fb

Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz

Zadejte dotaz

Prohledejte jiľ zodpovězené

Nevíte, jak se zeptat

zoufalost

Kaspar

Dobrý den,už jsem úplně na dně, 10 let na pervitinu, několikrát v léčebně, vyhazov z domova, nemám práci, nemám holku, už mám 2 podmínku, bojím se vězení,chtěl jsem přestat, ale je to silnější než moje vůle, za poslední rok jsem 3x šel domů, aby mi naši pomohli, přijali mě, vydržel jsem 10 dní, vykoupal se, najedl, vyspal, máma došla za psychiatrem pro léky, který mi předepisuje, ale já je nejím, nepomáhají mi. jsem z nich unavanej ospalej, naši pořád melou dokola, jak žiju, že bych se měl od všech starých věcí a kámošů úplně odpoutat, najít si práci, a pak nebudu mít na blbosti čas.život mi utíká mezi prasty, nic nemám krom velkých dluhů, a bydliště na úřadě.před týdnem jsem zas utekl z domu, kde se všichni tváří jak mi chtějí pomoct, ale do naší firmy mě už nechtějí, 4x jsem byl zaměstnanej, ale myslel jsem že když je to rodiná firma, tak tam nemusím pořád chodit, zaplatili za mě 250 tisíc dluhu, ale já nasekal dalších cca 200 tisíc, a už je nechtějí platit, 6x mi platili léčení, který k ničemu nebylo, 3x zrekonstruovali byt, který jsem s přítelkyněni a kamarády zničil, já to vím, že jsem se nechoval dobře, ale když jsou drogy nemoc, tak proč to nepochopí, že mi není možný pomoct. Včera jsem šel zase domů, chtěl jsem se domluvit, abych se mohl vrátit do svýho bytu v domě,stejně je prázdný, a máma říká, že ho drží pro mě, až se dostanu z drog. Jenže brácha mi řekl, že máma je ze mně už vážně nemocná, už se vydali ze všech úspor a já chodím jen slibovat jak se chci léčit a dostat z drog, ale nic proto nedělám.Asi mi to tak vyhovuje, ale oni s feťákem žít nechtěj.Normálně mě vyhodili.Pořád říkaj jak nemusím žít na ulici, že mám svůj byt, mám si najít práci, dodržovat určitá pravidla, podřídit se, léčit se, ale ve stavu v jakým sem, mě stejně nikdo nezaměstná, a oni mě doma nechtěj, protože se neumínm vzdát drogy. Já chci bydlet ve svým bytě a a´t se o mě nestarají,když mi nechtěj pomoct. je to můj život. Říkají, že se pořád lituju, že beru všechno jako samozřejmost, co jim to udělá, když mě dobijou kredit, najím se, vykoupu se, tolik jim snad nevezmu.Mají barák, nájmy neplatí, tak o co de.
V sananimu mi taky nepomohli, už nemůžu ani na armádu spásy, tak mi zbejvaj jen ty kámoši z ulice.Bude mi 28 let a sem pro všechny jen nula.

Odpověděl: Jana Justinová

Dobrý den,

to jak jste popsal svoji situaci, zní opravdu hodně zoufale a rezignovaně. Je vidět, jak se to ve Vás pere - na jednu stranu potřebujete základní věci jako bydlení a jídlo, na druhou stranu sám dobře chápete, proč už Vám to rodiče nejsou ochotní poskytnout. Jestli se opravdu chcete jednou z drog vyhrabat, pak pro Vás dělají hrozně moc. A věřte že to pro ně není jednoduché. Nijak Vám ale nepomůžou, když Vás nechají bydlet ve Vašem bytě (který ovšem je darem od nich, jestli to dobře chápu, takže mají nárok rozhodnout se, kdy Vám ten dar dají). Akorát byste se zase dál zadlužil, byt by chátral a nejspíš byste o něj brzy přišel. 

Píšete, co všechno už jste zkusil, léčebnu, ambulantní léčení, možná i komunitu (?). Někdy je prostě třeba zkusit to víckrát, než dozraje ten správný čas. Pořád je to lepší než živořit na ulici nebo v prázdném bytě a neustále se někoho o něco doprošovat...

Zpět

Veškeré materiály a texty na stránkách této poradny včetně zodpovězených dotazů jsou majetkem SANANIM z.u..
Jejich kopírování a jakékoli další využití je možné výhradně se souhlasem SANANIM z.u..
Creative Commons Licence Creative Commons Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko