Sananim - Drogová poradna 

odpověď na odpověď

mistryne v uteku

Zdravím ještě jednou a děkuji za reakci (\"Cuketčí dilema\") - a jestli můžu, tak si ještě vyleju srdce ;) asi tedy panu Giljanovi.
Ohledně toho, co jste mi psal - momentálně se končit nechystám, ale sama vím, že je to hlavně vinou srabáctví a takové nějaké všeobecné nejistoty; prostě mám strach, že když nechám fetování, stejně to půjde do kelu. Perník mi dává mj. pro mě dost cennou odvahu začít řešit problémy, což jsem částečně už využila i k tomu metaforickému nakouknutí pod postel - bubák tam není, ale něco jo a já ještě nevím, co to je, a ani \"povzbuzená odvaha\" mi nestačí k tomu, abych to drapla za pačesy a vytáhla na světlo.. ale věřím, že se to jednou podaří a že až si vyřeším tyhle prvotní problémy, tak se osvobodím od věčného hledání těch zástupných.
Akorát si pořád říkám, jak moc budu možná jednou litovat toho, že jsem se místo do fetování nevrhla do očistce boje se sebou samou a nevyhledala pomoc psych-někoho. Co si budeme povídat, kdo nemá rád zdánlivě rychlá a bezbolestná řešení, žejo. Že se to pak sesype, to sice můžeme vědět a bát se toho, ale sere pes, však to bude až bůhví kdy.. nejdřív zejtra na dojezdu, hehe..
..a že se tím nic nevyřešilo, ne to skutečné jádro, pomyslný absces, který si někde v člověku vesele hnisá a zasírá mu celé tělo, to je taky fuk; možná že když si ten blivajs najde cestu na povrch, pokryje nás hnisavými boláky a obličej přelepí obrovskou cedulí \"JSEM FEŤÁK\", po které se lidi otáčejí a upouštějí opovržlivé poznámky, třeba se tím vyhnisanému nitru trochu uleví. Zatím to funguje, to moje řešení-neřešení. V podstatě jsem šťastně nešťastná ;) ale lepší než nic.. mám víru a naději a odhodlání něco se sebou dělat (ehm - kromě abstinence), sice to mám akorát tehdy, když jsem sjetá a v železné zásobě je ještě aspoň půl géčka, ale jakoby to mám a to je fakt pěknej pocit ;) trapný, co? It´s so me. Furt radši budu dosud-práceschopný-a-teoreticky-vyléčielný feťák, než téměř nepoužitelná, soustavně blijící a ještě tím víc na sebe naštvaná kříženka anorex-bulimy.. i ta divná chemická pachuť v puse a dech zvící výparů Spolany je příjemnějí než ten pocit (asi nejen pocit), že vám hnije žaludek a výčitky za to, že jste opět, x-krát denně zas a znova, odložili sežranou-natrávenou-vyzvrácenou stovku do záchoda, což je příšerný, když v Africe hladoví děti.. teď si můžu malovat, že jednou se vyhrabu ze svých malicherných potíží, ze kterých dělám zbytečné halo, tak do tej Afriky pojedu a budu ty děcka zachraňovat, abych odčinila svoje hříchy. Hezky se to poslouchá a dokážu tomu i skálopevně věřit, když se kapánek přikopnu, hehe..
Ježiši Kriste; tak já jsem smazala ten román, co jsem tu tvořila původně, s tím, že to napíšu jen velice stručně - what?! No moc se to nepovedlo.. ale asi si potřebuju anonymně zanadávat na svou demenci, to je taky svým způsobem terapie ;)

