Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Jakub Chudomel

Dobrý den,

mezi těmito dvěma způsoby aplikace pervitinu je celá řada rozdílů.

Šňupání je méně rizikový způsob užití než injekční užívání, je při něm např. menší pravděpodobnost předávkování. Pervitin ale působí negativně na sliznice a nosní přepážku, takže šňupající jsou náchylní k infekcím horních cest dýchacích. Poškozená sliznice může být bránou pro přenos žloutenky „C" a jiných onemocnění, zvláště použije-li se jedno šňupátko (brčko) s osobou nakaženou. Šňupnutý pervitin přechází do krve pomaleji než injekční aplikací nebo kouřením. Tedy tzv. nájezd je pomalejší. Prevence předávkování je u šňupání trochu divoká a dost nepříjemná. Pokud cítíte, že jste „přestřelili", musíte vysmrknout co nejvíce šňupnutého perníku, případně propláchnout nosní dutinu vodou a tu pak vyplivnout. Nejlépe opakovaně.

Nejhorší myslitelná varianta užití pervitinu je nitrožilní aplikace. Riziko předávkování je vysoké, stejně tak krevní přenos nemocí je velmi pravděpodobný, zvláště na bytech či squatech - každý má sice svou jehlu, ale nabírá si ze společné vody a používá se jedna lžíce (rozdělávačka). Při nedodržování základní hygieny hrozí riziko kožních a žilních infekcí, které neléčené mohou vyústit v celkovou otravu organismu. Smrt. Předávkování se při tomto způsobu aplikace zabraňuje nejhůře, až v sanitce. Prevencí je tzv. ochutnávání, to znamená napřed pustit ze stříkačky do žíly jen kousek dávky a posoudit její sílu.  Bohužel většina z uživatelů za honbou po nejlepším nájezdu dávku v žíle "neochutnává", ale rovnou si svojí obvyklou dávku (ať už je to pervitin či cokoli) střelí jedním vrzem. To už ale nejde vrátit a předávkování je tak okamžité.

(Zdroj: eDekontaminace)

Hodně správných rozhodnutí

J.Chudomel