Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Jednou nahoře, jednou dole
Marie
Problémů máme spustu, vím, že se nikomu nevyhýbají a spíše si jich všimou ti, kteří mají otevřené oči. Jsou lidé, kteří tvrdí, že si problémy sama vytvářím, abych je pak mohla řešit a uvědomovat si, že vůbec existuju. Možná. Jenže mé předpovědi se vždy vyplní. A nikdo je nebere vážně, a teď v tomto případě, ani když už je na to pozdě. Ani teď "to" nechce nikdo řešit. To, co jste mi napsala, že mám myslet také na sebe, víte, nejste první ani poslední. A nezlobte se, vážně mě to štve a taky trochu uráží. Nejsem hloupá, abych nevěděla, že nejsem žádný spasitel a nemám recept na všechna řešení. Věřte, že to vím. A také vím, že když budu sama na dně, budu nejméně prospěšná a užitečná. Někdy je těžké se ovládat. Ona se mnou stejně nekomunikuje, nemluví se mnou už přes rok. Ani jedno slovo. A já nejspíš počkám až vším projde, až se dostatane až na dno a jen budu přihlížet a čekat až se vyškrábe na ten okraj a bude chtít, opravdu chtít moji pomoc. A když se nevyškrábe, tak budu do smrti nenávidět svoje rodiče za jejich krátkozrakost a taky budu litovat opuštěnou a nepochopenou holku. Vím, že je strašně sama mezi spostou zpola vygumovanejch lidí, který ji nerozuměj a ani se o to nesnažej. Takže vím přesně co mám dělat a taky vím, co mi všude poradí. Bohužel. Já na sebe myslím neustále. Možná jsem až příliš sobecká.
Odpověděl: Bára Orlíková
Vždycky je všechno složitější, než se vejde do pár dotazů přes poradnu. Můžu v odpovědi na váš dotaz vycházet jen z toho, co o vaší situaci vím z těch několika odstavců, a to není úplně jednoduché. Vím, že pro vás to je bolestivé vědět, co se děje s vaší sestrou, a mít pocit, že s tím nikdo nic nedělá a že vy s tím taky moc udělat nemůžete. A vůbec vás nechci nijak podceňovat. Jen jsem z vašeho posledního dopisu měla pocit, že si toho berete na sebe příliš. Možná by stálo za to si o tom s někým promluvit osobně. Možná byste tomu pak líp porozuměla, co se děje s vámi, se sestrou, s vašimi rodiči, nejspíš byste si to trochu uspořádala a možná byste nabrala novou energii. Možná, že se dozvíte něco, co nebude z té škatulky "přesně vím, co mám dělat a přesně vím, co mi všude poradí". Když mi napíšete, odkud jste, můžu vám nějaké kontakty doporučit. Pokud byste o to nestála, tak mi aspoň napište, jak to s vámi teď vypadá a jestli se situace nějak změnila nebo ne. Držím vám palce.
Zpět
