Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím Vás, děkuji za otevřenost, se kterou jste popsala svůj příběh. Píšete, že jste se chtěla od malička stát streetworkerem. Chtěl jste pomáhat lidem, kteří berou drogy. Přes internet jste se seznámila se slečnou M. Nejprve jste se zpřátelily, pak jste jí chtěla z drog vytáhnout. Místo toho Vás však začala slečna M. zneužívat, s drogami nepřestala, a v tuhle chvíli Vám dokonce vyhrožuje. Vy teď nevíte, co dělat. Máte deprese, "neskutečně debilní náladu", strach, že slečnu M. někde potkáte, že se jí něco stane. Za tu dobu, co jste se "starala" o slečnu M., jste vypadla z "normálního dění", těžko se Vám navazuje kontakt se starými známými, připadá Vám, že řeší hlouposti. Nikdo z nich navíc Váš příběh nezná a Vy se s ním ani nechcete svěřovat. To, co popisujete, mi připomíná tzv. "spoluzávislost". Závislý člověk se často vztahuje k druhým lidem tak, že je využívá, manipuluje jimi, vydírá je citově i jinak, jen aby mohl dál užívat drogy. K lidem, kterým na něm záleží, si to může dovolit. Dostává je tak do šikovné pasti - on vydírá, manipuluje, slibuje, svádí vše na drogy, druzí ustupují, dávají peníze, důvěřují, dělají výjimky, dávají další šance. Vlastně jsou tak ve stavu závislosti oba (nebo i více) zúčastněných a vzniká tak "spoluzávislost". Nejčastěji je to mezi rodiči a dětmi, které užívají drogy, nebo partnery (ať už užívá jeden nebo oba). Ve Vašem případě šlo o přátelství, které ale v tuhle chvíli nemá s přátelstvím nic společného. Těžko říct, kdy Vaše "debilní nálada" skončí. Pokud ji ale budete dále spojovat pouze s tím, jaký život žije slečna M., nejspíš Vám ještě pěkně dlouho taková nálada zůstane. I to je součást spoluzávislosti. Záleží na Vás, jestli to vezmete do vlastních rukou, začnete hledat a dělat věci, co Vás baví a nebo se budete dál utápět v depresi. Záleží na Vás, kdy se vzdáte svých ambicí a práv na záchranu a pomoc slečně M. a necháte její další život na ní. V momentě, kdy se tak stane, přestanete na ni být naštvaná. I když někdy nejspíš i slečna M. mluví o tom, že jí takový život, jaký vede, nebaví, vybrala si ho a je jen na ní, ho změnit. Kdyby chtěla pomoc, zná dobře zařízení, kde ji hledat. Spoustu lidí, kteří pracují s lidmi, kteří drogy berou, drogy nějak fascinují. Někoho přitahuje ten syrový, dobrodružný život ze dne na den, z extrému do extrému, život, kdy nic není jisté, kdy jde o život sám; život, který má v sobě ohromný kus romantiky; kdy potkáte zajímavé lidi. Někomu jinému jde o ty zvláštní mystické zážitky. Někteří lidé chtějí jednoduše pomáhat, protože chtějí a potřebují být pro někoho důležití, potřební a nepostradatelní. Nevím, jak jste to měla od maličky Vy, ani jak to máte teď. Rozhodně byste v tom však měla mít jasno, než se do dalšího pomáhání pustíte. Pokuste se tuhle zkušenost využít do budoucna. Pomáhat je krásná idea, ale pokud Vás takové pomáhání ničí, asi bylo něco špatně, co myslíte? Vzdát se výsostné role, kterou v tuhle chvíli pro slečnu M. máte, s sebou nese jak výhody tak nevýhody. Buď se ji bude hrát i nadále. A to podle pravidel slečny M. To znamená budete pro ni nadále nejdůležitější, ale ona s Vámi na oplátku bude nadále maipulovat. Nebo si jasně stanovíte hranice a řeknete dost, buď to bude po mém a nebo konec - v tuhle chvíli ale riskujete, že už pro ni nebudete ta nejdůležitější a nepostradatelná osoba, jakou jste byla; že se nedovíte, co se s ní stalo. Najít tu správnou hranici mezi výčitky svědomí, že "jsem se na ni vykašlala" a citovým vydíráním z její strany, že "jsi se na mě vykašlala" - je na Vás. Nebude to jednoduché, ale nikdo jiný, to za Vás neudělá. Přeju hodně sil a odvahu říct DOST a NE! A kdyby něco, ozvěte se! Zdraví, Gábina.