Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
jak má člověk poznat, že si lže??
labutenka
Dobré odpoledne,
při prohlížení některých odpovědí jsem narazila na výčet charakteristik drogové závislosti (silné bažení, problémy s kontrolou v užívání atd atd). Už jsem na to narazila dřív a teď pořád řeším tutéž otázku - jak může člověk, tedy uživatel drog, který je na toto dotázán nebo si sám chce \"otestovat\" svou závislost, vědět, že si svými odpověďmi nelže do kapsy?
Skoro bych ani nečekala, že někdo, kdo fetuje, by byl schopen tak tvrdé sebereflexe, aby (i sám sobě, natož někomu jinému) na podobné dotazy odpověděl podle skutečnosti.. člověk, který si vlastně ani nechce \"nastavovat zrcadlo\", spíš se jen zbavit dotěrných otazníků a moct si dál smažit dle libosti, tak nalže cokoliv, ať už vědomě nebo bezděky, protože je zvyklý lhát, a na druhé straně pro charakternějšího člověka, který na sebe dovede být dost tvrdý, aby si přiznal, že jeho kontrola je dávno utopií, by to myslím psychicky bouralo natolik, že by ostré hrany té sebekritiky obrousilo jeho podvědomí, aniž by si to uvědomoval.. takovým tím stylem, že:\"..ne, když si řeknu, že nechci, tak si fakt nevezmu a necítím žádné nutkání..\" (zatímco podvědomí brání tomu, aby si uvědomil, že tahle \"nechci\" situace se odehrála naposledy před x lety..)
..snažím se být ke všem včetně sebe sama upřímná, jak to jen jde, i můj \"vrba zpovědník\" na káčku mi párkrát řekl, že ho překvapuje, jak si kolikrát dovedu bez obalu přiznat pravdu, i když je ošklivá.. přesto mi něco uniká. Vím, že vůli mám silnou, vím, že spousta věcí je pro mě důležitější než drogy, vím, do jakých průserů se ženu, vím, že jakmile jednou překročím hranici a dám si to do žíly, tak je konec, protože se tím prostě zabiju.. ale já chci žít, mám práci, mám rodiče, kamarády, zvířata, všechny je miluju a nechci to ztratit, nedaří se mi ale najít nic, co by mě přesvědčilo, abych chtěla žít bez drog.. mám takovou myšlenku, kterou jsem si to \"vysvětlila\" - že prostě musí být něco zásadního, hluboko uloženého, v čem mám už opravdu dlouho neřešený problém; asi cojávím.. něco kolem osobnosti, sebedůvěra, obavy z nepřijetí..nějaké takové \"childhood issues\", co se se mnou furt vlečou a během let mi zpestřovaly život depresemi, trávou, anorexií, pak pro změnu agresivitou a nenávistí, sebevražednými myšlenkami a pokusy, bezděčným hazardováním s vlastní bezpečností, ..až přišel perník, který se ukázal být pákou hned na několik těchhle nezahojených ranek na duši, a ejhle.. přestože si bráním svoje dobré zásady, taky si dokážu říct \"Ne\" a skutečně to dodržet, ..jak na to mám být hrdá? Jednou řeknu \"Ne\", ale milionkrát bez řečí tahám čáru, to je kontrola jak noha. Můžu si stokrát říkat svý ne a ne, zvládám být i čistá, semtam dokonce existuje okamžik, kdy to skutečně nechci a blila bych, jen na to kouknu, přesto jsem už rok a půl na perníku a závislost je pro můj případ slabý slovo. ..věřím, že kdybych odhalila tu prvotní příčinu, která mě už od rané puberty nutí ubližovat si (a dělat to ráda) a padat do závislostí takovým způsobem, že sama nechápu, přičemž kromě recentně řešeného pika jsem všechny své další \"posedlosti\" (alkohol, prášky, řezání se i ta ana) opouštěla téměř ze dne na den, bez důvodu, stejně tak se bez důvodu objevilo zas něco jiného.., kdybych pochopila, CO se to vlastně pokouším řešit, a dokázala s tím nějak začít pracovat, mám za to, že bych stejně snadno opustila i pervitin. Já ho totiž v podstatě nechci brát, strašně mě to ohrožuje, nemělo se to nikdy stát - a zároveň to tak miluju, že bych snad zabíjela, kdyby mi to chtěli vzít, a nechci vidět svou budoucnost bez pika.. je v tom guláš, ale vy to třeba dovedete nějak rozkódovat. V zásadě 1) vím, že ten perník nepotřebuju, že můj problém neřeší, protože ten je úplně jinde. 2) stejně se k němu tak připoutávám, že si přestávám být jistá, že to kdy ještě půjde oddělit - piko a já.. 3) \"vím\", že kdybych se vypořádala s tím skutečným problémem, který se pokouším najít, tak se prostě jen usměju, zahodím poslední peří a budu svobodná. 4) ..už vůbec nevím, jestli si můžu věřit..
..a je to hrozně hnusný pocit. Něčemu skutečně VĚŘÍM, věřím, že to dokážu, vidím v tom naději, věřím, že pak budu OK i bez svých \"zástupných řešení\", protože jizva bude zahojená. ..a když se na to podívám v kontextu všeho ostatního, zjišťuju, že to žádná naděje není a víru že taky nemám. Netuším, který z těch úhlů pohledu má k pravdě blíž. Jestli ta moje sebereflexe taky není jen prázdné dřístání, protože přes všechen popel, co si sypu na hlavu, si pak stejně dám, a znova a znova a znova.. Jestli nakonec není jedno, zda si zahojím svoje mindráky z bůhvíkdy nebo ne, protože se možná někde v hloubi duše prostě chci ufetovat k smrti. ... omlouvám se, jsem unavená a na dojezdu a je mi ze sebe na blití.
