Sananim - Drogová poradna 

Má pro mě smysl uvažovat o substituci?

Radek

Dobrý den, mám za sebou poměrně dlouhou historii fyzických i psychických onemocnění, a proto bude můj dotaz i přes zjednodušování a vypouštění některých okolností delší. Před 21 lety jsem začal po krátkém onemocnění s horečkami trpět chronickou únavou a bolestmi, hlavně svalů. Chodil jsem na imunologii, ale efekt různých léků a procedur (otužování atd.) byl vždy jen krátkodobý a přidávaly se různé další potíže (např. ztráta sluchu). V r. 1999 mi byl při krátkodobé zátěžové situaci předepsán neurol. Zjistil jsem, že mi několikanásobně urychluje odpočinek po jinak všudypřítomné únavě a tím mi velmi ulehčuje život, plnění běžných povinností i radostí. Po dohodě se svoji tehdejší lékařkou jsem ho pak užíval dlouhodobě, celkem 12 let, můj zdravotní stav se celkově spíš stabilizoval a žil jsem skoro normálním pracovním i rodinným životem, pouze se snesitelnými epizodami deprese. Po roce 2000 jsem kvůli depresivním potížím vyhledal i ambulantního psychiatra, který mi předepsal antidepresiva – s četnými změnami je beru od té doby nepřetržitě dodnes. V roce 2010 se objevila nová epizoda únavy s bolestí. Po několika měsících jejího trvání mi můj lékař navrhl na nezbytně dlouhou dobu užívání tramalu proti bolesti, což se protáhlo asi na 8 měsíců. Tramal byl začátkem mého fyzického zlepšení, ale možná také jeden ze zdrojů současných potíží. Můj tehdejší psychiatr byl mým užíváním tramalu v kombinaci s neurolem (který mi v původní dávce 1 mg denně navíc přestával stačit) zděšen a navrhl mi vysazení obou návykových látek. K tomu došlo v srpnu 2011, od té doby se mi však život obrací naruby. S občasnými výkyvy se mi zhoršily deprese (v uplynulém roce zhruba 5 měsíců hospitalizace na psychiatrii, jako poslední relativně účinná metoda použity eklektrokonvulze), jimž předchází (či je jejich součástí) bolest, únava a praktická neschopnost práce. První rok po vysazení návykových látek jsem chodil na skupinovou terapii pro závislé, ale moje pocity a postoje byly někde úplně jinde než jaké zaujímali terapeuti a většina ostatních pacientů. Stručně řečeno, mým problémem nebylo bažení, ale únava a deprese. Posledních 5 měsíců chodím na individuální psychoterapii, během které znovu probíráme různé situace posledních let. Padla i zmínka o tom, že moje trvalá rozbolavělost by mohla být i důsledkem někdejšího užívání opioidů. Teprve v těchto dnech se dozvídám na webech podrobnosti o substituční léčbě závislostí (buprenorfin, metadon) – dřív jsem neměl potřebu se o to zajímat. A přemýšlím, do jaké míry by mi mohla pomoci, hlavně proti bolesti, od které se pak odvíjí i únava, úzkost, pocit beznaděje... Vlastně naprosto tápu v několika otázkách. Zaprvé jestli by mi vůbec někdo substituci předepsal, když už opioidy léta neberu (ale na druhé straně jsem se za celou dlouhou dobu téměř 4 let bez nich nedostal do dobrého stavu…). Zadruhé co by to se mnou asi udělalo (krátkodobé zlepšení? Nebo nejspíš téměř nic? Nebo asi jen další potíže?). Za třetí netuším, jak dalece „beztrestné“ by mohlo být vyzkoušení této možnosti (Kdyby se neosvědčila, dalo by se s tím bez potíží přestat? Nebo by to už byl další malér do konce života?). Navštěvuji ambulantního psychiatra a tyto otázky mu chci při příští kontrole také položit. Mám k němu důvěru, ale on se nespecializuje na závislosti a nerad bych se spoléhal jen na jeden názor (při délce a pestrosti mých hospitalizací je asi pochopitelné, že názory na moje potíže už vyslovilo nejméně deset psychiatrů, často byla jejich mínění velmi protichůdná). Po skoro čtyřech letech potíží už jsem se dost vyčerpal ze všech rezerv - finančních, důvěry kolegů v zaměstnání, víry v budoucnost – a nerad bych přehlédl nějakou možnost, jak sobě a tím i svému okolí ulehčit. Děkuji předem za váš pohled na moji situaci.

Zpět