Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
divné stavy i když nejsem zhulený
Tomáš
Dobrý den. Je mi 16 let a trávu jsem poprvé zkusil pár dnů před mými 15. narozeninami. Za rok co hulím jsem měl nejdelší pauzu zhruba 2 týdny. Ze začátku jsem hulil pouze ze skla nebo z fajky a nehulil jsem rozhodně každý den. Teď poslední 4 měsíce hulím pouze kýble a bong. Hulím většinou 2x za den, záleží na situaci. Někdy pouze jednou a někdy zase i víckrát. Problém je takový, že začínám vnímat věci okolo mě jinak, jsou zvláštní. Přijde mi že, vidím vše jinak než dříve. I když jsem si dal teď 2 dny pauzu nic se zatím nezměnilo. Např. když se kouknu na zeď a zadívám se, tak se začne vlnit, pohybovat nebo mi zmzne nějaký předmět co je poblíž. Skoro jako bych měl mírné halucinace. Má to za příčinu pouze zbylé thc co mám v těle? Jak dlouho bych musel přestat abych se dostal zase do normálu, aby v mém těle nebylo vůbec žádné thc. Mám strach že takové věci budu prožívat už navždy. Myslíte že by se situace mohla zlepšit po delší pauze? Děkuji za odpověď.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Tomáši,
díky za dotaz i za důvěru.
Bohužel vám nedokážu říct, jak se bude vaše situace dál vyvíjet. Hulíte už rok a jste poměrně mladý, v období, kdy tělo i mozek a vaše osobnost prochází bouřlivým vývojem. I z toho důvodu je pro vás pravidelná konzumace čehokoli, co má vliv na vaši psychicku, ale také na hormony a potažmo celé tělo, mnohem větším rizikem, než kdybyste se do experimentů pustil o deset let později. Jako dobré znamení vnímám ne jen to, že jste se do naší poradny ozval sám, ale i tom, že jste si sám na sobě všiml změn, která vám vadí. Zdá se, že vás možná i trochu vystrašily. A tomu docela dobře rozumím - mít pocit, že mi zamrzl před očima předmět, nebo že se zeď, na kterou chvíli koukám, vlní, není nic přijemného. A to jste už dva dny nehulil!
Moje doporučení je jednoduché - nehulit dál! Vyhnout se jakýmkoli drogám - včetně alkoholu. Tělo se od THC při popsané frekvenci konzumace bude očišťovat nejspíš i několik týdnů, často to trvá i dva měsíce. Pravděpodobně také postupně vymizí příznaky, které u sebe teď sledujete. Ale dost možná se objeví jiné potíže - chutě na hulení, náladovost (jednak daná věkem, hormonálními změnami, které se nejspíš začnou projevovat mnohem intenzivněji, ale i samotnou abstinencí), někdy i problémy s usínáním a spaním (potíže s usínáním, živé sny, někdy i noční můry, sny o hulení apod.), ale třeba také úzkosti, špatné nálady a smutky, pocit, že mě nic nebaví, člověk se může izolovat od ostatních (třeba i proto, že ti v zásadě jen společně hulí, ale i proto, že se mezi nimi necítí dobře apod.) a také se můžete cítit nějakou dobu celkově psychicky a třeba i fyzicky v nepohodě. Hodně v tomhle směru pomáhá mít někoho, s kým můžete o všem otevřeně mluvit, kdo nehulí, o všem ví a vaše potíže nezlehčuje ani nepředhazuje jednoduchá řešení, ale prostě je tam pro vás. Máte někoho takového, komu byste se mohl svěřit?
Někdy se stává, že marihuana spustí nějaké psychické potíže, které samy jen tak nevymizí. Kdyby se vám zdálo, že se potíže v horizontu dnů, max týdnů (třeba dvou), nelepší, případně dokonce horší, pak by bylo rozumné podívat se po nějakém psychiatrovi-adiktologovi. Objednací lhůty jsou často dlouhé, takže bych to příliš neodkládala. Schůzku můžete přeci jenom kdykoli zrušit. Ale pokud se potíže nepodaří včas zaléčit hrozí, že přejdou do chronicity a začnou se na ně nabalovat další problémy. Takové zanedbané psychické problémy se řeší velmi obtížně - bývá to pak komplikované a na dlouhou dobu.
S ohledem na váš nízký věk se nejspíš při návštěvě lékaře neobejdete bez souhlasu rodiče a tedy nejspíš bude potřeba přiznat jim, jak na tom jste. Pokud ale chcete věci změnit, nejspíš se tomu beztak nevyhnete. A začít pravdou bývá často to nejlepší, co myslíte?
Pokud nemáte nikoho blízkého, na koho byste se v tuhle chvíli chtěl a mohl obrátit, zvažte odbornou pomoc - může jít o výchovného poradce nebo psychologa ve škole, nebo třeba i o pracovníka nízkoprahovaného klubu pro mládež, kohokoli, komu důvěřujete. Někdy i to, že se svěříte, člověku hodně uleví a část potíží zmizí nebo klesne jejich intenzita. Napadá vás, kde byste takovou pomoc a podporu našel? Pokud ne, napište, která města jsou vám dobře dostupná, pokusila bych se vám poslat pár kontaktů.
Snad tedy v tuto chvíli alespoň takto. Držte se!
S pozdravem a přáním, aby se vše brzo zlepšilo,
Gabriela Minařík.
Zpět
