Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Jakub Chudomel

Dobrý den, díky za dotaz.

Níže z popisů jednotlivých druhů Lysohlávky vyplývá, že obsah činných, psychoaktivních látek, může být významně rozdílmý. Jak mezi druhy, tak v rámci jednoho druhu. Bezpečné dávkování tudíž bez změření obsahu aktivních látek u konkrétní houby nelze určit. Tím je dána i obecná rizikovost zneužívání těchto hub - v podstatě nikdy nevíte, kolik drogy užíváte...

Textu níže je hodně, proto jsme jednotlivé druhy graficky odlišil.

Lysohlávka kopinatá - Psilocybe semilanceata

Klobouk je 5-25 mm široký. Kuželovitý až tupě kuželovitý až zvonovitý s ostrým hrbolkem. Okraj průsvitně rýhovaný, u mladých plodnic podehnaný a někdy zvlněný, často tmavý díky napadaným výtrusům. Rozmanitě zbarvený, mimořádně hygrofanní. Za vlhka obvykle temně kaštanově hnědý, při schnutí rychle blednoucí do světle tříslově hnědé nebo žluté, někdy získávající olivový nádech. Povrch za vlhka slizký díky slupitelné rosolovité pelikule. Lupeny jsou většinou připojené, husté až velmi husté, úzké. Zpočátku nevýrazně bělavé, záhy hnědavé a nakonec purpurově hnědé s ostřím stále nevýrazně bělavým. Třeň je 40-100 mm dlouhý, 0,75-2 (3) mm široký. Štíhlý, stejnoměrně silný, zprohýbaný a měkký. Nevýrazně bělavý, u báze poněkud víc hnědavý. Na bázi nasedající mycelium může získat modravý nádech, zejména při sušení. Povrch všude hladký. Dužnina vyplněná vláknitou dření. Závoj jemně vláknitý, rychle se rozkládající, po sobě zanechávající pomíjivou pavučinku, obvykle tmavou díky napadaným výtrusům. Pavučinka často úplně chybí.
Výtrusy temně purpurově hnědé, elipsoidní, 12-14 x 7-8 mikrometrů. Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy ojedinělé nebo zcela chybí. Cheilocystidy 18-35 x 4,5-8 mikrometrů, lahvovité s protáhlým, zprohýbaným, často rozvětveným krčkem.
Roste v celém severním mírném pásu, a to v lesích, převážně smrkových, ale i na lukách a pastvinách, podél cest, v příkopech a jinde.
Rozšířena je na severozápadě USA, ve Skandinávii, ve Velké Británii a v celé západní Evropě. U nás se s ní setkáváme v nížinách i podhůří, od jara do podzimu, nejčastěji však od srpna do října, a to více na Moravě než v Čechách. První zmínka u nás je z roku 1969, kdy byla nalezena v okolí Opavy. Roste jednotlivě až pospolitě na podzim na pastvinách, na polích, na trávnících nebo jiných travnatých plochách, zejména na bohatých travnatých pastvinách spásaných ovcemi a hovězím dobytkem.

Tato lysohlávka je středně až silně aktivní. Podle Gartze obsahuje v průměru 1 % psilocybinu.

Lysohlávka modrající (Psilocybe cyanescens)

Klobouk je 20-40 (50) mm široký. Zpočátku tupě kuželovitý až sklenutý, záhy ploše sklenutý až plochý, se zvlněným okrajem. Okraj průsvitný a rýhovaný. Mladé plodnice kaštanově hnědé, později spíše karamelové, hygrofanní, blednoucí do temně žlutavě hnědé, nebo okrové. Povrch hladký, za vlhka slizký díky někdy sloupatelné, rosolovité pelikule. Dužnina téměř stejné barvy jako klobouk, při poranění modrající. Lupeny jsou přirostlé až krátce sbíhavé, středně husté až husté. Barva zpočátku skořicově hnědá, později tmavěji kouřově hnědá, ale ostří zůstává bledší. Třeň je 20-80 dlouhý, 2,5-5 mm široký. Často zakřivený, u báze poněkud ztluštělý, tuhý, ne měkký. Je bělavý, při poranění snadno modrající. Povrch hedvábný, pokrytý jemnými vlákny, často s dlouhými, bělavými rhizomorfami, které vyčnívají nad zem u báze třeně. Závoj bohatý, vláknitý, sněhově bílý, rychle mizející. Zbývá po něm jen neznatelná pavučinka a někdy ani to ne.
Výtrusy jsou temně purpurově hnědé, podlouhle elipsoidní, 9-12 x 5-8 mikrometrů. Bazidie se 4 výtrusy. Wakefield v originálním popisu pleurocystidy neuvádí, ale plodnice z pacifického Severozápadu mají hojné pleurocystidy o velikostí 17-33 x 5-8,8 mikrometrů, břichatě vřetenovité až téměř hruškovité, někdy zdobené krystalky. Častěji se vyskytují poblíž ostří
lupenů. Cheilocystidy (12) 16-27 (30) x (5) 6,6-8,8 mikrometrů, téměř lahvovité až břichatě vřetenovité, u báze cylindrické, s protáhlým jednoduchým nebo rozdvojeným krčkem o rozměrech 6 x 1,5-3,5 mikrometrů.
Roste jednotlivě častěji však pospolitě na humusu obohaceném dřevěnou drtí, mezi listy a větvičkami, na dřevěných štěpech, na pilinách a na půdách bohatých na tlející dřevo. Často roste na pomezí trávníků a smíšeného lesa, podél cest a v pěnišníkových a růžových zahradách s bohatou mulčou.
Tato lysohlávka je rozšířena na Britských ostrovech a ve většině mírného pásu kontinentální Evropy. U nás se její výskyt předpokládá (není však doložen) . Nálezy v Americe jsou známé z pobřežních oblastí západu Severní Ameriky od San Franciska až po jižní Aljašku.

