Sananim - Drogová poradna 

Prolém s pervitinem

Kristýna

Dobrý den,
je mi jasné, že toho máte každým dnem dost a vše je to pořád na to jedno samé brdo a jinak bych vám také chtěla sdělit, že to, co děláte je od vás velmi pěkné a oceňuji váš přístup k lidem zde.

Ale k problému... abych to shrnula:
Ve 14ti letech jsem zkusila pervitin. Bylo to takové to, že už jsem měla ty první zvědavé zkušenosti s alkoholem, cigaretami a i s marihuanou. Samozřejmě jsem se tomu nevěnovala a odřekla se toho, protože mi to nic neříkalo. Jenže problém spíš začal u té marihuany. První zkušenost byla ve 12ti letech, kdy jsem si ji dala se starší partou lidí. Připadala jsem si jako něco víc a začala se o drogy zajímat více a více, měla jsem o nich vše nastudované do detailu. Až jednou jsem měla tu čest to vyzkoušet a neodmítla jsem, to bylo v mých 14ti letech. Řekla jsem si, jak je známo, že si to dám jen jednou a stačí, že je to jen čistě zvědavost. Jenže tak to samozřejmě nebylo. Za tu dobu od první zkušenosti jsem měla 6 dávek, pak jsem v klidu přestala a drogu absolutně nevyhledávala snad po dobu 4 - 5ti měsíců. Nemyslela jsem na ni a nechyběla mi. Jenže asi měsíc a něco zpět jsem se k droze znovu přiměla. To už bylo v patnácti letech. Dala jsem si malou dávku, vždy jsem si dávala menší dávky, jsem totiž strašně drobná a malá, v tomhle jsem si dávala fakt pozor.. No a řekla si, že se nic nestane. Pak mi to ale kamarád, od kterého jsem to měla řekl, ať si dáme spolu a tak mě do toho samozřejmě bezhlavě ukecal. Dovezl pervitin a byly tam 4 měrky. Řekla jsem mu, že si dám jen jednu menší, protože pervitin byl čerstvě uvařený a neměla jsem potřebu to přehnat, když vím, že mi stačilo málo. Bohužel jsme si dali ale víc jak jednu měrku a sjeli to. Říkám vám, zažili jsme ten nejlepší nájezd za celou dobu, nedá se to popsat, ale bylo to fakt úžasný, strašně se nám to po téhle dávce zalíbilo a nechtěli jsme, aby to přestalo a tak jsme si asi po 7mi hodinách dali znovu ten zbytek napůl. Tady jsem zaregistrovala, že to není dobře - Nikdy jsem se ,,nedokrmovala\" a neměla během dne víc, jak jednu lajnu. Fungovalo nám to dva dny v kuse, nemohli jsme potom usnout skoro 70 hodin, byla jsem naprosto vyčerpaná.. třetím dnem už jsem měla lehké halucinace, pořád nám mravenčeli ruce a nohy, bylo to strašné. Za týden jsme však i tak si to dali znovu, tentokrát jsme si naplánovali, že si dáme 8 měrek během víkendu. Samozřejmě, že jsme se na to strašně těšili a byli z toho uplně nervozni, když už to měli u sebe. Dali jsme si to s tím,že každý den si dáme dvě. Ne, nevyšlo nám to.. V sobotu jsme začali být naprosto nervózní z toho, že nám to nevystačí a co budeme dělat, že musíme okamžitě sehnat ještě a byli jsme fakt zoufalí. Dokoupili jsme si za 500, což nás vyšlo na tři měřené. Během víkendu jsme mezi sebou sjeli 11 lajn! Tohle bych nikdy dřív neudělala a zarazilo mě to, že v tak krátkém intervalu jsme takhle rychle pokročili dál. Teď to plánujeme znovu, už jsme si sehnali i lepšího dealera od kterého toho budeme mít dokonce víc, za lepší cenu.
Jde o to,že jsem se odepla ode všech svých kamarádů, se kterými jsem se bavila dříve. Nyní se bavím jen s tímhle kamarádem, protože mám pocit, že s ostatními není řeč. Vykládáme si pořád jen o pervitinu, naše konverzace není doopravdy nikdy jiná a je zarážející, že i po měsící a něco nás to téma neomrzelo. Mluvili jsme spolu o tom a před týdnem jsme si řekli, že skrze fet bychom nikdy nikoho neokradli nebo tak. V sobotu jsme okradli dvě holky s naprosto čistým svědomím dvakrát po sobě (ošidili jsme je o \"pervitin\"). Nikdy dřív bych to neudělala už jen skrz svůj špatný pocit. Prostě mi připadne, že nám pomalu upadají emoce - nevadí mi , že nemám skoro žádné přátele, ničeho se nebojím, nechci se bavit s ostatními lidmi, hodně riskuju, nemám tzv. černé svědomí a ničeho nelituju.
Momentálně už mi droga ani nedělá účinek jako dřív, vůbec. Spíš jsem po tom hodně zmatená, občas slyším něco jinak, jsem taková strašně dokroucená, mám těkavé pohyby jako typický feťák, křeče a vše. Na svých 160cm mám pouhých 39kg. Nejhorší na tom je, že to o mně všichni ví a já po prázdninách nastupuji na střední školu. Uvědomuju si, že už pak nebudu moct brát drogy, jenže se strašně bojím toho, že to nepůjde. S kamarádem sme si uvědomili, že droga si nás hodně omotala a musíme si dát pauzu, jenže tu pauzu nebo s tím přestat prostě nedokážeme. Bereme víc a víc a zkracujeme intervaly, strašně se toho bojím a potřeuju s tím pomoct. Nejvíce mi jde o školu, protože kdybych jí nedodělala naprosto bych skončila a to nechci, je to taková motivace, ale když vidím, že mi ,,upadají emoce\", tak je mi jasné, že prostě... je strašně velká možnost, že budu brát i přes školu a dopadne to zle. Moje myšlení je špatné, byla jsem vždy velmi chytrá, jedna z nejlepších ve třídě, ale teď mám často vyjadřování 10ti letého dítěte, dělá mi problém často něco popsat a když mluvím často je to nesouvislé a hloupost. Nedokážu si zapamatovat místa a mám problém s orientací, nepamatuju si, kdy jsem co dělala, vypadávají mi dny a dělá mi problém si seskládat ten týden, co jsem v průběhu, kdy dělala. V moment, kdy chci něco říct mi to hned vypadne, ale po době si vzpomenu. Sotva mám u sebe peníze, nemyslím na nic jiného, než sehnání pervitinu, dokonce mám radost z toho, že se mi povedlo někoho ukrást a mám silnou tendenci to bez problému udělat znovu a znovu.
Cítím, že se to žene hodně rychle dolů.
Chci se vás zeptat.. Myslíte, že jsem závislá na droze a v jak silném stádiu mohu být? Mám z toho strach, začala jsem brát brzo, nemám vyvinutou psychiku. Vím, že když odezní dojezd, jsem nudná, vše je nudné o ničem, pohled na všechno je nijaký a z ničeho nemám radost. S pervitinem je vše jinak, lepší a já sama sem na něm lepší. Potřebuju doopravdy nějak poradit, jak postupovat, jak na tom jsem.. Jestli to říct i mamce nebo se raději nesvěřovat a i když mě přejde to přestat a zase si budu chtít ten pervitin vzít, jak to přemoct. Budu vám strašně moc vděčná!!

Zpět