Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Jana Marečková

Dobrý den,

níže vám pro informaci posílám nakopírovaná diagnostická kritéria závislosti, která se používají v medicíně.

Ale jinak bych řekla, že jeden konkrétní bod, od kdy se již jedná o psychickou závislost, určit s úplnou přesností nejde. (Napadá mě přirovnání "kolik stromů už je les?", které se v této souvislosti někdy používá). Rychlost rozvoje psychické závislosti je ovlivněna nejen délkou a frekvencí užívání, ale také osobnostním nastavením uživatele. V každém případě se vaše frekvence užívání zvyšuje, a to je z tohoto pohledu dosti špatně. Víte, většina z těch, u nichž se závislost rozvinula, nezačínali brát s tím, že se stanou závislí. Také nejdříve jen zkoušeli, dávali si občas. Bohužel, ten vývoj je poměrně plíživý a navíc má člověk tendenci sám sebe přesvědčovat, že to má pod kontrolou a zvládá, dokud mu problémy nezačnou přerůstat přes hlavu. Na druhou stranu je třeba říci, že ne každý, kdo v životě prošel obdobím experimentů s psychoaktivními látkami, skončil jako závislý. Ale riziko prostě existuje a je potřeba zvážit, zda to stojí za to. (Nehledě na to, že pervitin umí přinést poměrně nepříjemné komplikace, i když si jej dáte třeba jen jednou).

Myslím, že celkem spolehlivě poznáte, jak jste na tom, když si řeknete, že teď na nějakou dobu,(třeba na pár měsíců), pervitin vysadíte. Uvidíte, jak budete zvládat, nakolik vám pervitin bude chybět a jak se s tím porovnáte. Možná zjistíte, že se dá celkem fajn žít i bez pervitinu a nebudete mít potřebu se k němu vracet, což by s ohledem na zřejmá rizika byla ta dobrá varianta. Ale je to samozřejmě na vás a vašem rozhodnutí, důsledky pak budou také na vás.

Opatrujte se a ať se daří.

Podle ICD-10 (MKN-10) je syndrom závislosti soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy:

1)silná touha nebo pocit puzení užívat látku,
2)potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky,
3)somatický odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro danou látku nebo z užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky,
4)průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků, původně vyvolaných nižšími dávkami (jasné příznaky lze nalézt u jedinců závislých na alkoholu a opiátech, kteří mohou brát denně takové množství látky, který by zneschopnilo nebo i usmrtilo uživatele bez tolerance),
5)postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo k zotavení z jejího účinku,
6)pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků.

Pro diagnózu závislosti je zapotřebí přítomnosti minimálně tří z uvedených kritérií během posledního roku.