Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Dobrý den,

a jak často pervitin užíváte? Denně? A jaké množství? Jak váš život na drogách vypadá? Podle toho, co píšete, jste si všimla, že užívání drog na vás dcera pozná a nějakým způsobem vycítí, že jste jiná. Dokonce se vás přímo ptá na to, co berete. A vy si uvědomujete, že přiznání má svá rizika stejně tak, jako když dceři pravdu neřeknete.

Je evidentní, že mám jen velmi málo informací. Zatím tomu rozumím tak, že užíváte poměrně často. Neumím si však představit, v jakých podmínkách žijete, ani co vede vaši dceru k otázkám, na které se ptá.

Možná by vám v rozhodování pomohla taková obyčejná věc jako sepsání výhod a nevýhod každé z variant. Možná najdete i víc možných variant, jak dál postupovat, než jen:

1. neříct dceři vůbec nic a otázky na toto téma odbít, nebo

2. přiznat vše podle pravdy. 

Je na vás zisky a rizika zvážit, a pak případně vybrat správný moment a slova.

Proč se vlastně dcera ptá? Co jí k těmto otázkám přivedlo - někdo něco naznačil nebo řekl? Možná prostě jen nerozumí tomu, co se děje a uvědomuje si, že to pravděpodobně souvisí s drogami. Ví dcera, že otec drogy užívá? A jak na to reaguje? Kdo ví, co všechno stojí za jejími otázkami? Možná by nejprve stálo za to prozkoumat a promluvit si o tom, co se děje, že se ptá, jak se cítí, dát jí prostor vyjádřit své obavy a pocity. Možná má o vás strach, nebo jde strach z vašich změn chování, možná se bojí, co bude, nebo se na vás zlobí. Těžko říct.

Pro mě je otázkou, jestli je možné o takových věcech mluvit v situaci, kdy jste pod vlivem pervitinu, nebo naopak unavená. Jak může takový rozhovor vypadat, jak moc budete schopná vyhodnotit situaci. Pokud byste neměla odvahu, možná by stálo za to, aby mohla o všem hovořit dcera s někým jiným (a možná už i s někým o svých dojmech mluvila), ale i tady hrozí, že se dozví pravdu jak ona, tak někdo další. 

Nikdo vám nezaručí, jak dcera zareaguje, ani jak bude reagovat okolí, když se pravdu dozví. Toto riziko s sebou braní drog nese. Vám se nejspíš dařilo dlouhou dobu situaci maskovat. Pokud užíváte častěji, pak se pravděpodobně do budoucna rozhovoru na toto téma nevyhnete. Čím dřív se na něj připravíte, tím lépe. Máte vy sama možnost o situaci s někým mluvit? S někým, kdo by vás hned za užívání drog neodsoudil, ale kdo by vás vyslechl a hledal způsob, jak v situaci s dcerou mluvit a jak reagovat v případě, že budete s užíváním drog vy nebo dcera konfontovány ve škole, rodině nebo mezi přáteli?

Cílem naší organizace je lidem, kteří berou drogy, pomáhat. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se nakonec rozhodli drogy neužívat a našli ve svém životě smysl a radost. Né vždy je však cesta k tomuto cíli přímočará. A i s tím počítáme. Nikoho nenutíme, aby začal abstinovat. Snažíme se lidem nabídnout prostor pro to, aby mluvili o svých pocitech a problémech, aby mohli hledat cestu k tomu, co teď potřebují. Měníme stříkačky, nabízíme substituci, farmakoterapii, sociální, právní a adiktologické poradenství, ambulantní, střednědobou i dlouhodobou léčbu opírající se o skupinovou i individuální psychoterapii a spoustu dalšího.

Pro mne je odpověď na dotaz, jako je ten váš, v určitém slova smyslu náročný. Na jednu stranu bych ráda podpořila vás, abyste situaci vyřešila ve svůj prospěch a našla odvahu a slova, kterými se svou dcerou mluvit. Na straně druhé mluvíte o desetileté dceři a sama za sebe věřím tomu, že pro dítě je nejdůležitější milující a pečující (a třeba i zdravá, přítomná a spokojená) máma, která - pokud možno - nebere drogy.

Celou dobu mi proto běží hlavou spousta otázek. V dotazu se nezmiňujete o tom, že byste chtěla svůj život změnit a přestat drogy užívat. Je to tak? Nevím, kolik a jak často užíváte, ani jak váš život vypadá. Chcete poradit, jak s dcerou mluvit? Chcete, aby dcera věděla pravdu? Co budete dělat, až se dcera pravdu dozví? A co když se jí dozví od někoho jiného? Co když se na vás bude zlobit? Nebo se sama někomu svěří? Co by se mohlo stát? Jak zareagujete?

Mám pocit, že vaše dilema lhát-říct pravdu, a riziko, že o dceru přijdete (ať už proto, že by to řešila škola a úřady, nebo že se s dcerou odcizíte, protože se nedokáže s pravdou srovnat, nebo vy jí "správně" podat) je tomu velmi podobné. Máte vy sama možnost mluvit s někým blízkým o tom, co se děje? Byla jste někdy v kontaktu s organizací, která pomáhá lidem, kteří užívají drogy? Umíte si představit, že byste si došla promluvit s odborníkem, který podobné situace zná?

V Sananimu máme Centrum komplexní péče o dítě a rodinu. Jeho cílem je pomáhat rodičům, kteří užívají drogy, ale i dětem a organizacím, které s nimi přichází do kontaktu. Cílem centra je spokojené dítě v péči těch, kteří mu chtějí být kvalitními a milujícími rodiči. V Centru pracuje kolegyně Ilona Preslová, která má mnohaleté zkušenosti s prací s maminkami, které užívají drogy (nebo užívaly) a chtějí být dobrým rodičem svým dětem. Pokud je to váš případ, pak není nic jednoduššího, než se na Ilonu Preslovou obrátit a domluvit si s ní schůzku. Nemusíte se bát prozrazení nebo nahlášení na OSPOD. Mluvím teď o setkání pouze vás dvou, kdy byste se mohla svěřit a o všem si popovídat s někým, kdo vás hned neodsoudí.

Co vy na to? Dává vám taková odpověď smysl? Pokud ano, posílám kontakt přímo na Ilonu Preslovou  +420 702 036 237, Centrum sídlí v Praze. Je pro vás dostupná?

Ať už se rozhodnete jakkoli, tak protože jde nejen o vás, ale i o vaši dceru, budu velmi ráda, když dáte vědět, jak jste se rozmyslela.

S pozdravem a přáním všeho dobrého v novém roce,

Gabriela Minařík.