Sananim - Drogová poradna 

Jak pomoci závislému na pervitinu?

Erika

Dobrý den,

téměř tři roky jsem chodila s klukem, který byl závislý na pervitinu. Údajně s různými drogami experimentoval od 15 let, nyní mu bude 30. Jelikož jsem žádnou drogu do té doby nezkusila, nevěděla jsem, do čeho se řítím. Je to inteligentní, vzdělaný člověk, a také namotávač. Láska mi zaslepila oči.

Před více než dvěma lety v prosinci jsem 2x pervitin s ním zkusila a viděla také celý průběh onoho stavu a poznala, jak strašné to je, a že s tím musí přestat. Zhruba rok to vypadalo, že je v pořádku - přibíral na váze, trávil se mnou hodně času, vše vypadalo zcela normálně.

Nicméně vše začalo znovu poté, co jsem se vrátila z tříměsíční stáže v zhraničí a on začal pracovat v nové firmě, kde musel trávit hodně času. Už se nechtěl se mnou sestěhovat a čím dál více jsme se vzdalovali, začal se vymlouvat, když jsme se měli vidět, v telefonu jsem podle hlasu poznala, že se opět něco děje. Poté přišla měsíc trvající nemoc, což byl jasný indikátor toho, že po několika tazích jeho organismus nápor již nevydržel. Přestal chodit do práce a poslední dva měsíce se už neskrýval tím, že opět s pervitinem začal.

Sešla jsem se s jeho kamarádem, který se od něj odstěhoval, protože chce začít znovu a být čistý. Poslední půlrok prý bývalý přítel bral pervitin ve velkých dávkách, nasekal přes půl milionu dluhů a každému prý lže. Jeho lži jsou velmi propracované, lhal rodičům, kamarádům, mně (podváděl mě, tvrdil, že dělal něco jiného a přitom celé noci propařil). Vypůjčené peníze prý utratil jen za fet, alkohol, párty a lehké dívky. Nicméně jsem s ním zatím nic neřešila - nejde to, poradit si nenechá. V kontaktu s ním stále jsem - občas si voláme a občas se sejdeme na oběd, ale to je vše. Intimita již žádná neprobíhá. Rozchod jsem ale zatím neřešila - chtěla bych mu pomoci, ale držím si distanc a jemu to v jeho životním stylu vyhovuje.

Stále tvrdí, že má plány do budoucnosti, jak bude podnikat a závislost si obhajuje - prý je pro něco inspirací a dokáže na ní fungovat lépe. Když je na tahu několikátý den, je extrémně protivný a až schizofrenní - tvrdí, že lidé jsou z 98 % opice a že zbytek pochází z Venuše a má základ v plazech. Má tendence si myslet, že tajné vládní agentury všechno a všechny sledují, např. přes zabudované webkamery v notebooku. Hrozně rychle mluví, nepustí nikoho ke slovu, je jak smyslů a zábran zbavený. Přijde mi, že pozbyl veškeré morální principy a racionální úsudek.

Přemýšlím, zdali nezajít za jeho rodiči a vše jim spolu s oným kamarádem, který mi vše o něm řekl, nepovědět. Bojím se však, že nic proti tomu nepodniknou, protože sami něco tuší a veškeré snahy už vzdali, jelikož poznali, že by je to stálo poslední nervy a zdraví. Raději mu půjčí peníze, aby neskončil na ulici. (O peníze zrovna nouzi nemají, jsou velmi spořádaní, organizovaní a hodní.) Navíc je ex. př. jedináček a jeho maminka ho, ač tušíc, že je něco v nepořádku, stále brání. I kdyby nám uvěřili a přistoupili by k tomu, že nějakou akci musíme podniknout, co bychom měli udělat? Je tvrdohlavý a žije v představě, že je vše v pořádku; že časem udělá \"nějaký\" byznys, mezitím mu bude vydělávat přeprodej pika, které mu bude inspirací.

Co máme dělat? Byla by \"ústavní\" péče v tomto případě již na místě? Jak člověku říci, že se řítí do pekel, když už na té látce funguje jakš takš 13 let a veškeré problémy se nějak vždy \"zamázly\"?

Děkuji za odpověď.
E.

Zpět