Tato lysohlávka je středně až silně aktivní. Beug a Bigwood našli až 1,68 % psilocybinu
a 0,28 % psilocinu. Gartz zjistil 0,30 % psilocybinu, 0,51 % psilocinu a 0,02 % baeocystinu.
Stijve a Kuyper našli až 0,85 % psilocybinu, 0,36 % psilocinu a 0,03 % baeocystinu.

Lysohlávka azurově modrající - Psilocybe azurescens

Klobouk je 30-100 mm široký, zpočátku kuželovitý až sklenutý, později ploše sklenutý, ve stáří někdy rovný, vždy s výrazným hrbolkem. Povrch hladký, za vlhka slizký, potažený odloupnutelnou rosolovitou pelikulou. Kaštanově nebo okrově hnědý až karamelově zbarvený, často s temně modrými nebo černomodrými skvrnkami. Hygrofanní, při schnutí se zbarvuje do špinavě hnědé. Při poranění silně zmodrá. Okraj rovný, v dospělosti někdy narušený a nepravidelný, zpočátku mírně podehnaný, postupně se vyrovnávající, průsvitně rýhovaný, často se světlým, blankytně modrým nádechem. Dužnina u temene 3-6 mm silná, připomínající bavlnu, na rozhraní třeně a klobouku bledě hnědá než zmodrá. Dužnina se rychle zbarvuje do modra, pak modř potemní a může dosáhnout až indigově černé barvy. Lupeny jsou vykrojené až přirostlé, hnědé, na poraněných místech často indigově černé, husté, skvrnité, ostří bělavé; dva krátké lupeny přítomné. Výtrusný prach temně purpurově hnědý až purpurově černý. Třeň je 90-200 mm dlouhý, 3-6 mm široký, hedvábně bílý, u báze, později i jinde špinavě hnědý, v dospělosti dutý. Skládá se z vinuté, chrupavčité, hedvábně bílé, vláknité tkáně. Báze třeně dole zesílená, často zakřivená, vyznačující se mohutnými nadzemními chomáčky mycelia, často zbarvenými do blankytně modré. Na ně navazují husté, silné, hedvábně bílé rhizomorfy, které ulpívají na úlomcích dřeva nebo na mrtvé trávě a při manipulaci se výrazně zbarvují do modra. Závoj bílý, vláknitý, ve svrchní části třeně často zanechávající pavučinku. Chuť velmi hořká. Vůně žádná nebo mírně moučná.
Výtrusy temně purpurově černé, 12-13,5 x 6,5-8 mikrometrů. Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy hojné, vřetenovité, vybíhající do úzkého, ale krátkého krčku, bradavčité, 23-35 x 9-10 mikrometrů. Cheilocystidy tvarově téměř shodné s pleurocystidami, 23-28 x 6,5-8 mikrometrů, dužnina promodralá.
Roste v trsech nebo pospolitě na zbytcích dřeva listnatých stromů nebo na písčitých půdách bohatých na dřevěnou drť. Lysohlávka azurově modrající vytváří rozsáhlý, hustý, přilnavý koberec mycelia, který dřevo zbarvuje na bílo. Plodnice se vytvářejí od konce září a ještě dlouho po prvních mrazících, často i koncem prosince a začátkem ledna.
V Evropě se zřejmě s jistotou vyskytuje jen v Německu (Lipsko), nicméně výskyt této houby je některými mykology předpokládán i u nás, každopádně zatím není potvrzen. Tento přizpůsobivý druh se pěstuje na venkovních záhoncích v různých částech Spojených států (Kalifornie, Nové Mexiko, Wisconsin, Vermont a Ohio). V hojném množství podél pobřeží v severním Oregonu u Astorie, kde dává přednost zemi nedaleko od moře.

Tato lysohlávka, která je tolerantní k chladnému počasí, patří mezi nejaktivnější lysohlávky světa. Obsahují až 1,78 % psilocybinu, 0,38 % psilocinu a 0,35 % baeocystinu. Analýzy ukázaly, že si tyto lysohlávky podržely většinu své aktivity i po šestiměsíčním skladování.

J.Chudomel