Sananim - Drogová poradna 

Cuketčí dilema

mistryne v uteku

Dobrý den,
možná tím budu na obtíž nebo mimo mísu, ale i tak bych to chtěla říct ;)
Sem do poradny průběžně nahlížím a dívám se, na co se lidi ptají, jak jim odpovídáte. Teď jsem byla nucena se téměř usmívat nad jednou z těchto rozprav, konkrétně nad dotazem slečny „Cukety“ z 27.8. a odpovědí pana Giljana. Odpověď nijak zpochybňovat nehodlám; slečna žádala o tipy na bezpečné užití a těch se jí dostalo, v pořádku. Ale říkám si, jestli by se Cuketka neměla ještě chvíli pozastavit nad vlastní otázkou, než využije poskytnuté rady a sezobne svou čtvrtku.. evidentně je neklidná, sice chce užít drogu, ale má z toho strach – čímž mimochodem si může částečně způsobit nepříjemný stav; nejpozději po odeznění účinku, až ji začne tížit svědomí, ale dost možná už během účinku, protože podvědomě bude hledat každou známku blížící se pohromy. To nevypadá na příjemný zážitek. Té obavy se asi nezbaví (tím lépe pro ni), co vlastně čeká, že bude dál? Bude si chtít dát znovu? Třeba víc a méně bezpečně? Nebo něco jiného? Nebo nic? Nebo si to nechce vzít ani teď? Co vlastně chce? Opravdu chce Extázi? … možná by se nemusela bát, že si drogami ublíží, ať už teď nebo později a ať už jakýmkoliv způsobem, vč. „zrady“ rodičů atd.. kdyby se upřímně zeptala sebe samé, co vlastně chce tou Ext vyřešit, co jí to vlastně chybí. Dost možná by se našla mnohem bezpečnější a ne o moc náročnější cesta, jak dosáhnout „extáze“, než Extázi spolknout a muset se dál bát. Drogy jsou jen způsob, jak utéct před nějakým zdrojem nespokojenosti v životě..ale kdo uteče, nenaučí se řešit, nepřestane se bát..uteče znovu a bude utíkat pořád, ať už pomocí drog nebo čehokoliv jiného. Nikdy se nebude moct zastavit a nadechnout se, rozhlédnout, odpočinout si – to nejspíš není způsob, jak by chtěla žít. Nebo ano? A až jednou zjistí, že stačilo nakouknout „pod postel“, zjistit, že to není bubák, uvědomit si, CO to je a vypořádat se s tím, že je to kolikrát vlastně prkotina, zatracená maličkost, která dokáže z člověka udělat oběť vlastního strachu, totální trosku odměnou za to, že ji nechal růst a utíkal, ..bude mít akorát zlost na každou vteřinu, kterou obětovala běhu.
A možná ne a píšu to úplně zbytečně. A třeba ne a mohla by se zamyslet nad tím, co riskuje a jestli to, co je skutečným jádrem věci, jí za to stojí.
Aby to nevypadalo, že chci jen pokazit cizí holce párty, tak závěrem: proč to vůbec píšu.. protože jsem utíkala skoro celý život, k depresím, k sebepoškozování, k anorexii, k alkoholu i k drogám, ještě pořád utíkám a držím se za ruku s Pervitinem, a dokonce toho ani nelituju, ještě pořád, protože jsem teprve po tomhle všem začala zjišťovat, co že mě to vlastně celou dobu honí.. a jediný důvod, proč jsem ráda, že jsem si tím prošla, je ten, že je mi ukrutně hanba, že kvůli drobnosti, kterou jsem si nechala přerůst přes hlavu, i když na ni stačilo jen zařvat, aby dala pokoj, jsem si z třinácti uplynulých let dělala úplně zbytečně soukromé peklo.. a nechci si přiznat, že jsem fakt byla tak pitomá. Znouzectnost, budu tvrdit, že někdy je strašně nutně potřeba rozbít si hubu. Já jsem to se svou tvrdohlavostí vážně potřebovala, taky jsem se do všech svých sračiček pustila s odhodláním něco si dokázat anebo chcípnout.
..oukej, možná se tímhle výlevem vlastně nesnažím slečně Cuketě promlouvat do duše, jen se tady lechtám na egu a je mi fuk, co bude s ní, protože s tím stejně prd zmůžu a kdybych byla na jejím místě, sotva bych stála o kázání nějakého přechytralého nýmanda ;) vlastně si jen do té neznámé osoby promítám svou vlastní minulost a přemýšlím, kde jsem teď mohla být, kdybych takhle bývala byla uvažovala už tehdy. A je to zvláštní. Neměnila bych, protože takhle aspoň vím, na čem jsem, ale bylo by bezva nemuset kvůli tomu vyžrat všechno do dna.. nepopírám, že jsem raději šťastná s perníkem než nešťastná bez něj, ale když vím, že bylo možné být šťastná bez perníku a že k tomu stačilo docela málo, tak to trochu zamrzí. Po tolika letech teprve začít chápat, o co šlo, a že mě moje blbosti ještě vyjdou draho, i kdybych jich hned teď nechala.. to je na hov**. Ale i tak to stálo za to, protože už vím, před čím utíkám, a můžu aspoň zpomalit. Lepší než rána drátem do oka.
Třeba to vůbec není její případ, třeba si Cuketka opravdu chce jenom užít párty s kámoškou a s Extoškou. Ale možná, kdyby se nad tím zamyslela hned, ušetří si ty nepříjemnosti okolo; já jsem si taky myslela, že to, co chci, jsou drogy (nebo zhubnout nebo cítit bolest nebo umřít..) a přitom jsem vlastně chtěla žít o trochu jinak. Úplná kravina. Pěkně drahá. ..stojí to za to? Cuketce? Komukoliv?

Zpět