Sananim - Drogová poradna 

Hranice mezi

Mrkev

Dobrý den, chci se zeptat, kde je hranice mezi závislostí a zábavou? Nevím, zda si mám začít dělat obavy o přítele, nebo dál tolerovat jeho chování a žít dál ve spokojené naivitě. Přítel kdysi bral drogy hodně, měl období, kdy pervitin kombinoval s halucinogeny (hlavně na párty), měl období jenom pervitinu, a období, kdy toho nechal úplně a vůbec si na to za dlouhý čas nevzpomněl. Pak se ale stala jedna nešťastná událost, kdy se mu to připomnělo a stane se, že dostane chuť. Nejdřív sem to tolerovala, přiznal mi to a bylo to párkrát, když mi to začalo vadit, snažil se to předemnou schovávat, lži vymýšlel s takovou přesvědčivostí, že jsem ani neměla důvod mu nevěřit. Bohužel pro něj mám také svoje zkušnosti a pokaždý to na něm poznám, štěstí mi hraje do karet a provalí se to. Nejdřív si vymýšlel jak se k tomu dostal, většinou náhodou, někoho potkal atd. což nebyla pravda, cíleně si to byl koupit. Po tom, co mi tohle chování začalo vadit, přešli sme z miláčku nic to není byla to náhoda na já nic já muzikant. Začínám se bát, přiznal mi, že si dal jenom třikrát v tomhle měsíci, ale výplata, která zmizela během týdne hovoří jinak. Nemusí to nic znamenat, ale já už přestávám věřit na zázraky. Přítel zná drogy od svých 14ti, kdy to docela přeháněl, v jednadvaceti, kdy jsme se dali dohromady na půl roku toho úplně nechal, spravil se, ale bylo vidět, že mu to chybí. Protože tím řeší svoje problémy, během týhle pauzy byl dost vzteklý, nepříjemný, podrážděný. Od doby co zase začal je víc v pohodě, veselejší upovídanější. Dělá to tak, že to nepoznám, dává si málo, jí (má i hlad), spí, chodí do práce, oči má v pohodě. Ale výplata mizí rychlostí blesku a lži přibývají. Mám se děsit, nebo je to ještě nevinná zábava?

Zpět