Z toho, co jste psala, se to celé navíc už docela dlouho vleče. A není jisté, že někdy v budoucnu vůbec budete mít nějakou jistotu, že je dcera v pořádku. Vždycky se může snadno stát, že zpětně zjistíte, že vše bylo jinak. Stejně tak je těžké najít hranicí mezi pomocí - tou, která by mohla snad opravdu pomoci nebo i něco k lepšímu změnit - a tou, kterou dcera využije pro další sebedestrukci. Je kruté slyšet to, co píšete, od vlastní dcery ... že jí nepomáháte, že to děláte horší ... na stranu druhou se zdá, že byť je na vás v těhle chvílích zlá, nakonec tuší, co by měla udělat - třeba se objednat do Laxusu.  Rozumím tomu, že jí nevěříte. To by bylo asi hodně naivní, ale je vidět, že moc dobře ví, co by měla udělat a zkouší, co to udělá s vámi. Přeci jenom je pro ni asi pohodlnější být nepříjemná na vás, dostat peníze od vás, než chodit na pracák a snažit se nějak protloukat bez pomoci. Léčebna není zařízení, kam by se lidé těšili. Je tam celkem jasně daný režim, na detoxu, ale často i v léčebné části, na oknech mříže - ano, připománá to kriminál. Ale má to být také čisté a bezpečné prostředí, kde se člověk může soustředit na sebe a svůj život, svoje problémy, pocity, a odkud není až tak snadné odejít právě pro to, že by nejspíš pak snadno před řešením skutečných potíží raději člověk utekl. Ano, možná má tedy dcera pravdu, když takhle vnímá léčebnu. A stejně tak je pravda, že pokud tam nebude chtít, nemá cenu, aby tam chodila. Důvod pro život bez drog si musí najít sama. A bohužel to vypadá, že teď se jí do něčeho takového zrovna moc nechce. Za týden se to ale může změnit.

Z mého pohledu je dobře, že jste do Laxusu objednaná i vy. Vy si v tuhle chvíli zasloužíte veškerou možnou pomoc a podporu pro to, abyste si ulevila od emocí, pocitů viny, výčitek, bezmoci, vzteku, strachu a odolala nátlaku dcery, jejím výčitkám, výhružkám, vydírání, ultimátům a obviňování a ustála si svoje hranice, postarala se v prvé řadě o sebe a nenechala se užíváním dcery zničit. Právě v tom pro ni můžete být velkým vzorem. Nechat se ničit většinou nepomůže vůbec nikomu. Když se pak jednou dcera rozhodne se svojí závislostí něco skutečně udělat, nebude mít na hrbu výčitky a pocit viny za to, jak se chovala a ublížovala vám, ale bude se na vás moci obrátit s prosbou o pomoc. Právě to, že nedovolíte, aby vám dcera a její užívání ubližovalo, se vám tedy může hodit v budoucnu. Teď to však bude chtít hodně sil a tedy i veškerou možnou pomoc a podporu. A bohužel vám ani tak nikdo nezaručí, že se nakonec dcera rozhodne něco se sebou dělat. Pořád je to v prvé řadě její život, její rozhodnutí a tedy i její zodpovědnost. 

Ze zkušenosti vím, že rodina a rodinné vazby jsou důležité a fungují jako soukolí. Změna chování u jednoho člena rodiny má vliv na všechny ostatní - někdy se to projeví až s časovým zpožděním a přeci jenom to chce nějakou výdrž, ale věřím, že to takhle funguje. V tom vidím vaši největší šanci. Ale vše má své limity a jak jsem psala ... je to v prvé řadě život vaší dcery a tak není ve vaší moci za ní udělat správná rozhodnutí.

Přeji hodně sil! A budu ráda, když se ozvete.

Zdraví,

Gabriela Minařík.