Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
syn v léčebně
lenča
Dobrý den, prosím o radu, jak se chovat k synovi, který je 14 dní v léčebně.
Na léčbu se přihlásil sám, ale nyní, pokud s ním telefonicky hovořím, si stále stěžuje, že se rozhodl špatně, že to tam nevydrží a chce odejít. Je zatím na psych. odd. a čeká na přestup do komunity. Ale tam by měl jít až koncem měsíce. Má obavu, že to na komunitě nezvládne a že ho prý stejně vyloučí. Nevím, jak ho podpořit, aby neodešel. Říkám mu, že to nesmí vzdát, když vlastně ještě ani nezačal, ale je depresívní s ním mluvit, pořád si jen stěžuje. Dvakrát jsem mu posílala balíček, chtěl cigarety a nějaké peníze na drobné výdaje, než mu tam přijde soc. dávka. Nevím, jestli dělám dobře, že jsem mu to poslala a že mu volám. Neměla bych ho nechat spíše bez kontaktu? Nebo jak ho nejlépe pozitivně ovlivnit?Děkuji za vaši odpověď.
Odpověděl: Jana Justinová
Dobrý den,
nástup do léčby je opravdu velké rozhodnutí. Není to vůbec lehké. Takový člověk se vzdává nejen drog, které mu doteď pomáhaly leccos překonat (a jejich absence často vyvolá deprese a úzkosti), ale vzdává se také svobody, a to i v těch nejmenších maličkostech, soukromí apod. Začátky jsou proto velmi těžké, psychiatrické oddělení není žádný hotel, není to nijak příjemn místo k pobytu. Navíc čas Vánoc je vždy sám o sobě nabitý emocemi, které o to víc vyplavou na povrch, když je nepřekrývají drogy. Člověku v léčbě leccos dojde, leccos je mu líto, a je mu opravdu často psychicky dost špatně. Depresivní pocity, které zažíváte Vy po telefonech se synem, prožívá on ještě mnohem silněji a hlavně stále. Zkuste být proto pokud možno trpělivá a všemožně syna podpořit, nejen apelem na to, že musí, ale také pochopením pro jeho pocity. I když se komunity bojí, v naprosté většině je to pro takového člověka změna podstatně k lepšímu. Většinou se tam cítí mnohem lépe než v PL. Je to samozřejmě náročné, ale bude mít k dispozici pomoc terapeutů i celé komunity.
Na každého platí něco trochu jiného, ale spíše než tvrdý přístup bych zvolila pochopení a podporu. Zeptejte se jeho, co by mu pomohlo nejvíc. V PL moc důvodů k radosti není a jestli je pro Vás únosné koupit mu cem tam cigarety nebo poslat peníze na sladkosti (protože za ty je obvykle pacienti utrácí, po závislosti na drogách, hlavně pervitinu, je obrovská chuť na sladké), zkuste mu to dopřát bez výčitek. V komunitě už mnohé za Vás budou řešit terapeuti a ohlídají trochu i to, jestli není podpory nebo komunikace příliš.
Stejně jako je to těžké pro něj, je to ale samozřejmě těžké období i pro Vás. Někdy máme všichni tendenci toto podceňovat a myslet si, že se přeci rodičům musí hlavně ulevit. Pokud byste tedy měla chuť, vyhledejte nějakou pomoc i pro sebe. V komunitě se standardně s rodiči spolupracuje, do té doby ale můžete využít např. podpory poraden pro rodiny a blízké závislých.
Pokud byste nevěděla, kam se obrátit, napište nejbližší město, kontakt Vám ráda zašlu. Přeji hodně sil, Vám i synovi a pokud možno úspěšný přechod do komunity.
Zpět
