Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Jana Justinová

Dobrý den, asi Vás moje odpověď moc nepotěší. Myslím, že si dovedu představit, jak je těžké vidět někoho, na kom Vám záleží, jak se ničí drogami, a ještě k tomu si to nechce připustit. Kamarádka je ale bohužel dospělá, je to její život a spektrum toho, co pro ni můžete udělat se hodně zužuje právě tím, že ona nic dělat nechce. Je typické, že čím víc člověku říkáme, že je na tom špatně, závislý atd., tím víc se on brání. A někdy se pak bohužel stává, že takové věčné naléhání a přesvědčování vede až ke ztrátě kontaktu. Myslím, že je lepší prostě jen říkat, jak jsem na tom já. Ne "podívej se na sebe, jde to s tebou fakt z kopce", ale spíš "mám o tebe strach, mám pocit, že se hodně měníš a já to nezvládám" apod. Tím nemá ten druhý pocit ohrožení a výčitek a přitom mu jasně dáváte najevo své obavy. Také si myslím, že je dobré najít pro takové rozhovory rozumnou míru. Ne se bavit o problémech s drogami kdykoli se potkáte ("neustále jí to vymlouvat"), protože to Vaši kamarádku asi brzy přestane bavit. Nechte možná na ní, kdy se o tom bude chtít bavit.A vymlouvat někomu drogy, když jemu evidentně i mnoho dávají, je také spíš vysilující pro Vás než že by to k něčemu sloužilo jí. Zkuste si poslechnout i její názor, co na drogách vidí, třeba zjistíte, že něco z toho, co jí dávají, byste jí mohla pomoct nahradit něčím jiným. Ještě jedna důležitá věc - v podobných případech je třeba myslet vždy hlavně na sebe a na své duševní zdraví a pohodu (i když to zní možná tvrdě), protože se často stává, že ten, kdo chce pomoci se maximálně vyčerpá a protože ten druhý vlastně ani tak moc pomoci nechce, je takové vyčerpání úplně k ničemu. Bohužel základem toho, aby se s drogami něco dělalo je, že s nimi chce něco dělat ten, kdo je bere. Doufám, že jsem Vás moc neodradila, a že jednou přijde doba, kdy Vaše kamarádka Vaši pomoc náležitě ocení, do toho dne zkuste zůstat prostě jen její kamarádkou. Přeji mnoho štěstí Vám i jí.