Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Amrit Sen

Zdravím Vás, díky za důvěru.

Většina virů a bakterií, které připadají v úvahu, ohledně možnosti přenosu z infikované jehly, skutečně volném prostředí, tedy mimo organismus, přežívá v horizontu minut, výjimečně hodin.

To znamená, že obezřetnost je v každém případě na místě. Udělala jste dobře, že jste volala policii. Sběr infekčního odpadu patří k jejím povinnostem. Stejně tak lze obdobný nález nahlásit pracovníkům místních terénních programů, ti se rovněž postarají o jeho rychlou a bezpečnou likvidaci.

Ptáte se na domácí zvířata, ta sice mohou žloutenkami onemocnět, ale jejich příčina bývá často jiná, než infekce, případně se projeví jako následek nákazy a onemocnění jinou chorobou.

Pokud jde o infekční žloutenky, jsou jejich vyvolavatelé odlišní, než u lidí, mají své vlastní. Například poměrně rozšířenou psí žloutenku přenáší adenovirus typu 1, označovaný CAV-1 (Canine AdenoVirus 1), nemoc mívá agresivní nástup a rychlejší průběh.

Psi, kteří přežijí, mohou virus roznášet i několik měsíců po infekci, močí a nosním sekretem. Na kočky se, podobně jako lidské žloutenky, nepřenáší. Přirozenými přenašeči nemoci jsou také zevní parazité psů, virus se ale snadno přenáší i přes kontaminované oblečení či pomůcky. Adenovirus je ve volném prostředí, na rozdíl od většiny lidských, velmi odolný, přežije několik týdnů, výjimečně měsíců. Je ale rychle ničen při teplotách nad 60°C a zabijí ho dezinfekční prostředky s jodem, fenolem a hydroxidy. Psí žloutenka není přenosná na člověka. Nakazit se jí mohou další volně žijící masožravci, například lišky a vlci. Očkováním vakcínou proti psí žloutence, lze onemocnění předejít. 

Nejrozšířenější lidské žloutenky u nás:

Žloutenka A (nemoc špinavých rukou), je běžná. Zdrojem onemocnění je infikovaný (nakažený) člověk, u něhož je virus HAV přítomen ve stolici již ve druhé polovině inkubační doby a 1 - 3 týdny po začátku klinického onemocnění. V krvi infikovaného je virus přítomen krátce, jen několik dní před začátkem a vzácně několik dní po začátku klinického onemocnění.
Z toho vyplývají i nejčastější cesty přenosu virové hepatitidy typu A. Přenos stolicí infikovaného člověka hraje nejzávažnější roli, ať už se jedná o přenos přímý od osoby k osobě, např. špinavýma rukama, ale i nepřímý, znečištěnou (kontaminovanou) vodou nebo potravinami a znečištěnými předměty. V případě vody se nejedná pouze o její pití, ale nebezpečné jsou např. i saláty, ovoce nebo jiné tepelně nezpracované potraviny, které byly znečištěnou vodou před jídlem omyty. Nebezpečné jsou např. i kostky ledu, připravené ze závadné vody. Přenos krví je vzácný.
Tento virus je velmi odolný vůči vlivům zevního prostředí, přežívá týdny při pokojové teplotě, léta ve zmraženém stavu. Zničen je např. po pětiminutovém varu, po deseti hodinách při teplotě 60 °C, po působení dezinfekčních prostředků (chlorových preparátů, kyseliny peroctové aj.).

Žloutenka B, vyskytuje se podobně jak u uživatelů, tak neuživatelů drog. Virus HBV se přenáší tělními tekutinami: krví, spermatem a vaginálním sekretem. Vzácně jí mohou onemocnět i husy a kachny.

Žloutenka C, vyskytuje se častěji, ale nejen, u intravenózních uživatelů drog. Virus HCV se přenáší hlavně krví, pohlavním stykem poměrně vzácně, pravděpodobnost nakažení ovšem stoupá při rizikových praktikách (anální sex, soulož v době menstruace).

Vzácněji se u nás vyskytují i další typy žloutenek, například:

Žloutenka D, jejím původcem je virus HDV, který k uplatnění svého efektu potřebuje přítomnost viru hepatitidy B. Přenáší se infikovanou krví a rozvine se jen u osob se žloutenkou B. Její výskyt je u nás zanedbatelný.

Žloutenka E, původce nákazy je virus HEV. Onemocnění se projevuje stejně jako žloutenka typu A. Velmi nebezpečná je hlavně pro těhotné ženy v poslední třetině gravidity, kdy může končit i fatálně pro matku i plod. Tento typ žloutenky se může vyskytovat i u skotu, prasat a vysoké zvěře. K přenosu dochází zejména kontaminovanou vodou a potravinami.

Infikovanou jehlou, se kromě dalších chorob, včetně Vámi zmíněného HIV, který se přenáší zejména nechráněným pohlavním stykem a krví, spermatem, poševním sekretem, vzácněji mateřským mlékem, může přenést i u nás stále rozšířenější 

syfilis (příjice, lues). Původcem je bakterie "spirocheta", přenáší se nejen pohlavním stykem, ale i krví a dalšími tělními tekutinami, výjimečně kontaminovanými předměty.

Doufám, že Vám to takto stačí, kdybyste se ještě chtěla na něco doptat, napište.

Přeji vše dobré,

Amrit Sen.