Sananim - Drogová poradna 

Jsem závislá?

Goro

Dobrý den,

obracím se na Vás s dotazem, který mě již nějakou dobu velmi trápí. Koncem minulého roku jsem u sebe zpozorovala mírný třes rukou. Z počátku jsem tomu nevěnovala příliš velkou pozornost. Tedy až do té doby, kdy jsem zjistila, že se tak děje téměř výhradně po konzumaci alkoholu (resp. druhý až třetí den po té). Tehdy jsem si začala zjišťovat více informací o alkoholismu. Od té chvíle mě také děsí varianta, že bych mohla být závislá.

Alkohol (především víno, tvrdý alkohol jen zřídka, pivo nikdy) piji od prvního ročníku vysoké školy a bohužel musím přiznat, že poměrně pravidelně (minimálně dva krát do týdne určitě), s určitými přestávkami, které ale nebyly delší než dva týdny - vždy proběhla alespoň víkendová sklenička s přítelem doma. Během magisterského studia jsem pití lehce omezila, bohužel po nějaké době se k němu zase vrátila a troufám si říci, že v posledním roce se intenzita ještě zvýšila (jednou týdně pravidelně kavárna s přáteli, kdy pro mě nebylo problémem vypít třeba i čtyři sklenice vína během relativně krátké doby plus další nepravidelné schůzky, na kterých jsem rovněž pila, nikdy však ne více než dvě sklenky vína - často také káva nebo jiné nealkoholické nápoje).

Se svojí obavou jsem se svěřila několika osobám ve svém okolí (rodičům, příteli, blízkým přátelům). Nikdo z nich mé obavy týkající se možného alkoholismu nebere příliš vážně. Je pravda, že třes rukou je jediným znakem možné závislosti, který pociťuji. Nejsem si vědoma toho, že bych měla bažení, nikdy jsem neměla neodolatelnou chuť \"dát si\". Vždy se spíš jednalo o zvyk, jednoduše \"společenská událost = pití alkoholu\". Stejně tak nemám alkoholová okénka a nikdy jsem se kupříkladu neopila tak, že bych třeba spadla pod stůl, nemohla chodit nebo se sama nedokázala dostat domů.

Blízcí mě uklidňují tím, že je důvodem hlavně má psychika, časté stresy a to, že i nepodstatné drobnosti přehnaně analyzuji. Nicméně na to, proč se třes vyskytuje pouze po alkoholu, mi odpovědět neumějí. Na jednu stranu si říkám, že kdybych opravdu měla problém, přeci by si alespoň někdo v okolí všiml (nikdy jsem nepila sama doma, vždy ve společnosti někoho dalšího) a že by právě rodiče byli těmi prvními, kdo by mě upozornili (hlavně mamka, která mě vždy možná až přehnaně kontrolovala). Na stranu druhou se však bojím, že třeba nejsou ochotni si takovou možnost byť jen připustit. Aby dcera, která byla vždy vzorná, bezproblémová studentka s vynikajícími studijními výsledky, vysokoškolským diplomem a intelektuálními zájmy, byla alkoholička.

Proto se ptám - je možné dostat se do posledního stádia závislosti, aniž bych prošla stádii předešlými (neboť jsem se dočetla, že abstinenční příznak k finální fázi patří)? Je možné, aby se někdo propil tak daleko, aniž by si toho kdokoliv v okolí všiml? Mohl by být třes, navzdory tomu, že se vyskytuje po odnětí alkoholu, způsoben něčím jiným (beru hodně léků - alergie, astma, štítná žláza)? A pokud by se skutečně jednalo o abstinenční příznak, stačila by jeho přítomnost jakožto jediného znaku ke stanovení definitivní diagnózy alkoholismu? Na koho se mohu obrátit, aby mi mohla být diagnóza stanovena, je-li k tomu důvod? A existuje vůbec vyšetření, které by mi mohlo jasně říci, zda jsem závislá, nebo ne? Ta nejistota je pro mě na celé situaci asi tím nejhorším. Nejistota a strach z toho, že se u mě rozvine například alkoholová demence a já přijdu o vše, na čem jsem si celý život velmi zakládala - tj. intelekt a rozumové schopnosti, abstraktní myšlení a další důležité složky mé osobnosti.

Pokud jste dočetli až sem, moc Vám děkuji a zároveň se omlouvám za délku textu a zahlcení dotazy. Je pro mě moc důležité dostat odpověď, proto za ni předem velice děkuji.

S pozdravem
Goro

Zpět