Odpověděl: Bára Orlíková
Zdravím Vás a omlouvám se, že jste tak dlouho čekala na odpověď. Máme teď dotazů hodně, a bohužel je nestíháme odpovídat ve lhůtách, v jakých bychom si přáli.
Ta kritéria závislosti, která jste tady v některých odpovědích našla, si možná leckdo závislý opravdu přiznat nedokáže. Máte v tom pravdu. Také jsou to záležitosti, která by sice mohla být vodítkem pro závislé, ale také jsou vodítkem pro lidi, kteří se závislými pracují. Málokdo je schopen, pokud bere drogy, nadmíru pije, si to uvědomit, přiznat a "nelhat si do kapsy". Ale ve spolupráci s odborníkem, který na základě znalosti klienta/pacienta dokáže obvykle zhodnotit, jak na tom klient je, je možné pracovat na tom, aby si klient dokázal připustit, že již situaci nemá pod kontrolou. Což je leckdy ten první krok. Cesta k úzdravě bohužel nebývá jednoduchá a vyžaduje víc kroků. Prvotní je ovšem ten, že si člověk uvědomí, že má problém, na jehož řešení mu síly samotnému nestačí. Což je to, co jste ted udělala. Máte můj obdiv, že jste to dokázala.
Myslím, že opravdu máte velkou schopnost sebereflexe, byť ji zpochybňujete a byť se Vám zatím nedaří se "zástupných řešení", jak to sama nazýváte, zbavit. Vnímám jako velmi pozitivní, že chodíte do káčka, máte člověka, na kterého se můžete obrátit, a kterého nazýváte "vrbou zpovědníkem". Máte někoho, s jehož pomocí můžete dosáhnout nějaké změny. I když si zatím nedokážete představit, že byste se drog vzdala, tak po malých krocích můžete třeba dojít k tomu, že byste o tom uvažovala a dokážete najít ten záchytný bod, tu motivaci, která by pro Vás měla smysl.
Za tím, že člověk bere drogy, obyčejně bývá schovaná řada dalších věcí. Máte patrně pravdu v tom, že kdyby člověk odhalil, CO za tím je, tak by se mu ulevilo a mohlo mu to pomoci. Neznamená to ovšem, že i když se propracuje k příčině, dokáže se závislosti bez obtíží zbavit. Navíc příčina nebývá jedna, vesměs se jedná o souhru různých faktorů, příčin a okolností. A většinou závislost napáchá další škody v mezičase, a míním tím i ten fakt závislosti jako takové. Ze začátku je to možná taková "sebemedikace", která Vám pomůže se cítit líp a na leccos zapomenout, ale postupem času se z toho vytvoří životní strategie a návyk, který nelze lehce změnit. Nestačí pak přestat brát, ale je potřeba celý tenhle mechanismus přenastavit, abyste bez drog i jiných náhradních řešení mohla normálně žít. Změnit celý life style. Navíc v okamžiku, kdy berete, tak se nedá ten řetězec faktorů a příčin nahlídnout, i když se o to pokoušíte. A točíte se v kruhu. Píšete, že jste opustila alkohol, prášky, sebepoškozování i sklony k anorexii. Vyměnila jste je ale za pervitin, který v současnosti řeší všechny nesnáze (i když je zároveň i způsobuje), a v zásadě v sobě shrnuje všechny předchozí "posedlosti". To je ten kruh.
Tento Váš dotaz nebo spíše vyznání, zpověď, i když jí píšete na dojezdu, má hlavu a patu, o tom Vás chci ujistit. A přestože jste se v tu dobu, kdy jste to psala, necítila dobře, tak v něm velmi dobře shrnujete to, co prožíváte ve vztahu k sobě, ve vztahu k drogám, a k jiným řešením. Nemáte to jen ve své hlavě, poslala jste to touto cestou, aby si to mohl někdo přečíst, a něco Vám k tomu napsal. To znamená, že máte v hlavě i to, že je s tím potřeba něco dělat. Kdybyste byla úplně rezignovaná, a chtěla se ufetovat k smrti, tak byste to nedělala. Věříte si přinejmenším v tom, že jste chytrá a dokážete si řadu věcí přiznat. Což řada lidí nedovede.
Napadá mě, jestli byste si tento dotaz nemohla vytisknout a přinést na setkání s tím Vaším člověkem v káčku? Když je to černé na bílém, hůř se s některými věcmi polemizuje, a hůř se "lže do kapsy". Třeba by to mohlo věci posunout dál.
A věřte, že i lidi, kteří byli na pervitinu leta, se ho dokázali zbavit. Znám jich takových spoustu. A všichni si s sebou původně nesli ty příběhy a důvody, proč se točit v kruhu. Není jediný důvod, proč by se nemělo podařit zrovna Vám ten kruh rozetnout, i když se na to třeba zatím necítíte. Naději bych opravdu nezahazovala.
Napište, jak se máte, opravdu mě to zajímá a budu ráda, když dáte vědět, jak to s vámi vypadá.
Zatím přeju hodně štěstí.
Bára Orlíková
Zpět
