Sananim - Drogová poradna 

Pervitin

Kristýna

Dobrý den,
jmenuji se Kristýna, je mi 20 a před nedávnem jsem se po třechletech rozešla s přítelem, byl závislý na automatech, závislost jsme společně překonali, pomohla jsem mu se právní cestou nějakým způsobem dopracovat k tomu aby dluhy které si nastřádal mohl splácet tak aby mohl vést alespoň trochu normální život, ale všechny ty problémy které už se zdáli být překonané a doufám že z nejhoršího už jsou mě doslova a do písmene opravdu psichicky vyčerpali a po vzájemné dohodě jsme se rozešli, dnes jsme přátelé, mám ale dotaz ohledně někoho jiného jen jsem chtěla říct že se závislostí ikdyž jiného druhu a né vlastní přecejenom mám a zhruba vím co to obnáší alespoˇz pohledu partnera.

Před nedávnem jsem se seznámila před kamarády s klukem (21). Už od začátku jsem věděla že v něčem jede, původně jsem si myslela že to sou taky automaty, ale oba jsme měli svoje problémy a i přes VELKÉ simpatie jsme řekli, že teď neni ten správný čas navíc jsem se nechtěa znovu pouštět do něčeho z čeho sem se nedavno dostala. Ale osud tomu asi chtěl a mi se potkávali neplánovaně dál a rozuměli si víc a víc ikdyž mi bylo čímdál tím víc jasné že moje původní podezření je na místě. Jeden večer jsme se prostě dali dohromady, řekla jsem si že brát se hned nemusíme a může to přeci kdykoliv zkončit, ale zjistila jsem že přeze všechno mi na tom člověku hrozně záleží a chtěla bych mu pomoci.

Svěřil se mi že je závislý na pervitinu, nikdy jsem neměla s tvrdými drogami zkušenosti a jsme spolu jen chvíli, tohle mě nenapadlo.

Řekl, že je rozhodnutý s tím skončit, mluví o tom opravdu odhodlaně a rozumně, je z toho sám smutný, že dopadl tak jak dopadl. Má ale sqelé rodiče, nádherný domov a myslím že nic není straceno. Jen je opravdu na dně, je naprosto psichicky nevyrovnaný sám se mi přiznal že se občas cítí jako schizofrenik že trpí depresemi že už neví co má dělat, myslím že by souhlasil i s léčbou ale jen ambulantní, podle mého by neopustil prostředí (práci, dům, rodiče).Nikdy se nemůže pro nic rozhodnout.

Sem rozhodnutá mu pomoc ikdyž vím že to bude možná težší než předtím, asi je to osud :-)pokud nám to vydrží chci stát při něm protože i přes to všechno vím že je to úžasný člověk který jen zvolil špatnou cestu a sám si to uvědomuje a rád by to vrátil zpět.

Navrhla jsem mu že se po nějaké klinice můžeme podívat společně, nevím jestli mi nevěří protože od svého okolí už asi v poslední době moc velkou pomoc nevidí ale nijak se k tomu nevyjádřil tak se bojím aby se neurazil nebo neřekl že se mu míchám do života. Vím jaké to bylo s minulým přítelem a pořád ty situace srovnávám což je asi špatně protože to je něco jiného.

chtěla jsem se jen zeptat na váš názor co si o tom myslíte, jestli teď v tuhle chvíli má vůbec cenu nějaký vztah budovat nebo být jen přátelé a nejdřív tohle vyřešit a jaký je nejlepší postup jak začít.

četla jsem že v út a čt dopoledne děláte nějaké nezávazné sezení tak co to obnáší co se na první schůzžce probírá abych mu to mohla popsat a věděl do čeho de a nemusel se bát, jestli můžeme přijít spolu a pak jsem se také chtěla zeptat kdyby docházel nějak pravidelně posléze jestli to něco stojí.

Předem Vám moc děkuji za odpovědi na spoustu otázek co sem měla na srdi a Váš názor na \"věc\".

Kristýna :-)

Zpět