tak zkrátím aspoň zbytek - co se abstinence týče, tak zrovna moc aktivně se do ní nehrnu, spíš semtam příjde nějaká okolnost, jíž se nedá vyhnout a která mě donutí na chvilku toho nechat, ale nikdy v tom nebyla upřímná snaha. Ona jednou příjde, a až se pořádně naseru, půjde to samo.. možná.. ..kolikrát že je třeba zopakovat lež, aby se stala pravdu? ;) morbidní humórek..
a co se týče nabídnuté pomoci - upřímně řečeno, hihi, to jsem vás trošku předběhla, už jsem si ji sehnala a úplnou čirou shodou okolností právě v Sananimu. Sice mě štve a mrzí, že si chodím do káčka řešit svoje mindráky, aniž bych se skutečně snažila, tudíž si připadám tak nějak \"paraziticky\" vedle těch lidí, kteří by skutečně chtěli přestat a potřebují pomoc, zatímco já si akorát pokecám a připravím o čas jednoho z těch obětavých lidumilů podpírajících hroutící se životy \"lidských trosek\", aniž by od nich mohli dostat víc než vděk.. čehož si fakt vážím, neznám moc lidí, kteří by dělali takhle náročnou a dost nevděčnou práci pro ty, kdo \"si za to můžou sami a stejně se k tomu vrátí\".. no vidíte, tohle si přidám na motivační seznam, který si pak přitluču na čelo, až se odvážím hrábnout si do svědomí a dokopat se ke změně; protože o mně tehdy říkali, že \"jednou feťák - vždycky feťák\" a pěkně jsem jim nahrála na smeč, ještě líp, když si místo klepiček a travičky najednou frčím na perníku, žejo.. a s chutí bych jim jednou natrhla půlky a předvedla, že to sakra nebyl marnej boj, a vám všem, kteří bojujete za ty slabé, nad nimiž už ostatní jen mávli rukou, dala přinejmenším ten pocit, že jste někomu zachránili duši. ..upřímně - pořád nechápu, kde se ve vás ta obětavost bere, ač znám do jisté míry takovou tu \"zachráncovskou extázi\" (zviřátka) a je to fantastický pocit, kam se hrabou drogy.. ale zasloužíte asi víc, než se dá dát, protože duše je nedocenitelná. ..no a vidíte, další důvod, proč si věřím - sice zatím ne až tak skálopevně, ale tohle prostě - to nemůžu zradit. Dáváte mi sílu, možnost podívat se na sebe kriticky, aniž bych se musela studem přetvařovat, zatímco blízcí odmítají vidět syrové nitro(a zakrývají ho svými očekáváními, která nejsem schopná vyplnit, takže mě ta jejich očekávání neobléknou, ale udusí..), přišla jsem za vámi v zoufalství ne dost velkém na to, abych bojovala za očištění, ale už skoro tak akorát na to, abych se na to vybodla a šla si hajnout na koleje, a pomoci se mi dostalo.. já si tu odvahu jednou posbírám, uvidíte, a vy mi zatím dáváte jednu nesmírně potřebnou věc - slyšení, zpětnou vazbu, nestranný náhled, který mi chybí. Potřebuju si v sobě udělat trochu pořádek, protože nahrnutí těch duševních sraček pod koberce a za nábytek fakt není ten úklid, co bych potřebovala.. a já jsem si v sobě ty sračky hromadila tak dlouho, že už se fakt snažím utýct před tím kamkoliv a jakkoliv, když je zle.. a přitom je problém jasný, v hromadě sraček se žít nedá, to je celkem pochopitelné, ale aby s tím byl jeden schopen něco dělat, tak někdy potřebuje člověka, co místo chození kolem s nakrčeným nosem a zhnusením v očích příjde, koukne na to a řekne \"jo, máš pravdu - tvůj dům je plný sraček. Ale to vyřešíme. Nacouvám sem s valníkem, tak popadni lopatu a trochu na tom mákni\".. protože jinak se furt budou kupit další hnusy a nikdy se nedostanou ven, dokud neprovalí zdi a nepohřbí vlastního tvůrce, který si s nimi nedokázal poradit včas. Samy nezmizí a potrubí je dávno ucpané, a kouzelné hůlky ani krtek do odpadu a už vůbec ne předstírání, že ten smrad jde od souseda, prostě nejsou k ničemu.. zatímco i to prostinké vyslechnutí a to, že člověka hned neodepíšete, i když má cejch na čele, i to je neskutečně velká pomoc. Božebože.. půl šesté ráno a taková snůška keců.. a mně díky ní bude lehčeji na světě :)

Zpět