Sananim - Drogová poradna 

Reaguji na paní Broňu z 15.1.

Melisa

Maminko, mám letité zážitky s drogově závislým dítětem. Proto si dovoluji napsat závěr, ke kterému jsem dospěla po dlouhé a velmi zničující cestě.
Nebojte se dceři říci o tom že to víte, pěkně natvrdo - vím že bereš perník a ničíš život sobě i celé rodině. Vždy v tom trápení jede i rodina. Nastudujte vše o tom co vás čeká a jí taky - perník ničí mozek, znám pár případů co jsou z nich debílci žijící v Beřkovicích. Jelikož bez dávky pak dotyčný není schopen dělat nic, pracovat komunikovat atd. psychicky ho to nutí stále to brát, vymyje si mozek a to doslova!!!!
Dojezdy bývají časem obtížné - jsou agresivní v hlubokých depresích ohrožující život jak svůj tak druhých.Vyvinou se psychozy a velmi těžká psychická onemocnění. Mé závěry jsou - nebát se o tom mluvit, dát ultimatum na rozmyšlenou - třeba týden ať jde buď na léčbu a zachrání si život nebo bez milosti vyrazit z bytu a nechat na pospas na ulici. Vím o čem mluvím, feťák si sám nechce přiznat že je v háji a že sám z toho nedostane. A pokud odmítá pomoc a sám nechce se svým životem něco měnit, nelze pomoci. Lze jen přijmout situaci jaká je a vy už za dospělého jedince nenesete zpdpovědnost.
Pro matku je to těžké, oni pak prosí, žeadoní o pomoc a slibují, ale jak jim opět podáte ruku je to tam kde to bylo a stále dokola. Pipláme to od početí do plnoletosti, aby to bylo zdravé, studované a pak si vyberou život jiný, než my rodiče jsme si mysleli - ale je to jen jejich rozhodnutí když jsou dospělí.
Nabídněte pomoc a podporu jen v případě, že se rozhodne pro léčbu zkoncováním s drogami navždy. Když nebude chtít - žeňte to pryč nebo zničí i Vás!!!!!

Vypadá to drasticky - ale opravdu jiná možnost není. Jsem v kontaktu s mnoha maminkami drogově závislých a jsme v tomto za jedno.
Většinou se zvednou až když spadnou na samé dno a čím dřív spadnou - tím lépe pro ně.Mají se od čeho odrazit a to je pak nakopne. Pokud je držíme těsně nad dnem- nenecháme je úplně padnout, tak se logicky nemají od čeho odrazit. Milujeme své děti, také své dítě nade vše miluji ale nechávám ho na pospas a třeba se jednou ode dna odrazí.Po deseti letech utrpení a statisíců zbytečně mě to knečně docvaklo, že jiná cesta není.Největší chyba je jim pomáhat když víme, že něco berou.Teď to vím 100%. Tak držím palce a hodně síly mějte. Nejste v tom sama je nás pno nešťastných rodičů. pokud budete chtít napsat můj e-mail Vám předá tato poradna.
S pozdravem Melisa

Zpět