Sananim - Drogová poradna 

Co mám dělat?

Ctirad

Jsem SZP, nastoupil jsem v nemocnici Ostrov na odd. NP, seznámil jsem se tam se straší dívkou, která je tam také jako sestra, dlouho to fungovalo bezvadně, ani mi nevadilo, že má dvě děti, hodně jsem si s nimi rozuměl. Když jsem se rozhodl přestěhovat k ní (bydlí u rodičů), zjistil jsem náhodou, že bere pervitin (šňupe), bylo to docela těžké, snažil jsem se celou situaci nějak rozebrat a pochopit ji, s tím, že jsem jí řekl, že jí neopustím a že na to není sama, moc mi na ní záleželo, za nějaký čas přišly drobné potíže, všechno jsem držel v určité rovině, tak aby to v klidu běželo a musím přiznat, že se (alespoň mě se to tak zdálo) její závislost určitým způsobem snižuje. Po nějakém čase bylo malé špatně a já s ní byl doma, přítelkyně byla v práci, volal jsem jí odpoledne, že malá zvrací (skoro celý den), tak jsem chtěl aby to věděla, ona přijela o dvě hodiny dřív z práce a to pro ni mohl být vážný problém v práci, navíc si lehla a spala, druhý den jí bylo zle (nejspíš abst. sy) tak jsem na denní šel druhý den místo ní, celý den jsem na ni myslel a měl jsem takový ten pocit sevření, z toho, že nemůžu nic dělat, navíc bylo před výplatou a já ani nemohl dát peníze na dávku (ne že bych se tak zbavoval problému, bylo to poslední řešení), věděl jsem, že jedna pacientka má u sebe 500, byla v term. stádiu, tak jsem si řekl, že už je stejně nepotřebuje (je to strašné, ale v tu chvíli to bylo jedinné řešení, jak jí pomoci), navíc jsem jí ty peníze po výplate chtěl vrátit, ale stalo se to, že mě při tom viděla sestra se kterou jsem moc nevycházel a celou věc nafoukla, navíc tam ty peníze nebyly a já teda nic nevzal, přítelkyně na tom byla večer dost špatně (bylo jí zle a ležela) tak jsem za 200 střelil mobil. Další den jsem byl zavolán k hlavní sestře, byla rozzlobená, a chtěla to vysvětlit, to já samozřejmě nemohl, tak jsem všechno zahrál do kouta a přišel o místo. Potom jsem dělal nějaký čas mimo obor, celý vztah se ale začal rozpadat, čím víc jsem se snažil to zpravit, tím to bylo horší, navíc její matka se nás vehementně snažila dosta od sebe (neví o její aktuální závyslosti). Nakonec se vše rozpadlo. Už je to půl roku, ale já na ni pořád myslím a nevím jak dál, cítím hrozný pocit viny,že jsem jí nepomohl od závyslosti, zklamal jsem úplně na celé čáře, ona se mnou odmítá komunikovat. Nevím jak jí pomoci, protože každé radikálnější řešení bude vnímat jako útok na ni, navíc jsou v tom ty děti, nechci aby měla pocit, že jí je chci vzít. Pokud mi nějak budete schopni poradit, budu rád, díky Ctirad.

Zpět