Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
jak zit s clovekem ktery je zavisli na pervitinu a chce prestat
mates
mam dotaz manzel bere pervitin chce prestat ale vzdy si nejde duvod kdy si ho sezene.trpime stim cela rodina prodal uz vse co mel i detem dokonce i penize co ma prestal davat rodine byla jsem nucena aspon pozadat o alimenty aby neco prispival.odloucil se od kamaradu kteri mu ho davali je agresivni ma hrozne deprese a tlumi to tramalem ktery ma od kamarada ktery timto uz prosel.podnika a prisel i o lidi ktery mu praci nabizeli jen kvuli tomu ze je fetak.hrozi nam i vystehovani z bytu.na leceni nechce jit a kdyz jsem snim mluvila o schuzkach techto lidi na sezenich rek ze nekam pujde ale ja vim ze to jsou jen plane reci jak se mam knemu chovat a jak ho mam presvedcit dokonce odjel z mesta za praci aby si to nemohl jen tak lehce sechnat kdyz je doma.zacal si to i pichat nacapali jsme ho se synem v koupelne a to jsme mu vzali a bylo hrozny zle malem nas tu vsechny zmlatil.ja jako jeho zena to beru hrozne spatne jsem psychicky nadne musela jsem si nejit praci aby jsme nejak prezili.mame tri deti a nejstarsimu je 16let a trpy semnou uz jsem dokonce uvazovala o rozvodu ale po 19letech nechci manzela v tom nechat a chceme mu pomoct bere to prez rok a byli i dny kdy odesel treba na tyden z domu a bral to.neverim mu idkyz jde ve vecernich hodinach pryc i na dve hodiny.bojim se co bude kdyz prijde.vzali mu i ridicak a ma zaznam na policii za domaci nasili.poradte co mam delat jak mu pomoct jak se knemu chovat uz si nevim rady a deti uz ho neberou jak tatu.dekuji za odpoved
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den,
popisujete komplikovanou rodinou situaci, ve které již několik let fungujete společně s manželem i dětmi. Manžel užívá pervitin. Podle toho, co píšete, se na jednu stranu sem tam snaží nějak užívání omezit (např. se přestane stýkat s lidmi, kteří drogy užívají; nyní užívá na radu kamaráda tramal), na druhou stranu se celková situace nijak zvlášť nelepší (má záznam na policii kvůli domácímu násilí, přišel o řidičák, problémy v práci, utrácí za drogy všechny peníze).
Píšete, že jste už přemýšlela i o rozvodu, ale nechcete po 19 letech manžela opustit. A já rozumím tomu, že Vám na člověku, se kterým jste také jistě prožila spoustu pěkného, záleží a chcete mu pomoct. Ale odkud v tuhle chvíli začít?
Píšete, že děti už manžela neberou jako otce, nejstarší syn trpí s Vámi. Manželovi se vlastně nedá příliš věřit, je nespolehlivý. Jakékoli nabízené možnosti odborné pomoci odmítá, bývá dokonce agresivní. Není divu, že jste z toho všeho vyčerpaná, unavená a nevíte, co dál. Taková situace mi velmi připomíná stav, kterému se říká "spoluzávislost". Jde o to, že užíváním drog trpí nejen manžel, ale celá rodina. Ať děláte, co děláte, točíte se v kruhu a manžel v užívání drog vlastně pokračuje. Přetrhnout tak dobře zaběhnutý kolotoč, nebývá snadné i proto, že si na něj všichni zvykli a vlastně si to ani jinak představit neumí. Vyzkoušeli všechno, nic nefungovalo, ale vzdát to, to také nejde.
Právě proto, že jde o tak dlouho trvající věc, bych Vám doporučila obrátit se na odborníky, ideálně na poradnu pro rodiče a blízké těch, kteří užívají drogy. Nejen, že tam budete moci svou situaci popsat dopodrobna, ulevíte si trochu od emocí, zjistíte, že nejste na to všechno sama a ani zdaleka jediná, kdo něco podobného musí řešit, ale také tam možná najdete trochu sil a nový úhel pohledu na věc. Vlastně se tím začnete také starat trochu sama o sebe a svou rodinu. Nejde přeci jenom o manžela. Abyste mohla manželovi pomoct ve chvíli, kdy o to bude skutečně stát, pak nemůžete být zničená a vyčerpaná!
Kdybyste mi napsala, odkud jste, mohla bych Vám poslat kontakt na nejbližší poradnu v okolí. A nebo můžete hledat sama - www.drogy.net - Kde hledat pomoc.
Určitě není snadné se s takovými věcmi někomu svěřit. Vy už máte první krok za sebou - napsala jste! Tak Vám držím palce a doufám, že Vám tahle kuráž ještě chvíli vydrží.
S pozdravem,
Gabriela Koryntová.
Zpět