Sananim - Drogová poradna 

zavislost na pervitinu, končím samoléčbu a varování pro ty, co chtějí s pervitinem začít.

Martin

Dobrý den, třetím rokem jsem závislý na pervitinu.
Situace se má tak - a nebojte se, že bych to bagatelizoval, samotný fakt, že závislý jsem je dost vážný, jinak bych sem nepsal - že dva a půl roku (a myslím, že tu frekvenci mohu říci s naprostou přesností) neodolám nutkání jednou za měsíc, kdy si 0,3, 0,5 g dám. V tom, že frekvence je relativně nízká je podle mě asi zakopaný pes. 28 z 30 dní v měsíci žiju naprosto normálně, když se rozhlédnu kolem sebe, vidím normální život, normální pocity, čistou hlavu, barvy, naopak pracuji nadprůměrně, působím na lidi dle reakcí dobře.. Ale tím pádem, mě to nijak nenutí s tím potlačit nutkání něco dělat a proto se v tom pořád plácám, měsíc co měsíc. Z praktického hlediska mě to prostě neomezuje a žiji naprosto řádný život, spíš s černou tečkou, než kaňkou. Přesto mě ale samozřejmě štve i to, že si dám jednou měsíčně a související trávení volného času, z kterého mi je, upřímně, mdlo. Už tak rok a půl to prostě není o ničem jiném, než o sekání. Dám si, do půl hodiny ležím na posteli, pustím si porno a 10, 14, ale i víc hodin v kuse onanuji. Nepustí mě to do té doby, dokud látka z krve nevyprchá natolik, abych mohl ejakulovat. Poté ze mě většinou \"opona\" spadne a čumím do reality a nestačím koulet očima. Co je horší, než samotná onanie totiž je, že jak se dostanu do (porno)tranzu, v kterém mě napadají různé úchylné, chlípné, perverzní představy až přes hranici skoro všeho myslitelného a věřte, že pro to mám nadání, mám tendence vzít mobil a psát zprávy, které čas od času někomu odešlu. Bylo by to vcelku k úsměvné, kdyby nehrozilo, že mě to zdiskredituje. Já když vystřízlivím vidím, že jsem psal totální nesmysly, se kterými se vůbec neztotožňuji a může za ně prostě jen obří energie nadržení, která se chytá sebemenší možnosti se něčím vzrušit a psaní je prostě zřejmě možnost jak se to ventiluje. Vůbec často nechápu, kde se to, co píšu ve mě vzalo a některé postoje jsou zcela opačné k těm za střízliva. Naštěstí, takovou SMS většinou v podstatě nevědomky a v tranzu píšu tak hodinu a nakonec si tak nějak uvědomím, že je to dlouhé a dost možná ne úplně srozumitelné, tak jí smažu a píšu znova už jako že věcněji.. a znovu a znovu.. rekord je soukromá zpráva na FB kterou jsem psal čtyři hodiny v kuse. Nedivím se, že mě adresát zablokoval. Píši všemi deseti a i na mobilu rychle. Rozsah si tedy umíte představit. Většinu ale tedy neodešlu, píšu dokola a dokola a dřív vystřízlivím natolik, abych si uvědomil, co to píšu za blbosti. Bohužel několikrát se mi stalo, že víceméně omylem, když už se mi obraz sléval a prsty se netrefovaly přesně kam měly, jsem někomu takovou monstrózně perverzní zprávu odeslal, včetně např. mé matky (obsahovala pasáže o jejím přirození, mé touze s ní mít sexuální styk ale snad i o mém vzrušení nad smrtí, brutalitou apod...) a několika kamarádkám. A to se prostě nedá úplně snadno a dobře vysvětlit, že přišlo něco, co jsem sice napsal, ale za obsah neodpovídám ani se s ním neztotožňuji. A vlatně to mávnutím ruky ani přejít nejde. Střízlivému člověku jednoduše vypadnou oči z důlků a hrozí, že na mě pošle policii nebo mě nechají zavřít do blázince, pokud to někomu ukážou. Někdy si totiž vymýšlím i příběhy nebo události, které prostě jsou od a do z vymyšlené, podané však jako pravda. Jednoduše jsem za magora. A že se jedná jen o psaný text, který bych nebyl schopný ani převyprávět mluvenou řečí a nemá to nic společného s realitou a reálnými činy, to na tom nic nemění.

Od začátku jsem měl pervitin spojený vcelku výhradně se sexem a sexualitou. Ta zpočátku fantastická vzrušivost a nadrženost prvních pár měsíců snad i měla nějaké celkem racionální využití, prostě sex a když pro zajímavost někomu vyprávím o osmihodovém takřka nepřetržitém orálním uspokojování kamarádky jako příklad za vše, bez zkušenosti nechápe a přitom to dobře vypovídá o stavu, ve kterém člověk je a vlastně i o zrůdnosti a nepřirozenosti toho všeho (rád ještě k porozumění vnímání času přidávám situaci, kdy jsem seděl čtyři hodiny ve vaně, voda vystydla, začala mi být zima, řekl jsem si, že si připustím.. a v tom záseku jsem dalších 14 hodin seděl ve studené vodě a nebyl schopný se přinutit udělat dvaceticentimetrový pohyb rukou.. Ne, že by samo o sobě 18ti hodinové sezení ve vaně - a onanování samozřejmě - bylo normální, ale zima mi fakt byla..)

