Sananim - Drogová poradna 

Nezapomenutelná chuť perníku..

Katka

Dobrý den. Přečetla jsem spoustu dříve zodpovězených dotazů a trochu se peru s tím, zda můj problém není banální, ale pro mě je důležité znát Váš názor. S partnerem jsme spolu necelé 4 roky (já-26 let, on 22 let), kupujeme dům, plánujeme svatbu a v neposlední řadě společně vychováváme naše dvě děti. Partner má zaměstnání, já pracuji při rodičovské dovolené z domova, máme společné zájmy (mimo jiné kapelu) a přátelé. Doposud ideální stav. Bohužel v době, kdy jsem s partnerem začínala chodit, jsem netušila o jeho v té době se rozjíždějících experimentech s pervitinem. Zpětně se mi i svěřil, že by si na mě netroufl, kdyby mu perník nedodával sebedůvěru. Měsíce plynuly a my spolu začali bydlet- až do té doby jsem byla v totální nevědomosti, do čeho jdu. Byla to pro mě nepříjemná situaci- od partnerovi maminky jsem se dozvěděla, že doma dostal ultimátum- buď s tím sekne nebo půjde z domu. On to chtěl skončit, takže se s mamkou dohodl na pravidelném testování- v době, kdy jsme spolu začali bydlet byl čistý teprve 3 týdny. Další dva týdny po stěhování jsem odjela se synem na noc k rodičům a on si zatím doma udělal mejdan. Následovalo odhalení, slzy, výčitky, sliby atd. Během dalších tří let u něj docházelo k občasné recidivě v - pro mě nepochopitelné podobě. Když si jednou za x měsíců dal, bylo to tak málo, že jsem ani nezpozorovala změnu v chování. Vždy přijde z práce, naobědvá se a pak máme nějaký program, večer chodí normálně spát. Z jeho očí nepoznám nic, mimikry má dokonalé... Pochopila bych, kdyby vyrazil na nějaký festival, koncert, tam si \"užil\" zábavu a pak bylo všechno jako dřív. V běžném životě si vede dobře, často mu píšou staří známí a nabízejí matro, v 99% případů zvládne toho člověka poslat do háje a odolat. Ale pořád tady existuje i to 1 %.......... Byli jsme spolu i v poradně na 3 sezeních s psychologem, ale ukončili jsme docházku, partnerovi nedělalo dobře o tom všem znovu mluvit za přítomnosti třetí osoby a já měla dojem, že pan doktor úplně nerozumí tomu, co tam chceme řešit, když byl partner takřka čistý (v té době přiznal užití cca 1 x za 3 měsíce). Mě nejdou do hlavy ta jeho selhání, tak dlouho odolává, až ho to nakonec zdolá. Nevím, co je tím hlavním impulsem, o všem se bavíme- bohužel o užití perníku až zpětně. Nejvíc mi na tom vadí fakt, že ačkoliv se milujeme, všechny problémy a výzvy společně zvládáme, finančně nestrádáme atd., že tohle všechno ve mě vzbuzuje vztek směrem k němu. Po tom, kdy jsem s ním netušila, do čeho jdu a co všechno mě s ním čeká, co všechno spolu kdy budeme muset řešit. Všechno jsem ustála, i ve chvílích konfrontace jsem už vystřídala všechny varianty- nejdříve jsem vyhrožovala, že odejdu i s dětmi, on sliboval, že už nešlápne vedle, pak jsem se hroutila a naposledy (cca 10 dní zpátky) jsem se vžila do role chápající a milující věčné podpory. Ale už mě to sakra pěkně štve. Já musím furt být ta pevná a stabilní a on dělá kraviny. Mám mraky povinností a sama bych si nejraději občas šlehla, aby se mi ulevilo (nikdy jsem to nezkusila), ale máme zodpovědnost, nejen sami za sebe. On říká, že nemůže zapomenout na tu chuť, proklíná se, že to kdy zkusil, že to nemůže dostat z hlavy, že když si dá, tak mu zmizí tlak na hrudi, který běžně cítí.. Co mám dělat? Mám se s tím vším smířit a čekat, že jednoho krásného dne se z jeho občasného úletu stane regulérní závislost, když se mu to vymkne z rukou? Nebo že se přiotráví něčím špinavým? A jak se mám vypořádat se svým vztekem? Mám pocit, že v našem životě je spousta euforických momentů, láska, sranda, akce, to mu je všechno málo? Neváží si věcí co má? To dokáže člověk ve chvíli nástřelu všechno důležitý vygumovat?
Moc se omlouvám za svůj vyčerpávající monolog a děkuji za Váš čas i radu.

Zpět