Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Dobrý den,

začnu dobrou zprávou - žloutenka typu C je léčitelná. Léčba sice není 100% úspěšná, ale šance na úspěch je poměrně vysoká. Ideální by bylo, kdyby se přítel začal léčit už ve vězení. Otázkou je, zda to věznice, ve které se přítel nachází, umožňuje.

Léčba sama o sobě je poměrně náročná. Ideální je, když člověk během léčby neužívá žádné drogy. Důležitá je naprostá abstinence od alkoholu. S žádostí o léčbu je potřeba obrátit se na internistu, ideálně hepatologa. Ten zjistí více o zdravotním stavu Vašeho přítele (součástí jsou krevní odběry a jaterní biopsie) a zváží nasazení léčby. Většinou se nasazují dva léky - interferon (užívá se jednou týdně injekčně) a ribavirin (tablety). Doba léčby je od 3 měsíců do 1 roka, záleží, jak na léčbu dotyčný reaguje.

Žloutenka typu C je nemoc, která se přenáší zejména krví. Nejčastějším způsobem přenosu jsou u nás injekční stříkačky mezi narkomany. Ovšem přenos je možný i sexem, i když je to málo pravděpodobná varianta. Při líbání přenos nehrozí.Pokud spolu budete sexuálně žít, je nezbytné používat kondom. Riziko nákazy existuje, dokud přítel nebude vyléčený, ale tímto ho můžete snížit na minimum. Pokud přítel úspěšně prodělá léčbu, tak spolu můžete v budoucnu normálně žít a mít zdravé děti.

Více informací o žloutenkách najdete na následujících stránkách:

www.hepatitis.cz,

www.virova-hepatitida.cz,

www.zloutenky.cz.

Najdete na nich odpovědi na většinu Vašich otázek, stejně jako informace o léčbě.

Otázkou zůstává, jak moc Vašeho přítele poznamená pobyt ve vězení. Snad ani není možné, aby člověka tolik let ve vězení nezměnilo. Přeci jen je to život, který se od toho mimo vězení velmi liší. Vztahy tam fungují zcela jinak. Člověk si snadno spoustu věcí vysní, na základě dopisů si domýšlí, plánuje,... realita je však často bolestně jiná.

Sama jsem do věznice několik let docházela za lidmi, kteří se tam dostali právě kvůli drogám. Ačkoli si většina z nich ve výkonu trestu plánovala světlou budoucnost - abstinenci, práci, rodinu apod. Nakonec se řada z nich po propuštění vracela zpět do starých kolejí. Přemohla je náročná realita, úřady, problémy ve vztazích, chutě na drogy, strach z nového života, který vlastně nikdy neuměli žít, touha po zábavě, obtíže se sháněním práce, nedostatek peněz atd. Spousta z nich se k drogám vrátila.

Neznamená to, že by to zrovna Vám nemohlo vyjít. Nicméně určitě by bylo dobré počítat s tím, že to nebude snadné. Už teď byste se mohla začít na první náročné měsíce, které po počáteční euforii nejspíš přijdou, začít připravovat. A stejně tak Váš přítel. Mohlo by Vám pomoct vše si dopředu naplánovat, včetně krizových plánů. Mám teď na mysli ne jen den výstupu, ale také vše, co bude potřeba zařídit, na koho se obracet, kam bude třeba zajít (v tom by mohl být aktivní přítel sám, ikdyž je ještě ve vězení). Jak bude vypadat společné soužití, jaké bude mít kdo povinnosti, jak budeme řešit problémy atd.

Může se stát, že na Vás bude v prvních měsících přítel doslova závislý. A hrozí, že skočíte do role "spasitelky" a "té, která by mu to přece nemohla udělat". Proto by mohlo být užitečné stanovit si sama pro sebe hranice, za kterých budete ochotná vycházet příteli vstříct. Jaké chování budete schopná tolerovat a co pro Vás bude nepřijatelné. A svoje rozhodnutí můžete probrat s přítelem. Někdy je dobré mít po ruce někoho, komu věříte a kdo s Vámi celou situaci prožívá. Takový člověk Vám může ve chvílích, kdy si nebudete jistá, poskytnout důležitou zpětnou vazbu a podpořit Vás v těžkých rozhodnutích. Jestli nikoho takového nemáte, můžete se obrátit na terapeuta. Kdybyste o někoho takového stála, napište. Pokusila bych se Vám někoho doporučit.

Nejspíš se na okamžik propuštění budete těšit stejně jako přítel. A ne každý si chce takové představy kazit přemýšlením o tom, co by se stalo, kdyby to skřípalo, nebo dokonce nevyšlo. Osobně považuji takové úvahy za slepé.  Naopak považuji za velmi rozumné připustit si obavy, a být schopen/na si o nich promluvit. Vždyť spolu plánujete společný život!

Držím palce, a budu ráda, když zase napíšete.

S pozdravem,

Gabriela Koryntová.