Ačkoli to tedy život narušuje v podstatě jen ty dva dny kdy jsem pod vlivem a povětšinou se na veřejnost nic nedostane, ubíjí mě to i přesto a už rezignuji na to, že se s tím dokážu vypořádat sám. Sám vidím, že vše souvisí se vším a ta závislost je zažraná i do věcí, kde bych to ještě před nějakou dobou nevnímal. Jednoduše už vím, že je to daleko složitější, než jsem si kdy myslel a samotný boj hrubou silou s pokušením si dát, je stejně jen opotřebovávací válka, která jen vyčerpává a fronta dřív nebo později padne. Potřeba proto bude asi komplexnější řešení a dále objevovat Ameriku a ztrácet čas nehodlám. Chci vás poprosit o krátké zhodnocení výše popsaných projevů mé závislosti a nakolik je to normální (v rámci závislosti..) a ne že bych byl líný, ale myslím, že to budete mít více v oku, kontakt na vhodné pracoviště kde mi s tímto pomohou. Bydlím na Praze 10, Vršovice. To, že se jedná o sexualní tématiku a dost osobní a ne úplně snadno cizímu člověku sdělitelné informace je myslím i důvod, proč jsem se to snažil řešit sám. Prostě se stydím ty věci někomu vyprávět, asi i proto, že je to často ve velkém rozporu s tím, jaký jsem střízlivý a stydím se za to i před sebou, že mě některé věci napadají.

