Sananim - Drogová poradna 

Abstinence syna

Lada

Dobrý den,máte můj obrovský obdiv, za trpělivost s jakou na dotazy odpovídáte.Ale k mému dotazu. Vezmu to ve zkratce, syn 27 let 6 let byl závislý na pervitinu. Od 20ti let se pokouší žít sám, ale je absolutně nesamostatný, do práce chodil, pracoval vždy u známých, tak mu ty občasné úlety(nevolnosti,absence)vždy někdo nějak omluvil, dluhy jsem zaplatila ale o závislosti jsem neměla ani potuchy, jen jsem myslela, že neumí hospodařit, že je nesamostatný, příznaky mistrně skrýval. Poté došlo k rozchodu se slečnou a začalo peklo, přiznání pod nátlakem závislosti, vyhrožováním sebevraždou.V srpnu podstoupil měsíční detox v Beřkovicích, poté ho opustil, že už je v pohodě. K psychiatrovi dochází, na dotaz zda podstoupí preventivní vyš. moče odpovídá kladně, tak mu zatím věřím. Opět mu pomohla rodina, poskytnuta dočasná brigáda a bydlení a částečné splacení dluhů. Nyní je situace taková, že jsem mu pomohla najít novou práci(z té brigády ho vyhodili, že je nespolehlivý a líný,když se mu chtělo tak makal, jinak prý stálá únava a netečnost) a nový byt. K psychiatr.dochází, ale údajně mu to nepomáhá, do práce chodí,ale chce si najít jinou lépe placenou. Problém je v tom, že ho jinak absolutně nic nebaví, pokud není v práci, tak jen leží a spí. Byt ho nezajímá po třech měsících bydlení si ani nezapojil pračku, nevybalil některé věci,prý mu je to jedno(o osobní hygieně se zmiňovat raději nebudu) že mu to takto stačí. Nic si nechce vyřizovat, se vším hledá pomoc u mě, peníze mu scházejí(práce není dobře placená), ale kouří jak fabrika, chodí si ke mě půjčovat, když mu řeknu , že mu půjčím, až vykoná nějakou činnost, tak řekne, že raději chcípne hlady, než by něco dělal.Jsem z něj zoufalá, je mi ho na jednu stranu líto, ale zase mám pocit, že mě využívá.Rodina mi radí, nechat ho ať si padne na dno, že ho to donutí, že je nesamostatný a vyčůraný, že ví, že mu vždy pomůžu.Nespím a moc se tím trápím, Objevují se zdrav.problémy, které vyústili operací,hádám se s rodinou, celkově bych řekla chátrám....pere se ve mě, to zda opravdu nemá psychickou poruchu(a já bych ho tím, že bych mu třeba nepomáhala ublížila) nebo zda je tak líný a neschopný života.Psychiatrička mi sdělila, ať se tím netrápím, že si stejně udělá co si myslí, že je dle něj nejlepší a že asi u něj došlo k poškození mozku v důsledku pervitinu.Nevím co dál, mám strach, že když mu přestanu pomáhat, k drogám se vrátí, ale zase si pak říkám, každý svého štěstí strůjce je už dospělý, ať se stará. Jsem velmi nešťastná a bezradná jak dál postupovat, abych neublížila synovi, ale zároveň i sobě a rodině(mladší syn už mi vyčítá, že furt řeším jen toho staršího, manžel řekl, že pokud bych ho vzala zpět domů, že se raději odstěhuje, že už toho řešení stále dokola jeho nesamostatnosti má už plné zuby a že tím, že bydlí sám, tak ho to alespoň nutí pracovat, že by se po případném vrácení domů na práci určitě vykašlal)Jsem vyčerpaná a bez chuti do života. Děkuji Vám za jakoukoliv radu, budu velmi věčná za Váš názor na vzniklou situaci. Přeji krásný den.P.S.: nechci nějak jeho stávající psych.lékařce křivdit, ale není možné, že je nějak špatně vedená léčba? Není možné že je až moc utlumený, bez zájmu o cokoliv, bez chuti do čehokoliv. Jediné co ho baví je spát nebo ležet( když se ho snažím k nějaké činnosti vyprovokovat, tak mi řekne, že ho to ležení baví, že mu to vyhovuje, za pár dní mi zase řekne, že neví co má dělat a že ho to ležení a spaní nebaví)čí je opravdu to vše následek tak dlouhého požívání pervitinu? Snažila jsem se ho přemluvit k návštěvě jiného lékaře, ale to odmítá a chce abych mu dala pokoj. Už nevím co mám dělat, někdy mi přijde, že se snažím jen já a on to neřeší a čeká, že to vždycky nějak dopadne. Děkuji a omlouvám se, že obtěžuji tak dlouhými dotazy.

Zpět