Nakonec bych chtěl jen napsat vzkaz lidem, kteří hledají informace o pervitinu a s užíváním začínají, chtějí začít, zajisté si odpovědi pročítají, tak jako já. Pervitin z mého hlediska není absolutně droga jakkoli slučitelná s normálním fungováním. Nevěřím na rekreační používání pervitinu. Resp. ano. 2-3 za rok, a příští rok nebo dva vůbec. To co tady někteří pisatelé považují za rekreační užívání, např. 0,5g za týden, nebo i 14 dní je totální nesmysl. Za mě normálně se dá žít jednou za měsíc. Jenže to už je ta pravidelnost.. A závislost, že.. Je to neuvěřitelně silné svinstvo a jen hloupá a zlá droga. Uživatelů pervitinu jsem potkal, když jsem ho sháněl, spoustu a neviděl jsem snad nikoho, na kom by to nebylo více, či méně znát. Za svou přednost jsem vždy považoval empatii, schopnost vyznat se v lidech a rozlišovat i jen v drouboučkých náznacích mimiky, postojů, chování, tónu hlasu.. A ač mě ledackdo snažil obalamutit tím, že je v pohodě, nebyl, nikdo. Ano, někdy je člověka potřeba pozorovat déle, či mu nahlédnout do soukromí, ale to, jak pervitin působí s normálním životem není slučitelné a na lidech a jejich psychice, po delší době užívání i osobnosti je to smutně znát. Mnohdy jak přes kopírák. Není to ani droga na party a pobavení se. Nemá vhodný účinek. Nemá v podstatě využití pro nic. Je to jen umělá obrovská nevyužitelná energie uvnitř člověka, která mu rozbíjí život. V pervitinu, ani kokainu, nehledejte řešení ničeho. Neřeší nic, i když se to tak z počátku může zdát. Pokud si užití drogy spojíte s jakoukoli činností, stane se její součástí, součástí vašeho života a stanete se závislým, ani nevíte jak rychle. Přitom nebude trvat dlouho a zjistíte, že vám to už v ničem nepomáhá a ani vyšší dávka nic neřeší. A jinak se přece droga užívat nedá. Vždy má její užití nějaký důvod.. Vždy jsem se považoval za nadprůměrně inteligentního a nikdy by mě nenapadlo, že budu mít problém s pervitinem. Drogy jsem odsuzoval. Špatná doba, špatné místo, špatný člověk.. bum a letěl jsem ani nevím jak. Zejména pro lidi introvertní povahy je to vysoce rizikové. Pocit bez zábran a všech mindráků, úzkostí apod. vás zpočátku opojí.. Je to jen klam. To zjistíte ale pozdě. Na začátku vidíte spoustu předností a pozitiv.. postupem času ubývají a s odstupem času jich zbyde až smutně málo. Možná, že se člověk naučí vážit vnímáním reality s čistou, ničím nezastřenou hlavou? Slušných lidí? Že slovo platí? Nakonec budete mít před sebou jen rozbité zrcadlo s tisíci střepy, které se budete snažit poskládat zpátky tak, aby odráželo obraz tak, jaký byl před zkušeností s drogou. Tedy, zjistíte, že většina toho, co vám droga dala byla jen iluze a důsledek umělých chemických látek a jejich reakce v organismu, které vyvolávají nepřirozené stavy.. Které nejsou běžně vyvolatelné a nakonec je třeba se jich všech zbavit, jinak vám budou drogu jen připomínat. A že nejlepší a jediný správný pohled na věci, svět a problémy je ten střízlivý, obyčejný. To snad jediné, budete si vážit toho, co jste dřív brali za samozřejmost a přehlíželi. Droga daleko víc vezme než dá. Dnes to vnímám jen jako ztrátu času, ano, neumím si představit tím neprojít, ale stálo to za to? Člověk možná lépe pozná sám sebe a asi o sobě ztratí iluze, bude víc pokorný. Shovívavý k ostatním? Vytane mu na mysli nesuď člověka, neujdeš-li v jeho botách tisíc mil? Automaticky ale člověk nebude lepší, spíš ztratí nějaké ideály, naivitu.. jak někdo řekl, drogy berou duši. Kus duše. Jednoduše, pervitin a myslím že i kokain, u něhož jedinou bariérou proč do něj nespadne tolik lidí je vyšší cena, jsou svinstvo k ničemu. Člověk nakonec zjistí, že do jiné reality před problémy a světem utéci nemůže. A pokud to udělá, drogami, dřív nebo později se vrátí a bude jen uklízet trosky. Neberte to a nezkoušejte. Lidé, kteří tvrdí, jak to mají pod kontrolou buď lžou - vám, nebo často i sami sobě, nebo od života nemají žádné očekávání a tak holt přežívají a nebo jen měli to štěstí, že se nedostali do situace, že droga bude dostupná a příležitost k užití příhodná. Ano, drogou nepolíbený člověk v tom, jak se navenek droga projevuje číst neumí. Dokud si to nezažije na sobě. Závislý uživatel pervitinu, natož kokainu na první laický pohled prostě vypadá normálně. A pokud si zrovna dal, bude naopak super. Bacha na to. Já bydlel s holkou šest měsíců, fetovala, byla v tom už osmý rok a já nic nepoznal. A to jsem s ní byl v jednom bytě. Až postupem času, kdy jsem začal taky mi začaly dávat zpětně věci smysl a vše do sebe zapadalo. I člověk už vcelku silně závislý na pervitinu skoro dvacet let při běžném kontaktu může vypadat ok. Sám jsem toho byl svědkem a to v době, kdy jsem si zakládal na tom, že tom, že někdo fetuje poznám dřív, než většina ostatních. Nechtějte mu ale vidět do hlavy nebo osobního života.. Já si moc dobře pamatuju první čáru - a je skoro k smíchu, jak takový pár zrnek prášku změní člověku život. Každý je ale na začátku naivní a neví, co od drogy čekat a tak i já, opojen svou představou o inteligenci a rozumu - jsem měl tu smůlu, že jsem měl drogu doma s tehdejší přítelkyní a tak jsem si dal podruhé, potřetí.. přece o nice nejde. Po čtvrté a probudil jsem se za půl roku s 300 tisíci dluhy a pomalu výpovědí z bytu. A to nežiju mezi narkomany, nemám v okolí téměř nikoho kdo by fetoval, dokázal jsem si udržet životní úroveň atd.. Lidé, kteří do toho spadnou v mládí jako děti nebo natolik, že je to z řádné společnosti vyčlení to mají mnohem těžší. Nakonec snad často se opakuje otázka jestli fet škodí tělu. Že si dám jen občas, to je v pohodě, ale nerad bych, aby mi to poškodilo vnitřnosti. To se vždy rozesměju. Droga ničí psychiku, to co je v hlavě tisíckrát víc, než tělo. To má samoregenerační schopnosti a pokud vám jde o zdraví, nedotýkejte se toho ani tyčí na opice, to co to udělá orgánům těla je nic proti tomu, jak vám to rozemele psychiku, osobnost, osobní život a dopady na organismus jsou jen druhotné. To je naivita nebo alibismus.. K pláči nebo k smíchu.

Držím palce všem, zvlášť soucítím s těmi, kteří do toho zahučeli hluboko. A nikdo si nemyslel, že by se mu to mohlo stát. Nikdo. Možná to co píšu zní, že se cítím nad věcí, závislý, ale naprosto normálně fungující. Ano. Blbé období jsem proletěl za první půl, třičtvrtě rok a bylo velice smutné, depresivní a slz neproteklo málo. Tu atmosféru si snadno vybavím. Toto je proti tomu jen jako ranní rozcvička.. Přesto mám obavu, že to bude ještě na dlouho a zadarmo to nebude. Podle mých soukromých původních odhadů jsem z toho měl být venku za šest měsíců.. :)

Zpět